Alisa Weilerstein Alisa Weilerstein Alisa Weilerstein
zpět na program

Alisa Weilerstein

Kompletní provedení Bachových suit pro sólové violoncello

Datum konání

Sobota, 23. 5. 2020 od 19.00
Předpokládaný konec koncertu 22.15

Cena

350 - 1 200

Program

  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 1 G dur BWV 1007
  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 2 d moll BWV 1008
  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 3 C dur BWV 1009
  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 4 Es dur BWV 1010
  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 5 c moll BWV 1011
  • Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 6 D dur BWV 1012

Interpreti

  • Alisa Weilerstein - violoncello

Výrazný talent, výrazná osobnost, výrazná hra. Českému publiku je americká violoncellistka Alisa Weilerstein důvěrně známá – do jejich srdcí se zapsala mistrovským provedením Dvořákova violoncellového koncertu s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Ostatně toto mimořádné umělecké spojení nám dodnes připomíná cenami ověnčená nahrávka společnosti Decca. „Jistota, se kterou hraje bez jediné chyby, temperament a energie jsou ohromující,“ prohlásil po natáčení Jiří Bělohlávek.

 

 

Je to téměř jako meditace

Všechny tyto vlastnosti zúročí při recitálu, který ji nyní čeká na Pražském jaru. V rámci jednoho večera uvede všech šest suit pro sólové violoncello J. S. Bacha. Je jen málo violoncellistů, kteří jsou schopni tohoto úkolu náročného na koncentraci a výdrž. Vždyť po dobu tří hodin bude na pódiu jen ona sama a violoncello, jímž je mimochodem překrásný nástroj benátského mistra Domenica Montagnany z roku 1723. Byť se málokomu poštěstilo vyslechnout všech šest suit v rámci jednoho koncertu, mnozí budou jistě překvapeni, kolik hudebních motivů poznají jako důvěrně známé. Vždyť už preludium z první suity bylo tolikrát užito v nejrůznějších filmech, reklamách, znělkách, nebo i koncertních přídavcích. Weilerstein tyto suity poprvé kompletně provedla v sezóně 2016–2017 v USA a Londýně. „Je to téměř jako meditace, když projdete ohromným obloukem tohoto díla,“ řekla v rozhovoru pro deník The New York Times. „Začínáte první suitou, která je poupětem nevinnosti, jež se s každou další suitou rozevírá. Ač jsem pak v úplném závěru emočně i fyzicky vyčerpaná, cítím ohromnou katarzi – ten pocit miluji!“ prozrazuje.

Německý skladatel Johann Sebastian Bach (1685–1750) zkomponoval šestici suit během svého působení v Köthenu v letech 1717 až 1723. Suita jakožto barokní forma obsahovala čtyři základní tance, jimiž jsou allemande, courante, sarabande a gigue. Bach ve svých suitách pro sólové violoncello vložil navíc preludium, menuet, bourrée anebo gavotu. Původně byly tyto Bachovy suity chápány jako repertoár spíše instruktivní, po veřejném provedení jednoho z nejvýznamnějších violoncellistů 20. století Pabla Casalse se však staly oblíbeným programovým kusem. Právě Casals, tvůrce moderního způsobu hraní na violoncello (spočívalo v zapojení celého těla do hry), považoval Bachovy suity za vrcholný repertoár pro tento nástroj. Je rovněž autorem transkripce šesté suity pro současné violoncello, Bach totiž počítal s pětistrunným nástrojem namísto dnes používaných čtyř strun.

Casalsovo prvenství spočívá také v interpretaci těchto suit, neboť je začal hrát vcelku a nevybíral pouze samostatné tance. Byl zastáncem využívání moderního nástroje při interpretaci staré hudby: „Chceme-li v určitém okamžiku podniknout vzácnou a okouzlující – ač vždy velmi neúplnou – rekonstrukci hudebního ovzduší minulé epochy, souhlasím s tím, abychom se vrátili ke starým nástrojům. V každém jiném případě, při běžných provedeních, musíme využít nejlepších prvků, které máme v této době k dispozici, neboť úcta k hudbě musí mít přednost před jakoukoli jinou úvahou. Nejde o to podávat historii více či méně přesně, ale vyvolat co nejlepší účinek z hlediska hudebního. Kdybychom tedy chtěli získat autentickou reprodukci, museli bychom nechat flétny a hoboje hrát falešně a žádat na houslistech, violistech a violoncellistech intonační čistotu méně než prostřední. Podřídit se archaizujícím snahám by muselo jen uškodit géniovi jako je Bach, jehož hudba se vznáší nad minulostí, přítomností a budoucností,“ čteme v knize Hovory s Pablem Casalsem, která vyšla roku 1958. Tehdy ovšem byla poučená interpretace staré hudby teprve v počátcích. Od té doby se mnohé událo, a tak dnešní hráči mají k dispozici širokou paletu možností, jak Bachovu hudbu interpretovat.