Academy of St Martin in the Fields Academy of St Martin in the Fields Academy of St Martin in the Fields
zpět na program

Academy of St Martin in the Fields

Datum konání

Čtvrtek, 21. 5. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

650 - 4 000 Vstupenky vyprodány

Budou-li vstupenky opět v prodeji, informujeme Vás.

Program

  • Ludwig van Beethoven: Coriolan, předehra op. 62
  • Robert Schumann: Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 54
  • Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur op. 36

Interpreti

  • Academy of St Martin in the Fields
  • Murray Perahia - klavír, dirigent
  • Tomo Keller - umělecký vedoucí

Partner koncertu

Při pohledu na bohatou diskografii amerického klavíristy Murraye Perahii je zcela jasné, že tvorba Roberta Schumanna (1810–1856) je mu velmi blízká. Ať už je to jeho brilantní provedení Kreisleriany op. 16 nebo fascinující nahrávka Klavírního koncertu a moll op. 54 s Claudiem Abbadem a Berlínskou filharmonií, Perahia prostřednictvím Schumannovy hudby ukazuje vždy to nejlepší ze svého výjimečného pianistického umění. „Duše básníka, mysl filosofa, ruce virtuosa,“takto stručně a výstižně Perahiu popisuje kritik amerického deníku Seattle Times. Charakteristika, která by se vlastně velmi dobře mohla vztáhnout i k vykreslení Schumannovy osobnosti.

Skladatelův jediný klavírní koncert je spíše než koncertem v pravém slova smyslu rozsáhlou hudební básní, v níž se party orchestru a sólového klavíru nápaditě prolínají. Slavné lyrické téma v a moll, znějící na začátku první věty, přitom Schumann použil již v roce 1839 pro svou Fantazii pro klavír a orchestr, k níž na žádost své ženy, výtečné klavíristky Clary Schumannové, dokomponoval mezi léty 1841–1845 další dvě věty. „Závěrečnou větu si představuji jako shakespearovskou svatbu, s kouzelným prachem vznášejícím se kolem, v náladě Snu noci svatojánské,“ prozradil Perahia v rozhovoru před provedením s Berlínskými filharmoniky v roce 2012.

Dravost a překvapivost invence

Koncert ovšem otevře Beethovenova předehra Coriolan, jejíž dramatičnost plně koresponduje s divadelní hrou H. J. von Collina, jíž byla inspirována. A v druhé polovině koncertu zazní Beethovenova Druhá symfonie.

Symfonii č. 2 D dur op. 36 komponuje Ludwig van Beethoven (1770–1827) roku 1802, kdy se stáhl do ústraní vídeňského předměstí Heiligenstadtu, aby se vyrovnal s faktem postupné ztráty sluchu. Do tohoto období spadá ona známá Heiligenstadtská závěť, tedy dopis, v němž se Beethoven svěřuje svým bratrům, že se mu podařilo nalézt vnitřní sílu a odvrátit temné myšlenky na sebevraždu. Jeho život prosvětlilo odhodlání dál komponovat. Temperament a radost, které vyzařuje tato symfonie, dávají poznat nezdolnost Beethovenovy vůle. Pomalý úvod v sobě nese jistou osudovost. Brzy se však proměňuje v pramen, z něhož prýští radost. Závěr symfonie přináší kouzelnou nadsázku, v níž dramatický motiv střídá žertovné odlehčení, při němž se posluchačům svévolně rozevírají koutky rtů do úsměvu. Dravost a překvapivost invence, kterou Beethoven vložil do tohoto opusu, předznamenává revoluci, již svými dalšími symfoniemi způsobí. Dnes nám v tomto ohledu může jeho Druhá symfonie připadat krotká, ale ocitujme z textu, který vyšel roku 1804, tedy rok po její premiéře, ve vídeňském Časopisu pro elegantní svět: „Ječící obluda, zasažený divoce se svíjející drak, který nemůže zemřít a mlátí kolem sebe zuřivě vztyčeným ohonem, ještě když krvácí z posledního.“ Přitom jen o nemnoho let později skladatel Hector Berlioz popisuje, jak se tato Beethovenova symfonie „skrznaskrz směje“.

Perahia klavírista a dirigent

Americký klavírista a dirigent Murray Perahia se hře na klavír věnuje od útlého dětství. Blízký přítel legendárního Vladimira Horowitze se v roce 1972 stal prvním americkým vítězem slavné mezinárodní klavírní soutěže v Leedsu. O rok později se v rámci hudebního festivalu v Aldeburgh seznámil se skladatelem Benjaminem Brittenem a zpěvákem Peterem Pearsem, s nímž následujících několik let aktivně spolupracoval. Perahia během své dlouholeté kariéry zavítal do koncertních síní prakticky celého světa, za svou nahrávací činnost obdržel dvě ceny Grammy a několik cen prestižního hudebního magazínu Gramophone. V roce 2004 mu britská královna Alžběta II. udělila Řád Britského impéria. V rámci mistrovských kurzů se věnuje mladým klavíristům. Jak zdůraznil v mnoha rozhovorech, chce je inspirovat k důkladnému porozumění skladby, teprve potom může růst individualita každého hráče. Jeho zásluhou také byly vydány zvukové záznamy mistrovských lekcí legendárního pianisty Alfreda Cortota.

Od roku 2000 je hlavním hostujícím dirigentem Academy of St Martin in the Fields. Nabídku ovšem nepřijal proto, aby se vzdálil klavíru. Naopak Perahia dirigování vnímá jako rozšíření praxe komorní hudby, další možnost, jak porozumět dokonalosti hudebních struktur. Na Pražském jaru jsme se o tom ostatně mohli opakovaně přesvědčit – od roku 2004 bude jeho účinkování již sedmým vystoupením na tomto festivalu.

První koncert světově proslulého komorního orchestru Academy of St Martin in the Fields se odehrál roku 1959 pod taktovkou jeho zakladatele, specialisty na poučenou interpretaci staré hudby sira Nevilla Marrinera. V této sezóně si tak orchestr připomíná šedesátileté jubileum. Těleso, jehož doménou se v průběhu let stala barokní a klasicistní hudba, se pyšní zcela jedinečnou diskografií čítající více než 500 nahrávek, mezi nimiž nechybí například soundtrack k oscarovému snímku Miloše Formana Amadeus. Unikátní soubor hrající zpravidla bez dirigenta vystupuje v Evropě, Spojených státech, Jižní Americe i Asii. Jeho hudebním ředitelem je od roku 2011 věhlasný americký houslista Joshua Bell, klíčovou roli sehrává umělecký vedoucí houslista Tomo Keller. Podobně jako Murray Perahia, i orchestr se intenzivně věnuje vzdělávání mladých hudebníků, ale i projektům se sociálním přesahem, ve kterých se orchestr zaměřuje na seniory či lidi bez domova.