Eroica Eroica Eroica

Datum konání

Pondělí, 25. 5. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.10

Cena

350 - 900

Program

  • Bohuslav Martinů: La Bagarre (Vřava) H 155
  • John Adams: Koncert pro saxofon a orchestr
  • Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroica“

Interpreti

  • Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK
  • Peter Oundjian - dirigent
  • Patrick Posey - saxofon

O mimořádném talentu a charizmatu kanadského dirigenta Petera Oundjiana se pražskojarní publikum mělo možnost přesvědčit opakovaně. Roku 2013 s Orchestre Philharmonique de Radio France zahájil Pražské jaro a v české premiéře skvělým způsobem uvedl velkolepě pojatou novinku českého skladatele působícího ve Francii – Vábení Kryštofa Mařatky. „Před čtyřmi lety Oundjian prošel zatěžkávací zkouškou, když dirigoval sledované úvodní koncerty festivalu,“ napsal recenzent Hospodářských novin v roce 2017, kdy na festival přijel se svým Toronto Symphony Orchestra. „Letos se snad po celý pobyt v Praze usmíval od ucha k uchu. Z Oundjiana šla nespoutaná energie – možná proto, že torontský rodák dirigoval své oblíbené skladby, Dvořákovu „Sedmou“ a Smetanovu předehru k Prodané nevěstě.“

A opravdu, elán a energičnost nejsou příznačné pouze pro způsob dirigování, ale veškeré jeho působení v hudebním světě. Ať už mluvíme o Oundjianovi jakožto primáriovi slavného Tokijského smyčcového kvarteta (kde působil mezi léty 1981–1995) nebo čtrnáctiletém angažmá v čele torontských symfoniků (2004–2018), kde výrazně inovoval jejich dramaturgii a posunul orchestr mezi světovou špičku. „Pod jeho vedením si orchestr zachoval svůj lesk, ale navíc získal údernost,“ soudí kritik deníku New York Times.

Oundjian je výrazně spjat také se Spojeným královstvím – je absolventem londýnské Royal College of Music, kde ve svých dvaceti letech za studijní úspěchy obdržel z rukou královny Alžběty, královny matky, zlatou medaili Tagore, a mezi roky 2012–2018 pak působil v čele Royal Scottish National Orchestra. Jeho poslední koncert v pozici tamějšího hudebního ředitele se odehrál v září 2018 na slavném londýnském festivalu BBC Proms, kde uvedl Brittenovo Válečné requiem. „Tento koncert byl jednoznačně jedním z nejsilnějších zážitků letošní sezóny,“ zhodnotil recenzent britského týdeníku Sunday Times. V této souvislosti uveďme zajímavost, že desetiletý Oundjian se jako člen dětského sboru podílel na nahrávce Brittenovy opery Sen noci svatojánské pod vedením samotného autora.

Je častým hostem amerických orchestrů – ať už se jedná o Los Angeles Philharmonic, San Francisco Symphony či celou řadu dalších. „Kdykoliv Peter Oundjian hostuje s Baltimorským symfonickým orchestrem, věci se ubírají správným směrem. Tentokrát se představil s barvitým programem plným melodického dobrodružství, což bylo obzvláště povznášející,” ocenil kritik deníku Baltimore Sun.

Je to chaos, ovládnutý společným citem

Program tohoto koncertu nechá naplno vyniknout všem Oundjianovým přednostem. Večer otevře Vřava Bohuslava Martinů, dílo zkomponované ve dvacátých letech 20. století, kdy posluchači toužili, aby hudba uháněla stejných tempem jako překotný vývoj celé společnosti. Arthur Honegger na počest nejrychlejší lokomotivy světa píše oslavný Pacifik 231, Darius Milhaud komponuje písňový cyklus Zemědělské stroje. Martinů, tou dobou působící v pulzující Paříži, nemohl zůstat pozadu. V tištěném programu světové premiéry této devítiminutové skladby čteme skladatelovu charakteristiku: La Bagarre (Vřava) je nabita atmosférou pohybu, elánu, vřavy, návalu. Je to pohyb velkých mas v nekontrolovatelném, násilném běhu. /…/ Je to bulvár, stadión, masa, množství, které je v deliriu a oblečené jako jediné tělo. Je to chaos, v němž panují všechny pocity nadšení, boje, radosti, smutku, údivu. Je to chaos, ovládnutý společným citem, neviditelným svazkem, který tlačí všechno kupředu, který hněte množství masy do jediného prvku, plného neočekávaných, nekontrolovatelných událostí.“

Na tuto orchestrální miniaturu skvěle naváže jedno z pozdních děl amerického skladatele Johna Adamse – Saxofonový koncert. Byť tyto skladby dělí téměř devadesát let, u obou nalézáme inspiraci jazzem, spojení tradic s modernitou a dokonalost v práci s rytmem. Peter Oundjian se v poslední době významně věnoval Adamsově tvorbě. Za nahrávku s díly Naïve and Sentimental Music a Absolute Jest byl v roce 2018 nominován na cenu BBC Music Magazine Award.

Koncert pro odvážného hudebníka

John Adams (*1947) zkomponoval svůj Saxofonový koncert v roce 2013. Adamsův otec několik let působil ve swingových kapelách, a jejich domácí knihovna tak byla plně zásobena deskami nejznámějších jazzmanů. Adams saxofon výrazně použil v celé řadě svých skladeb, ať už se jednalo kupříkladu o opery Nixon v Číně, symfonickou skladbu Fearful Symmetries nebo symfonii City Noir s obtížným sólem pro altový saxofon. K napsání koncertu jej inspiroval saxofonový virtuos Tim McAllister, se kterým se seznámil při uvedení City Noir. „Jednou při večeři se mi Tim zmínil, že během střední školy se závodně věnoval akrobatické jízdě na kole,“ vzpomíná John Adams. „Od té chvíle jsem věděl, že musím napsat koncert pro odvážného hudebníka, který se nebojí riskovat.“

Byť si většina publika spojuje zvuk saxofonu s jazzovou hudbou, Adams chtěl tento stereotyp překonat. „Koncert nemá za cíl znít vysloveně jazzově, jazzové vlivy jsou spíš jeho nenápadnou součástí. Využívám proslavené hybnosti tohoto nástroje, stejně tak schopnosti lyrické promluvy, která je velmi blízká lidskému hlasu,“ uvádí autor.

Sólového partu se v rámci pražskojarního uvedení ujme Američan Patrick Posey, kterého deník New York Times charakterizuje slovy „brilantně stylový“, pravidelně vystupuje s předními americkými orchestry jako Los Angeles Philharmonic nebo San Francisco Symphony. Zvučná jména z řad současných skladatelů jej pravidelně oslovují ke spolupráci – jen v Carnegie Hall již vystoupil pod taktovkou Johna Adamse, Thomase Adèse, Petera Eötvöse či Michala Tilsona Thomase, když uváděli svá díla.

Druhá polovina večera se nese v duchu skladby, jež spadá v životě Ludviga van Beethovena (1770–1827) do období po tzv. Heiligenstadské závěti – tedy dopise svým bratrům z roku 1802, ve kterém je spravuje o těžkém osobní zápase. Oprávněné obavy z postupné neodvratitelné ztráty sluchu jej přivedly až k myšlenkám na sebevraždu. V tomto dopise se však vyznává, že se rozhodl žít dál – ve službách hudby a skrze hudbu. Symfonie č. 3 byla dokončena dva roky po těchto událostech. V titulu čteme označení „Eroica“, tedy hrdinská. Je nasnadě, že Beethoven v takové životní konstelaci vzhlížel k hrdinům. Mnoho bylo napsáno o okolnostech Beethovenovy původní dedikace, jejímž adresátem byl Napoleon Bonaparte a kterou se Beethoven rozhodl zrušit poté, co se Napoleon nechal prohlásit císařem. Beethoven pak symfonii věnoval památce všech hrdinů. Přihlédneme-li k životopisným okolnostem, nevyzní nadsazeně či pateticky, když řekneme, že Beethoven tuto symfonii věnoval i svému udatnému zápasu.