Rok české hudby / Smetana 200 – Pražské jaro

PIANOFONIA II

Anežka Kochová — Fri, 27 Oct 2023 11:23:47 +0000

Národní technické muzeum a společnost PETROF
připravili výstavu „PETROF 160. Klavír jako technické dílo“. Výstava vznikla při příležitosti 160. výročí založení firmy, která je jedním z nejvýznamnějších evropských výrobců akustických pianin a klavírů. Velkolepá výstava dá nahlédnout do historie i současnosti této významné české firmy a přiblíží proces a technické pozadí vzniku nástrojů, jejichž zvuk se rozeznívá po celém světě a šíří dobré jméno českého řemesla. Díky vlastnímu oddělení výzkumu a vývoje patří firma PETROF mezi přední inovátory v odvětví a je držitelem několika patentů. Výstava se koná od 10. dubna 2024 do 31. ledna 2025 ve velkém výstavním sále Národního technického muzea.

Oba autoři se na Pražském jaru v prostoru Národního technického muzea už potkali, a to při premiéře prostorové kompozice Jana Trojana Cirkulace v roce 2017. „Klavír je nástrojem západní hudební kultury. Jeho hlubší instrumentální podstata však v sobě propojuje mnohem víc,“ přibližuje nový společný projekt Michal Rataj. „Na jedné straně v sobě koncept ladného nábytkového designu ukrývá tajemství struny jakožto elementárního hybatele zvuku. Na druhé straně odkrýváme spíše dějiny rytmického pudu, který je vlastní snad všem kulturám na Zemi. Znějící struna a pulzující rytmus lze vlastně vnímat jako základní hudební elementy, bez nichž by hudba nemohla existovat. Design klavíru jim dává formu.“

Na koncertní křídlo, jak jej známe z klasických koncertů, bude hrát přední český interpret světového renomé Ivo Kahánek, který má za sebou mj. spolupráci s Berlínskými filharmoniky a dirigentem Simonem Rattlem. Nebude to jeho první spolupráce s Michalem Ratajem. Jeho klavírní koncert Movis provedl spolu s Českou filharmonií pod vedením Davida Robertsona na Pražském jaru v roce 2022. Netradičně bude klavír rozeznívat Michal Nejtek, sám skvělý hudební skladatel, jehož hudba v minulosti na Pražském jaru zněla a který má jako interpret přesahy k jazzu a rocku. Na součástky klavírů jako na bicí nástroje bude hrát perkusionista nevšední senzitivity Štěpán Hon. Jejich hru budou snímat mikrofony a pomocí prostorového zvuku oba autoři vše přetaví v klavírní symfonii – Pianofonii.

PIANOFONIA I

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 22:12:37 +0000

ZÁVĚREČNÝ KONCERT

Thu, 26 Oct 2023 08:52:36 +0000

„Koncert České filharmonie byl jak z jiného časoprostoru,“ napsal pro portál Opera PLUS Jan Průša, když v nastudování Davida Robertsona v Rudolfinu zazněla symfonie Turangalîla Oliviera Messiaena. „Pěvecké i orchestrální provedení bylo prvotřídní a zanechalo hluboký dojem,“ chválil zase v Právu Jan Říha Robertsonovo provedení Bartókovy opery Modrovousův hrad na Pražském jaru. Americký umělec je skutečný fenomén. Jako šéfdirigent vedl Sydney Symphony Orchestra a St. Louis Symphony Orchestra, působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra, a coby chráněnec Pierra Bouleze se stal prvním americkým hudebním ředitelem Ensemble Intercontemporain. Pohybuje stejně dobře v klasicko-romantickém repertoáru jako v soudobé hudbě. Od debutu v roce 1996 patří mezi klíčové dirigenty newyorské Metropolitní opery, kde mimořádně úspěšnou produkcí Gershwinovy opery Porgy a Bess zahajoval sezónu 2019–20, a následně za její nahrávku získal cenu Grammy. Řídí nejlepší světové orchestry včetně Concertgebow Amsterdam a Newyorské filharmonie, ke které se vrací i v letošní sezoně.

„Umění se už dlouho obrací hlavně dovnitř, k individuálnímu pocitu. Superorganisms se snaží mířit do vrstvy nad individuem,“ říká Miroslav Srnka. Od roku 2016, kdy Kirill Petrenko v Bavorské státní opeře premiéroval jeho operu South Pole s Rolandem Villazónem a Thomasem Hampsonem v hlavních rolích, patří mezi nejostřeji sledované skladatele současnosti. „Včely nebo mravenci jsou společenstva individuí jednoho druhu, která přežívají jen v synergii a sebeorganizaci. Orchestr může být dokonalým příkladem podobné lidské sebeorganizace, s fascinující precizností, disciplínou, koordinací,“ říká Srnka o skladbě, kterou napsal na společnou objednávku Berlínských filharmoniků, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Los Angeles Philharmonic, Orchestre de Paris a České filharmonie. „Superorganisms jsou sestaveny téměř výhradně z virtuózních sólových hlasů zcela individuálně rozděleného orchestru, ale přesto v celé skladbě nejsou žádná sóla a jednotlivé hlasy lze jen těžko od sebe rozpoznat. Hudba v nich vzniká až z vlnění společné energie. Jako hejno ryb nebo ptáků, kde nedokážeme sledovat jednu bytost, ale přesto dokážeme hodiny pozorovat pohyb celku. Superorganisms jsou čtyřmi různými druhy ke sluchovému pozorování. Vznikly v době, která svoje problémy bez semknutí lidského superorganismu nebude moct vyřešit.“

Josef Špaček se na mezinárodní scéně etabloval jako špičkový interpret české hudby. „S nadhledem hrající Špaček skloubil čistý tón a směle znějící spodní rejstřík s bezchybnou techniku s jemností výrazu,“ napsal v roce 2015 britský Guardian o jeho nahrávce českých houslových koncertů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Na nahrávce nechybní ani Putování dušičky Leoše Janáčka. Rodák z Hukvald je psal ve 20. letech minulého století, dílo ovšem nikdy nedokončil a materiál využil v opeře Z mrtvého domu. Z původních skic koncert rekonstruovali skladatelé Leoš Faltus a Miloš Štědroň a dílo vrátili do původní podoby. Mazurek pro housle a orchestr patří mezi nejpopulárnější skladby Antonína Dvořáka. Skladba postavená na nezaměnitelném melodickém nápadu vznikla na přání autorova německé nakladatele Simrocka, který si přál navázat na úspěch Slovanských tanců.

Slavnostní večer a současně celý festival uzavře symfonická báseň Praga. Josef Suk, žák a zeť Antonína Dvořáka, v ní vzdal hold „královské Praze“, jak vepsal do partitury. Tajuplný úvod vybízí k představě mlhy nad Vltavou, pohledu na Vyšehrad, v náhlém rozjasnění zase můžeme spatřovat panorama s Pražským hradem. S Mou vlastí Bedřicha Smetany, erbovním dílem Pražského jara, Sukovo mistrovské dílo spojuje také husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, který prostupuje celým dílem. V monumentálním závěru zazní chorál v celém orchestru, k němuž se přidají i varhany Smetanovy síně Obecního domu.

KLANGFORUM WIEN II.

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:49:47 +0000

Od svého založení v roce 1985 dává Klangforum Wien své síly k dispozici etablovaným autorům i skladatelům, kteří stojí na počátku kariéry. Na svém druhém festivalovém koncertě poprvé uvedou hned pět nových děl. Na objednávku Pražského jara je napsali Michal Indrák, Timea Hvozdíková, Martin Klusák, Michal Wróblewski a Matej Sloboda. Posledně jmenovaný slovenský autor získal objednávku na novou skladbu na základě své účasti ve workshopu Reading Lessons v roce 2023.

Zpráva o smrti Kaiji Saariaho 2. června 2023 zasáhla celý hudební svět. Finská umělkyně navázala na principy spektrální hudby a v poetickém jazyku je propojila s osobitým pojetím harmonie a melodie. Klangforum Wien pod vedením Enna Poppeho v Praze provede její skladbu Solar z roku 1993. „Solar je založený na myšlence stále přítomné harmonické struktury, která kolem sebe vyzařuje obraz a nutí harmonii se znovu a znovu vracet do původní podoby, jako kdyby se řídila zákony gravitace,“ napsala skladatelka. „Podle této myšlenky je skladba pojmenována. Tato sluneční harmonie je pak postavena do kontrastu se zcela jiným druhem harmonického principu, založeného spíše na polaritách.“

Vrchol koncertu obstará česká premiéra celé skladby Rebeccy Saunders Nether pro soprán, devatenáct instrumentálních sólistů a dirigenta. Jde o samostatný, rozšířený „modul“ rozsáhlé prostorové performance Yes, jejíž premiéra v sále Berlínské filharmonie v roce 2017 na skladatelku upřela pozornost světa soudobé hudby. „Yes odkazuje k monologu Molly Bloom v závěrečné kapitole Odyssea Jamese Joyce,“ říká Saunders. „Tento monolog můžeme považovat za jakousi literární koláž, síť utkanou z nesčetných cestiček posetých příběhy, myšlenkami, asociacemi a okamžiky v neutuchající proud silné energie, snímek stavu mysli před usnutím a během něj, uprostřed záblesků podvědomí.“ Na první poslech by se mohlo zdát, že Saunders ve skladě pracuje s lidským hlasem jako s hudebním nástrojem. Požadavky, které virtuózní part klade na sólistku, jsou mimořádné, zvuky, které vyluzuje, se pojí s akcí nástrojů. Stejně tak bychom ale mohli říct, že Saunders pracuje s hudebními nástroji jako s hlasem. Nicméně ne jako s hlasem, který zpívá, ale hlasem, který artikuluje široké spektrum zvuků. Právě to její hudbu pojí s tvorbou Jamese Joyce, kterého fascinovala sonická kvalita řeči. Provedení díla v podání Juliet Fraser, která dílo premiérovala, slibuje mimořádný zážitek.

KLANGFORUM WIEN I.

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:47:55 +0000

V roce 2024 pod vedením dirigenta a skladatele Enna Poppeho ve světové premiéře zahrají pět nových děl, která čeští a slovenští skladatelé a skladatelky napsali na objednávku Pražského jara, připomenou finskou skladatelku Kaiju Saariaho, od jejíhož úmrtí 2. června uplyne přesně rok, a své nezměrné zkušenosti budou předávat mladým instrumentalistům a skladatelům na workshopech a mistrovských kurzech. Jako rezidenční skladatelka do Prahy přijede Rebecca Saunders, v Berlíně žijící britská autorka, která tvaruje zvuk jako sochařskou matérii. A dočkáme se také ukázky z tvorby Enna Poppeho.

„Jak proměnit prchavé chvění zvuku v něco hmatatelného a pevného, v něco, co září intenzivní, ohnivou barvou nebo oslňuje zvláštní světélkující temnotou? Abyste proměnili zvuk v sochu, potřebujete techniku alchymisty a představivost básníka,“ napsal o hudbě Rebeccy Saunders britský Guardian. Když v roce 2017 italský časopis Classic Voice uspořádal hlasování více než stovky expertů z celé Evropy o tom, kdo patří mezi nejdůležitější skladatele 21. století, Rebecca Saunders se dostala do první trojice (na prvním místě se umístil Georg Friedrich Haas, rezidenční skladatel v roce 2023).

První večer přinese českou premiéru hned tří jejích děl. Studii pro sólový klavír nazvanou to an utterance (study) napsala na počátku pandemie covidu-19 pro pianistu Joonase Ahonena. Následovat bude koncert pro kontrabas a instrumentální soubor nazvaný Fury II, za doprovodu svých kolegů vystoupí Evan Hulbert. „Fury znamená vztek. Výbuch vzteku. Pokus o uvolnění extrémní energie. Jediným nádechem,“ píše o skladbě Rebecca Saunders. „Zachycuje stav nebo kondici, inspirovanou pěti strunami kontrabasu, fascinaci hlubokými pulzujícími zvuky a širokými perkusivními možnostmi nástroje, výraznou fyzičnost hry na něj, ale také křehkost a jemnou expresivitu vysoké polohy.“ Večer vyvrcholí provedením skladby nazvané Scar. Její název – Jizva – slouží současně jako metafora, přibližující skladatelčinu fascinaci zvukem: „Ticho je plátno, na němž váha zvuku zanechá svou stopu. Ve skladbě Scar zvuk trhá povrch ticha, odlupuje kůži, přibližuje se a padá do podsvětí. Hledá skryté ležící uvnitř.“

SLAVNOSTNÍ LIBUŠE II

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:47:00 +0000

Před koncertem v 18.00 proběhne setkání s Jakubem Hrůšou

„Považuji si za čest, že se mohu ujmout kultovního díla českého operního divadla, slavné mytické opery Bedřicha Smetany Libuše. Jedná se o symbolické dílo české státotvorné kultury, naplněné skladatelovým největším umem z doby jeho zralého tvůrčího období,“ říká k tomu Hrůša. Na dvou slavnostních večerech povede soubor špičkových sólistů v čele s Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Plachetkou, Pražský filharmonický sbor a Českou filharmonii.

Vztah Jakuba Hrůši k hudbě Bedřicha Smetany i Pražskému jaru je mimořádně silný. Na festivalu vystoupil dvanáctkrát a hned dvakrát jej Smetanovou Mou vlastí zahajoval. Poprvé to bylo na koncertě s Anoushkou Shankar v roce 2005, pak také v roce 2019 v čele Bamberských symfoniků, jejichž šéfdirigentem je dodnes. Je také designovaným hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně a pravidelně řídí nejprestižnější světové orchestry včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků. Dále se může pyšnit titulem hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie a také římského Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, se kterým rovněž na letošním ročníku Pražského jara vystoupí.

Roma, Auditorium Parco della Musica 06 07 2021 Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia direttore Jakub Hrůša – Direttore Ospite Principale – Ritratti ©Accademia Nazionale di Santa Cecilia / Musacchio, Ianniello & Pasqualini ******************* NB la presente foto puo‘ essere utilizzata esclusivamente per l’avvenimento in oggetto o per pubblicazioni riguardanti l’Accademia Nazionale di Santa Cecilia *******************

Smetanova Libuše poprvé zazněla při slavnostním otevření Národní divadla a od té doby se uvádí při zvláštních příležitostech. Její uvedení na Pražském jaru bude mimořádnou událostí i pro samotné umělce. „Zhostit se tohoto klenotu české hudby s Českou filharmonií s jejím nádherným zvukem a skvělými technickými i lidskými kvalitami je splněním jednoho z mých repertoárových snů,“ svěřuje se Hrůša v očekávání tohoto festivalového koncertu. „Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba už desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat. Na Pražském jaru budu mít tu krásnou možnost poprvé. Nesmírně se na tohoto vzácného Smetanu těším.“ Podobně vnímá tuto příležitost i představitelka titulní role Kateřina Kněžíková: „Přála bych Smetanovi, aby jeho hudba oblažovala svou krásou posluchače po celém světě. Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše. Tato ikonická postava pro mě vždy byla zosobněním laskavosti, nadhledu, vznešenosti, krásy a spravedlivosti.“

Kateřina Kněžíková Plachetková

SLAVNOSTNÍ LIBUŠE

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:46:56 +0000

Vztah Jakuba Hrůši k hudbě Bedřicha Smetany i Pražskému jaru je mimořádně silný. Na festivalu vystoupil dvanáctkrát a hned dvakrát jej Smetanovou Mou vlastí zahajoval. Poprvé to bylo už v roce 2005 na koncertě s Anoushkou Shankar, pak také v roce 2019 v čele Bamberských symfoniků, jejichž šéfdirigentem je dodnes. Je také designovaným hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně a pravidelně řídí nejprestižnější světové orchestry včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků. Dále se může pyšnit titulem hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie a také římského Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, se kterým rovněž na letošním ročníku Pražského jara vystoupí.

Smetanova Libuše poprvé zazněla při slavnostním otevření Národního divadla a od té doby se uvádí při zvláštních příležitostech. Její uvedení na Pražském jaru bude mimořádnou událostí i pro samotné umělce. „Zhostit se tohoto klenotu české hudby s Českou filharmonií s jejím nádherným zvukem a skvělými technickými i lidskými kvalitami je splněním jednoho z mých repertoárových snů,“ svěřuje se Hrůša v očekávání tohoto festivalového koncertu. „Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba už desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat. Na Pražském jaru budu mít tu krásnou možnost poprvé. Nesmírně se na tohoto vzácného Smetanu těším.“ Podobně vnímá tuto příležitost i představitelka titulní role Kateřina Kněžíková: „Přála bych Smetanovi, aby jeho hudba oblažovala svou krásou posluchače po celém světě. Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše. Tato ikonická postava pro mě vždy byla zosobněním laskavosti, nadhledu, vznešenosti, krásy a spravedlivosti.“

KRYŠTOFOVY SVATYNĚ

Kateřina Koutná — Thu, 26 Oct 2023 08:46:11 +0000

Mikko Franck zahájil svou dirigentskou kariéru v sedmnácti letech a od té doby spolupracuje s významnými orchestry a operními domy po celém světě. V letech 2002-2007 byl hudebním ředitelem Belgického národního orchestru a v letech 2006-2013 generálním hudebním ředitelem Finské národní opery.

Od roku 2015 je hudebním ředitelem Orchestre Philharmonique de Radio France a po celou dobu svého působení se intenzivně věnuje péči o jeho kreativní a eklektický programový styl. Vedl je na turné po Evropě a Asii a nahrál díla Francka, Debussyho, Šostakoviče, Stravinského a Strausse. Kromě toho je pravidelným hostem nejlepších světových orchestrů; v uplynulém roce dirigoval Berlínské filharmoniky či Chicago Symphony. Je velvyslancem dobré vůle UNICEF, v loňském roce mu udělil prezident Finské republiky Pro Finlandia Řádu finského lva. Mikko Franck se českému publiku představí vůbec poprvé.

Filharmonický orchestr Francouzského rozhlasu vyniká až neuvěřitelně nuancovanou tónovou kulturou. Když orchestr v roce 2013 Pražské jaro zahajoval, ocenilo to nejen publikum ve Smetanově síni Obecního domu, ale i odborná kritika. „Slyšíte velkou škálu zvukových barev, se kterými si sami muzikanti pohrávají. Flétnisté si užívají moment, kdy předávají slovo houslistům, houslisté zase klarinetistům a zvuk jedné skupiny jako by přirozeně vplouval do druhé,“ napsal tehdy pro Aktuálně.cz Petr Kadlec. Jsou to právě tyto kvality, které orchestr činí ideálním interpretem francouzského repertoáru, charakteristického rafinovanou instrumentací a smyslem pro témbr.

Pod vedením Mikko Francka orchestr v Praze uvede dvě díla Maurice Ravela, která vznikla pro proslulý Ruský balet Sergeje Ďagileva: druhou suitu z baletu Dafnis a Chloé a taneční báseň La valse, extatickou i ironickou poctu vídeňskému valčíku. Mimořádný večer otevře energická Předehra č. 2 Es dur Louise Farrenc, francouzské romantické skladatelky a žákyně Antonína Rejchy, jejíž hudba se v posledních letech zaslouženě těší čím dál větší pozornosti.

Sólistou večera bude francouzský houslista Amaury Coeytaux. Žáka Jeana-Jacquese Kantorowa a Pinchase Zukermana vynáší britský The Strad pro jeho „velikou muzikalitu, bezchybnou techniku a vřelý zvuk“. Coeytaux debutoval v Carnegie Hall v pouhých devíti letech. Coby primárius světoznámého souboru Modigliani Quartet hrál v neprestižnějších koncertních sálech včetně londýnské Wigmore Hall, Elbphilharmonie v Hamburku nebo vídeňského Konzerthausu. Na své stradivárky z roku 1715 v Praze uvede premiéru houslového koncertu Kryštofa Mařatky. Dílo s tajuplným názvem SVATYNĚ – v hlubinách jeskyních maleb je inspirované pravěkým uměním, obrazy zachovanými v jeskyních desítky tisíc let.

„Je úžasné pozorovat, jak vynalézavě dokázal člověk doby kamenné zaznamenávat svůj svět,“ říká skladatel. „Nečekaně, překvapivě zručně, citlivě a s fascinující vnitřní silou, kterou dochované umění vyzařuje. Rozumíme mu? Umíme ho přečíst?“ Každá z pěti vět je osobním pohledem autora na konkrétní artefakt nalezený v jedné z pěti slavných jeskyní – např. obraz býků v jeskyni Lascaux, lvů v jeskyni Chauvet či flétny z jeskyně Isturitz. „Nemá za cíl ho popsat, či dokonce imitovat,“ vysvětluje Mařatka. „Chce pouze upozornit na jeho jedinečnost a dotknout se tím nadčasových hodnot spojujících minulé a budoucí civilizace.“

Autor skladby děkuje paní Karle Lažanské a R.H. za jejich osvícenou podporu.

MONUMENTÁLNÍ VARHANY

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:45:16 +0000

„Iveta Apkalna a její umění hry na varhany se zcela vymyká a je mimo jakoukoliv pochybnost. Na živých koncertech i nahrávkách tato výjimečná umělkyně již léta přináší varhanní kulturu té nejvyšší kvality, “ napsal německý časopis Varhany. Je držitelkou řady prestižních ocenění, mj. Lotyšské velké hudební ceny, je také první varhanicí v historii, která získala prestižní ocenění Echo Klassik. Mezi absolutní světovou špičku se Apkalna řadí už od roku 2007, kdy debutovala s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Claudia Abbada. Pravidelně vystupuje s těmi nejlepšími světovými orchestry, včetně Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Losangeleské filharmonie či Cleveland Orchestra. V letošní sezoně ji mj. čeká vystoupení s Concertgebouw Orchestra Amsterdam, se kterým pod vedením Antonia Pappana provede Varhanní symfonii Camilla Saint-Saënse. Nedílnou součástí její dráhy koncertní varhanice jsou i sólové recitály. Kromě pravidelných vystoupení v domovské Labské filharmonii ji můžeme slyšet např. v Berlínském Konzerthausu, mimořádný ohlas vzbudil její debut v roce 2018 na BBC Proms v Royal Albert Hall v Londýně.

Její pražskojarní koncert přinese nejpopulárnější díla varhanní literatury – Toccatu a fugu d moll Johanna Sebastiana Bacha, Gotickou suitu Léona Boëllmanna, stejně jako hudbu Johanesse Brahmse, Franze Liszta, soudobého lotyšského autora Pēterise Vaskse a ukázku z díla Faust českého klasika varhanní hudby Petra Ebena.

Iveta Apkalna rozezní píšťaly nástroje, který v době svého vzniku v roce 1912 patřil mezi největší a nejmodernější v Rakousku-Uhersku. Jejich hrací stůl byl od počátku připojen elektrickými kabely a díky tomu také pojízdný. To Ivetě Apkalna umožní, aby za něj usedla přímo na podiu Smetanovy síně, a festivalové publikum tak bude moci její umění sledovat z podobné perspektivy jako na klavírním recitálu. Jen s tím rozdílem, že Iveta Apkalna se umělecky chopí hned několika varhanních manuálů a pedálů.

REJCHA VE FRANCII

Anežka Kochová — Thu, 26 Oct 2023 08:45:13 +0000

Alexis Kossenko hraje jak na moderní příčnou flétnu, tak na všechny její historické varianty, je ovšem také úspěšným dirigentem. Vystupoval např. v sále Berlínské filharmonie, Wigmore Hall a Royal Albert Hall v Londýně či v proslulém salcburském Mozarteu. Jako první flétnista hrál v nejlepších orchestrech historických nástrojů, jako jsou Orchestre des Champs Elysées Philippa Herrewegheho či Le Concert Spirituel dirigenta Hervé Niqueta. Je zakladatelem a hlavním dirigentem orchestru Les Ambassadeurs. Hudbě Antonína Rejchy se věnuje dlouhodobě, dílo Eugèna Walckierse se svými spoluhráči v čele s předními francouzskými hudebníky Danielem Sepecem a Christophem Coinem nahrál na čtyři kompaktní disky.

„Všechna tři díla na programu jsou velmi divadelní,“ přibližuje Kossenko. Kvartet č. 6 op. 98 pro flétnu a smyčcové nástroje vyšel roku 1820 v Paříži a patří k Rejchovým zralým dílům. „Za pozornost stojí jemnost a výraz pomalé věty a horečnatý zápal finále,“ upozorňuje francouzský flétnista.

Variace a Fantazie na Mozartovo téma pocházejí z Rejchova vídeňského období. „Osmnáct variací první části díla vychází z árie Se vuol ballare z Mozartovy Figarovy svatby. Jsou malým mistrovským dílem plným excentrického humoru. Adagio je fantazií v pravém slova smyslu, divadelní iluzí. Finále se vrací k Mozartovu tématu, ale vynechanou závěrečnou frází, čímž vzniká téma pro spletitou fugu. Všichni bloudí v zákrutách kontrapunktu, což je hra, kterou se Rejcha rád bavil. Převrátil přirozenou hierarchii nástrojů – violoncello nechá cvrlikat ve výškách, zatímco flétna hraje basy. Teprve když se všichni tímto trochu hysterickým průběhem vyčerpají, dopřeje nám Rejcha dlouho očekávané závěrečné tóny tématu přinášející vytoužený klid,“ přibližuje Kossenko.

Eugène Walckiers napsal svůj Kvintet v roce 1835 s tím, že se k pěti nástrojům ad libitum může přidat kontrabas a vznikne tak de facto sextet. „Je to žádoucí, protože skladba tím získá orchestrální rozměr,“ vysvětluje Kosseno, proč Kvintet v Praze zahraje šest hudebníků. „Divadelní lyrika díla je zcela výjimečná. Skladatel nás skvěle provede všemi náladami. Od lehkosti k dramatičnosti, od grácie k veselosti.“ V díle je také zřetelně slyšet vliv Beethovena a Rossiniho. „Z prvního jmenovaného skladatel přejímá harmonický rámec, a dokonce i několik hudebních nápadů. Ve finále můžeme jen obtížně neslyšet přímé odkazy na Rossiniho operu Hrabě Ory, která měla premiéru o pár let dříve,“ vysvětluje Kossenko. „Chorál znázorňuje klášter, kam se hraběnka uchýlila, allegro canaille evokuje rozmařilé hraběcí pokusy o jeho přepadení a získání hraběnky. Nechybí ani strašlivá bouře prostoupená panickými modlitbami. Jen málokdy slyšíme tolik divadla v komorním díle!“ uzavírá francouzský flétnista.