Janáčkova filharmonie Ostrava & Heiko Mathias Förster
Skarabrnkus Iberský
Hmatník Brahmsův
zpět na program

Janáčkova filharmonie Ostrava & Heiko Mathias Förster

Martinů / Slavický / Suk

Datum konání

Sobota, 2.6. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

150 - 800 Vstupenky vyprodány
Ilustrace 11
Ilustrace 4

Program

  • Bohuslav Martinů: Rytiny H 369
  • Klement Slavický: Sinfonietta č. 4 "Pax hominibus in orbi universo"
  • Josef Suk: Symfonie E dur op. 14

Interpreti

  • Heiko Mathias Förster - dirigent
  • Lucie Silkenová - soprán
  • Martin Kasík - klavír
  • Norbert Lichý - vypravěč
Ilustrace 11
Ilustrace 5

Novinka – Mastercard Lounge

Mastercard Lounge

Objednejte si občerstvení na přestávku a vyhněte se frontám! Pro držitele platebních karet Mastercard otevíráme o přestávkách koncertů v Obecním domě salonek Mastercard Lounge se speciálním menu. Obdržíte poukaz, který vás opravňuje pro vstup do jinak uzavřeného salonku.

Více informací zde.


Tento koncert je svátečním setkáním tří mimořádných skladeb tří velkých českých skladatelů: učitele, jehož přáním bylo učit své studenty tak dobře, aby uměli víc, než on sám, a dvou jeho bývalých studentů, kterým byl velkým vzorem, i když oba sledovali už od počátku odlišné umělecké cesty.

Zatímco Josef Suk (1874–1935), u něhož krátce studoval Bohuslav Martinů (1890–1959) a jeho mistrovskou kompoziční třídu na Pražské konzervatoři absolvoval Klement Slavický (1910–1999), se v závěru koncertu představí svou mladistvou, často neprávem opomíjenou, i když už plně osobitou lyrickou Symfonií E dur op. 14, naopak skladby obou jeho někdejších studentů, z nichž se stali uznávaní skladatelé, jejich orchestrální dílo uzavírají.

Symfonický triptych Rytiny H 369 (1958) Martinů komponoval na objednávku Louisville Symphony Orchestra, pro který již v roce 1950 napsal radostné a energií nabité Intermezzo. Rytiny jsou však už zcela jiné, pokračují v linii vrcholných skladeb Martinů, Symfonických fantazií, Fresek a zejména předchozích Parabol. Je to hudba nesmírně barevná, plná rytmického neklidu, střídání melodických sól a epizod. Autor v ní už jakoby hledí do budoucnosti hudby a mnohé z příštího vývoje předjímá.

Svou v pořadí čtvrtou Sinfoniettu s podtitulem Pax hominibus in orbi universo pro orchestr strunných, klávesových a bicích nástrojů, varhany, sólový soprán a recitátora vytvořil skladatel Klement Slavický v roce 1984 u příležitosti 40. výročí založení Organizace spojených národů, které dílo dedikoval. Výrazově až překvapivě strhující hudbou Klement Slavický spojuje zvuk neobvyklého orchestrálního obsazení, varhan a lidských hlasů do velkého apelativního poselství, předznamenaného slovy Alberta Schweitzera.

Několik slov dirigenta k programu

Jsem nesmírně poctěn, že mohu se „svým“ orchestrem představit pražskému festivalovému publiku program, s nímž se osobně ztotožňuji.

Symfonie E dur Josefa Suka je svěží, silná a hluboká a pro mě samotného je jednou z nejoblíbenějších skladeb symfonického repertoáru. Ukazuje zralého skladatele světové úrovně navzdory tomu, že se jedná o jeho první velké symfonické dílo. Suverénně předčí rané symfonie mnoha světově uznávaných skladatelů, třeba Dvořáka či Čajkovského.

S Janáčkovou filharmonií jsme tuto symfonii s nebývalým úspěchem představili nejen ostravskému publiku, ale i na několika koncertních turné v Polsku a Německu a plánujeme její studiové natočení. I proto jsem rád, že na svém prvním koncertě v rámci Pražského jara mohu představit skladbu, jejíž provedení je pro mne vždy novým svátkem.

K Sukově symfonii jsme se rozhodli přidat skladby dvou českých skladatelů, kteří u Suka studovali kompozici a podobně jako on jsou na světových pódiích neprávem podceňováni. Je zajímavé sledovat vývoj Bohuslava Martinů, jenž většinu skladatelského života strávil v exilu, v porovnání s jeho o dvacet let mladším „spolužákem“ Klementem Slavickým, který naopak působil v Československu. Jejich skladby na našem koncertě jsou k Sukově symfonii postaveny do kontrastu tím, že se jedná o jejich poslední závažná symfonická díla. Obstojí vůči nim první velké orchestrální dílo jejich učitele?

Skladby Suka a Slavického zazněly na novoročním koncertě Janáčkovy filharmonie roku 2014, na němž jsem tento skvělý orchestr dirigoval po dlouhé době. Nedlouho poté jsem byl osloven s nabídkou šéfdirigentské pozice, kterou jsem přijal a začal zastávat hned v nadcházející sezóně. I proto je pro mě naše pražské vystoupení, jako jeden z vrcholů mé kariéry, příjemně symbolické.

O interpretech

Janáčkova filharmonie je renomovaným symfonickým orchestrem, v rámci více než padesáti koncertů, které orchestr pořádá, se publiku v sezóně 2017/2018 představí osobnosti jako Lukáš Vondráček, Simon Trpčeski, Denis Kozhuchin a řada dalších. Mimo klasické koncerty orchestr pořádá i crossoverové koncerty v Multifunkční aréně GONG, komentované koncerty a nabízí plejádu edukativních koncertů.

Heiko Mathias Förster v minulosti zastával funkce šéfdirigenta Bavorského divadla a uměleckého vedoucího Mnichovských symfoniků. Jako hostující dirigent spolupracoval s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Israel Symphony Orchestra, National Taiwan Symphony Orchestra a mnohými dalšími. Je iniciátorem řady speciálních projektů, mezi něž patří světová premiéra Dvořákovy první opery Alfred, jejíž živá nahrávka si vysloužila titul „Nahrávka měsíce“ britského portálu Musicweb International.

„Z trojice sólistů je třeba zaslouženě jmenovat na prvním místě českou sopranistku Lucii Silkenovou. Její lahodný a sytý soprán projasnil celou závěrečnou část kantáty touhou, něhou i vábivostí.“ (Hudební rozhledy)

Sopranistka Lucie Silkenová absolvovala pražskou Akademii múzických umění ve třídě Ivana Kusnjera a rovněž mistrovské kurzy v Anglii, Španělsku, Německu a Rakousku. Je vítězkou Mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concours International d’Encouragement ve francouzském Lyonu (2008), v roce 2009 získala druhou cenu na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od roku 2010 pravidelně hostuje v Národním divadle, v rámci své koncertní činnosti spolupracovala s BBC Symphony Orchestra v Londýně, Budapest Festival Orchestra, Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo a dalšími.

„Hra Martina Kasíka vyniká obdivuhodnou technikou, plasticitou, silným smyslem pro barvu a inteligencí.“ (The New York Times)

Vítěz jedné z nejprestižnějších soutěží Young Concert Pianist v New Yorku (1999) Martin Kasík hraje na klavír od 4 let. Absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (Monika Tugendliebová) a pražské HAMU (Ivan Klánský) koncertoval v řadě prestižních sálů Evropy (Wigmore Hall v Londýně, Gewandhaus Lipsko, Tonhalle Zürich), USA (Weill Recital Hall v Carnegie Hall v New Yorku) i Japonska (Tokyo Suntory Hall). Od roku 2009 vyučuje na Pražské konzervatoři a pedagogicky působí také na Akademii múzických umění v Praze.

Norbert Lichý je český herec a hudebník. Již ve svých devíti letech se poprvé objevil na scéně Divadla Petra Bezruče v Ostravě, v devatenácti letech přijal angažmá v šumperském divadle. V letech 1986–1987 působil v ostravském Divadle loutek, od r. 1987 je členem Divadla Petra Bezruče, kde působí jako herec, ale i skladatel scénické hudby. Za roli Mendela Singera ve hře Job (Joseph Roth) získal v roce 2009 prestižní divadelní Cenu Thálie v oboru činohra.