Ve své roli vedoucí souboru a dramaturgyně čerpá z vědomostí získaných soustavným badáním v českých a zahraničních archivech, ve kterých studuje traktáty o barokní gestice, deklamaci a tanci. „Rekonstruovat špatně zachované notopisy je svízelné a často velmi náročné,” vysvětlila pro Hospodářské noviny Semerádová. „Díky tomu ale uvádíme dávno zapomenutou hudbu, která dokazuje, jak vysokou úroveň měl v osmnáctém století pražský a český hudební život. Možnost navštěvovat archivy a pracovat s dobovými notami, polohlasně si v badatelně přezpívávat skladby, které pak přepíšeme a oživujeme na koncertech, je zážitek, kterému se nic nevyrovná.”

Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má i řadu desek. Hudba Prahy 18. století vznikla se souborem, pro vydavatelství Supraphon nahrála také dvě profilové desky. V recenzi na tu první, Sólo pro krále, se sólistka, podle Jany Slimáčkové Michálkové, snaží „v rámci historicky poučené interpretace na nahrávce odlišit jednotlivé kusy, jejich věty, úseky či fráze, což se jí daří. Vyzdvihuje harmonicky vypjatá místa, výrazem vynikají pomalé plochy.“ Po osmi letech vydala Semerádová druhou sólovou desku, tentokrát s názvem Chaconne pro princeznu. Zatímco na prvním albu posluchači pomyslně navštívili pruský dvůr, za princeznou Annou, dcerou krále Jiřího II., se společně se Semerádovou přesunuli do Anglie. „Semerádová je citlivá hráčka a na albu podává velice kvalitní výkon,“ dočteme se na MusicWeb International.