Bedřich Smetana odjel do Švédska na podzim roku 1856, krátce poté, co jej postihla rodinná tragédie, když mu rychle po sobě zemřely všechny tři děti a první žena Kateřina onemocněla tuberkulózou. První dva roky ve Švédsku nekomponoval. Otevřel zde hudební školu, učil také soukromě a s krajanem Josefem Čapkem založil v Göteborgu tradici abonentních komorních koncertů. Nový impuls ke kompozici mu dala až návštěva Franze Liszta ve Výmaru. Po jeho vzoru se po návratu do Švédska obrátil k programní hudbě a zkomponoval tři symfonické básně: Richarda III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl. Třetí jmenovaná, jež se nechala inspirovat životem norského krále Haakona Sigurdssona, zazní v podání Göteborgs Symfoniker na Pražském jaru. 

Tajemná kráska Fröjda Benecke

Fröjda Benecke byla důležitou součástí Smetanova života v Göteborgu, byť je jejich vztah dodnes obestřen tajemstvím. Okouzlený Smetana pro ni po jejich prvním setkání napsal skladbu Vidění na plese, do které zakomponoval písmena z Fröjdina jména F – E – D – A. Jeho deníkové záznamy z počátku roku 1859 naznačují, že se s Fröjdou velmi sblížili, skutečnou intenzitu jejich vztahu ovšem neznáme. Fröjda Benecke sehrála ve Smetanově životě důležitou roli ještě počátkem 70. let, když Smetana onemocněl a začal ztrácet sluch. Tehdy požádal své švédské přátele o pomoc a Fröjda pro něj zorganizovala sbírku, která vynesla přes 1200 zlatých na jeho léčení. Ani lékaři v zahraničí mu však již nedokázali pomoci. 

Manon byla neobyčejně nadaná, jemná, temperamentní a krásná. Studovala herectví, když ji postihla dětská mozková obrna, která vedla k ochrnutí páteře a ke smrti. Otřesený Berg zkomponoval koncert jako rekviem za tuto půvabnou dívku. Podtitul „Památce anděla“ je pak zcela konkrétní odkaz, neboť slavný režisér Max Reinhardt v té době plánoval dívčin debut v roli Anděla ve své salcburské inscenaci Everymana.

Berg proslul jako velice pomalý skladatel, Houslový koncert z něj však vytryskl s naléhavostí, lehkostí a rychlostí, jakou nikdy předtím nezažil. „Jsem snad ještě překvapenější než vy,“ psal houslistovi Lousi Krasnerovi, který dílo v roce 1936 premiéroval a který Berga zasvěcoval do tajů houslové hry. „Byl jsem jistě pilný jako nikdy v životě a musím dodat, že mi práce přinášela velkou radost. Doufám, ne, jsem přesvědčen, že jsem uspěl.“

Premiéru Houslového koncertu měl se španělským orchestrem v Barceloně původně dirigovat Anton Webern, na poslední chvíli však odstoupil, a tak nakonec 19. dubna 1936 podal přímo heroický výkon dirigent Hermann Scherchen. Alban Berg se prvního uvedení jednoho ze svých nejslavnějších děl nedožil. Zemřel na Štědrý den 24. prosince 1935.

K 80. narozeninám Pražského jara připravujeme seriál z osobních vzpomínek našich diváků a fanoušků na festival Pražské jaro. Může to být inspirativní setkání s některým z umělců, první láska, cokoliv, co vás zasáhlo, a ještě po letech na to vzpomínáte!

Pošlete nám poštou, na email nebo prostřednictvím WhatsApp zprávy obrazový materiál spojený s touto událostí: fotografii, podepsaný program, novinový výstřižek apod. společně s krátkým vylíčením vašeho příběhu a s vašimi kontakty (e-mail, telefon), pokud bychom se potřebovali dozvědět více.

Užití: Rádi bychom využili vaše příběhy do katalogu, na web a na sociální sítě Pražského jara (FB, IG).

Uzávěrka: Své příběhy nám zašlete ideálně do 31. ledna 2025 na email nevoralova@festival.cz nebo SMS či WhatsApp zprávou na číslo +420 608 028 054. Poštovní adresa: Pražské jaro o.p.s. (k rukám Ivy Nevoralové), Hellichova 18, 118 00 Praha 1

Důležité: Prosíme vzít na vědomí, že zasláním vašeho příběhu a obrazových materiálů dáváte Pražskému jaru souhlas s jejich zveřejněním na výše uvedených platformách, včetně zveřejnění svého jména. Pokud chcete příspěvek uvést anonymně nebo jen křestním jménem, prosíme zmínit tuto skutečnost ve vaší zprávě.

Fotografie: Pokud nejde o fotografie z vašeho osobního archivu a vztahují se na ně autorská práva, prosíme uvést jméno a případně kontakt na fotografa. Platí pouze pro fotografie, nikoliv pro fotoreprodukce novinových článků, programů apod.

Děkujeme!