Collegium 1704 Collegium 1704 Collegium 1704
zpět na program

Collegium 1704

Datum konání

Pondělí, 18. 5. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

450 - 1 500

Program

  • Georg Friedrich Händel: Dixit Dominus HWV 232
  • Jan Dismas Zelenka: Missa 1724

Interpreti

  • Václav Luks - dirigent
  • Helena Hozová - soprán
  • Pavla Radostová - soprán
  • Kamila Mazalová - alt
  • Aneta Petrasová - alt
  • Ondřej Holub - tenor
  • Tomáš Šelc - bas
  • Collegium Vocale 1704

Soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 se již 15 let řadí mezi domácí špičku v oblasti staré hudby. Impulsem pro jejich vznik přitom byla spolupráce s festivalem Pražské jaro, pro nějž umělecký vedoucí souboru Václav Luks připravil uvedení Bachovy monumentální Mše h moll. Do širšího povědomí se soubor dostal i díky koncertnímu cyklu Hudební most Praha–Drážďany, jenž probíhá od roku 2008 v obou městech, oplývajících bohatou hudební historií.

V posledních letech ovšem Collegium 1704 se svým dirigentem a zakladatelem Václavem Luksem významně překročili hranice domácí scény a bez nadsázky o nich lze hovořit jako o světové špičce. Dokládají to četné spolupráce s hvězdami světového formátu, jakými jsou mezzosopranistky Magdalena Kožená a Vivica Genaux nebo kontratenorista Bejun Mehta, stejně tak pravidelná vystoupení na předních evropských festivalech, kde soubor uvádí jak stěžejní díla 17. a 18. století, tak dosud opomíjená díla starých českých mistrů, především Jana Dismase Zelenky (1679–1745) a Josefa Myslivečka (1737–1781).

Jak uvedl Václav Luks pro server Aktuálně.cz, „…Zelenkova hudba je nabitá energií a hlubokými emocemi. Najdete v ní spektrum od nejhlubšího smutku po krystalicky zářivou radost. Pokud je hudba zrcadlo jeho duše, byl to člověk plný tvůrčí a životní energie. Jeho osobnost mne oslovila zcela mimořádným způsobem.“

Emotivní a dramatická hudební řeč

Od osoby Jana Dismase Zelenky je odvozen i název Collegia. V roce 1704 byla provedena latinská školská divadelní hra Via Laureata se Zelenkovou hudbou, která se hrála v jezuitské koleji na Malé Straně za účasti mnoha účinkujících. I když se partitura k této hře nedochovala, jedná se o vůbec první doklad Zelenkovy skladatelské činnosti, tedy o rok, kdy se největší český barokní skladatel objevil na hudební scéně. Jeho zcela jedinečná hudba přitom snese srovnání se světovými barokními velikány, kteří byli zároveň Zelenkovými současníky – ať už mluvíme o Vivaldim, Johannu Sebastianu Bachovi či Händelovi – s jehož hudbou tento koncert nabízí přímé srovnání.

„Nesmírně emotivní a dramatická hudební řeč, podpořená invenční instrumentací a vokální virtuozitou, představuje českého hudebního génia v nových barvách,“ prohlašuje o Zelenkově Mši 1724, uváděné v rámci tohoto koncertu, Václav Luks. Nebyla komponována jako celek, nýbrž je složena z jednotlivých mešních částí, které vznikly kolem roku 1724. „V tomto roce umírá Zelenkův otec a zdá se, že skladatel je touto událostí velmi zasažen,“ přibližuje Václav Luks okolnosti vzniku. „Při této příležitosti komponuje nesmírně působivý žalm De Profundis, kde jásavé tóny trumpet korunovačních slavností předchozího roku střídají temné souzvuky trombónů. Tato proměna předznamenává Zelenkovu hudební řeč let 1724 a 1725 – hudbu dramatickou a plnou smutku a vášně.“

„Byt’ tato díla s největší pravděpodobností nebyla komponována jako jeden hudební celek, zrekonstruování imaginární mše, představující tuto sugestivní hudbu pod jedním obloukem, se mi zdá být jedinečnou příležitostí, jak tato díla představit dnešnímu publiku,“ vysvětluje Luks. „Nesmíme zapomínat, že kompletování mešního ordinária z různých pramenů nebylo v době baroka ničím mimořádným a také pozdější Benedictus ze 30. let bylo původně koncipováno Zelenkou jako doplnění mše, jejímž autorem je Giovanni Battista Pisani,“ dodává Luks.

Všechny části jsou propojeny jednotným hudebním výrazem, tonální blízkostí a pro Zelenku neobvyklým použitím trombónů. Gloria přitom není zcela originální skladbou, ale souvisí se Zelenkovou starší Mší Judica me z roku 1714. Právě Gloria z této mše skladatel o deset let později přepracoval a v souladu s dobovými zvyklostmi uvedl v drážďanském dvorním kostele při slavnosti Očišťování Panny Marie jako nové dílo.

Právě s Drážďany je Zelenkův život nejvíce spjat, jelikož zde skladatel od svých 31 let zastával post kontrabasisty na dvoře saského kurfiřta. V polovině 20. let byl Zelenka již zralým skladatelem vynikajícím nápaditostí, dramatickou a emoční silou a skvěle zvládnutým uměním kontrapunktu, kterému se učil na vídeňském dvoře u samotného mistra Johanna Josepha Fuxe. Jelikož drážďanská kapela byla předním hudebním tělesem své doby, party jednotlivých hlasů i nástrojů dosahují virtuózních nároků.

Dixit Dominus (Řekl Hospodin mému Pánu) Georga Friedricha Händela (1685–1759) je zcela výjimečnou skladbou, přestože zhudebnění žalmu 110, používaného při nešporách, najdeme v dějinách nespočet. Dle autora Händelovy monografie Christophera Hogwooda je Dixit jednou z prvních kompozic, ve které skladatel naplno rozvinul své kontrapunktické umění a zároveň skvěle využil výrazné dramatičnosti textu. Mladý autor zde použil v církevní hudbě dosud nevídané kontrastní postupy, v nichž velkolepé sborové fugy střídají expresivní sóla a dueta. Skladatel své vrcholné dílo v oblasti katolické hudby zkomponoval ve 22 letech během římského období a je zřejmé, že si zpěvný a emocemi nabitý styl italské chrámové hudby okamžitě osvojil. Své předchůdce, jakými byli Alessandro Stradella či Giacomo Carissimi, však pouze bezduše nekopíroval, nýbrž dokázal jejich umění tvořivě rozvinout a posunout na zcela novou úroveň. I proto byl skladatel ve věčném městě ihned mimořádně oblíben, což dokazuje i oslovení caro Sassone – drahý Sas, kterým ho italské publikum nadšeně titulovalo.