Kristus na hoře Olivetské Kristus na hoře Olivetské Kristus na hoře Olivetské
MAESTOSO_BIG_LEVÁ
zpět na program

Kristus na hoře Olivetské

V letošním roce uplyne přesně 250 let od narození jednoho z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob, velikána klasické hudby Ludwiga van Beethovena (1770–1827). Umělec, jehož dílo i životní osud inspiroval celou řadu dalších tvůrčích osobností prakticky všech uměleckých oblastí, po sobě zanechal úctyhodných 135 dokončených opusů, v nichž se odráží jak jeho vlastní hudební génius, tak bouřlivá doba, v níž žil.

Datum konání

Pátek, 15. 5. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

450 - 1 200

Program

  • Ludwig van Beethoven: Kristus na hoře Olivetské op. 85
  • Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra op. 30

Interpreti

  • Symfonický orchestr Českého rozhlasu
  • Alexander Liebreich - dirigent
  • Simona Šaturová - soprán
  • Bernhard Berchtold - tenor
  • Stephan Genz - baryton
  • Pražský filharmonický sbor
  • Jozef Chabroň - sbormistr

Své jediné oratorium Kristus na hoře Olivetské z roku 1803, které autor v roce 1811 zrevidoval, nepatří k často uváděným Beethovenovým kompozicím – vždyť tento koncert bude dějištěm vůbec prvního uvedení oratoria v rámci Pražského jara! Rozsáhlé dílo, jehož ústředním tématem je Kristovo utrpení, Beethoven údajně zkomponoval za pouhé dva týdny. Premiéra proběhla na počátku dubna roku 1803 za poměrně dramatických okolností.

Dějištěm prvního uvedení bylo Divadlo na Vídeňce, které bylo zmítáno nelítostným konkurenčním soubojem s Kärntnertortheater, jenž operovalo s císařskou podporou a bylo provozováno jistým baronem von Braunem. Když se tento dozvěděl o Beethovenových plánech, nasadil na týž večer Haydnovo oratorium Stvoření a nasmlouval všechny nejlepší vídeňské hráče, aby Beethovenovi zkřížil plány. Za těchto okolností nebylo překvapením, že se premiéra setkala spíše s vlažnými ohlasy. Beethoven se ale nenechal odradit prvotním neúspěchem. Je zřejmé, jak pro něj bylo oratorium s biblickou tematikou zásadní a naplňující. Zvláště v jeho tíživé osobní situaci, kdy se dozvěděl o neodvratitelně se blížící hluchotě. V horizontu jednoho roku inicioval čtyři další provedení oratoria.

Ovšem na rozdíl od nešťastných okolností premiéry se připravované pražskojarní provedení může opřít o prvotřídní pěvce – vynikající slovenská sopranistka Simona Šaturová, rakouský tenorista Bernhard Berchtold a německý barytonista Stephan Genz, jehož hlas označil deník The Washington Post za „zcela mimořádný“. Toto hvězdné obsazení doplní festivalová stálice – Pražský filharmonický sbor.

Tak pravil Zarathustra Richarda Strausse (1864–1949) naopak patří mezi nejznámější autorovy kompozice vůbec. Symfonická báseň, pro niž Strauss našel inspiraci v Nietzscheho stejnojmenném básnicko-filozofickém díle, se spíše než vlastní myšlenkovou podstatu spisu snaží posluchačům předat nálady Nietzscheho básnických textů. Slavná úvodní část je dnes již notoricky známým motivem, který byl použit v celé řadě filmů, v jejichž čele nepochybně stojí kultovní snímek Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. U Alexandera Liebreicha bude dílo v povolaných rukou – od roku 2018 je uměleckým ředitelem Straussova festivalu v německém městečku Garmisch-Partenkirchen, obklopeném monumentální scenérií pohoří Wetterstein.

Německý dirigent Alexander Liebreich je absolventem mnichovské Hochschule für Musik und Theater a salcburské Universität Mozarteum. Jako hostující dirigent spolupracoval s celou řadou předních světových orchestrů (Concertgebouw Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin) i sólistů (Lisa Batiashvili, Gautier Capuçon, Isabelle Faust). Od září roku 2012 do závěru minulé sezóny působil jako šéfdirigent a umělecký ředitel Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu, od sezóny 2018/2019 zastává stejný post v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu.

V životopisu Liebreicha upoutá celá řada dirigentů, kteří mu byli mentory – jako např. Nikolaus Harnoncourt či Claudio Abbado. „S Abbadem jsem se setkal v roce 1993, to měl za sebou první tři roky u Berlínských filharmoniků, které převzal po Karajanovi v roce 1990,“ vzpomínal Liebreich v rozhovoru pro časopis Harmonie. „Abbado přenášel na orchestr mnohem více odpovědnosti, než činil jeho velký předchůdce, a to mnohem více odpovídalo i mé představě dirigování. Já jsem měl vždycky potíže přijmout Karajanův autoritativní přístup, který vycházel z něj – z jeho nesporně velké osobnosti – a který spatřoval v orchestru pouze ztělesnění jeho vůle, jeho představy,“ shrnul svá pozorování.

Slovenská sopranistka Simona Šaturová je vyhledávanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského bel canta.  „Simona Šaturová, pocházející stejně jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak,“ píše vídeňský portál Der neue Merker. „Zpívá Konstanci s tak neotřesitelnými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.“ K jejím profilovým rolím patří Konstance (Únos ze serailu), Donna Anna (Don Giovanni), Rosina (Lazebník sevillský), Adina (Nápoj lásky) a řada dalších. Její pěvecké umění ji zavedlo na pódia drážďanské Semperoper, Theater an der Wien, newyorské Carnegie Hall nebo tokijské Suntory Hall. Spolupracovala s dirigenty jako Charles Dutoit, Fabio Luisi, Manfred Honeck ad. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových (2007) a ceny Thálie (2001).

Bernhard Berchtold vystudoval salcburské Universität Mozarteum. V letech 2003–2011 byl členem ansámblu Badische Staatstheater v německém Karlsruhe, kde ztvárnil širokou paletu postav především Mozartových oper (Così fan tutte, Kouzelná flétna, Don Giovanni, Idomeneo), ale také oper Čajkovského (Evžen Oněgin), Verdiho (La Traviata) či Strausse (Růžový kavalír). Mimo to vystoupil v operních produkcích italské La Scaly, Bavorské státní opery, Theater an der Wien, Teatro Comunale v Bologni a dalších. Je vyhledávaným koncertním pěvcem.

Mezinárodně uznávaný německý barytonista Stephan Genz je znám především jako vynikající interpret písňového repertoáru. Studoval na konzervatořích v Lipsku a Karlsruhe, dále se vzdělával pod vedením proslulého Dietricha Fischer-Dieskaua či německé sopranistky Elisabeth Schwarzkopf. Pozornost na sebe upoutal v roce 1994 vítězstvím v mezinárodních soutěžích Johannese Brahmse (Hamburk) a Hugo Wolfa (Stuttgart). Zpíval v předních operních evropských domech v čele s Berlin Staatsoper, Teatro alla Scala v Miláně, drážďanské Semperoper nebo francouzském Théâtre des Champs-Élysées. Mezi dirigenty, s nimiž spolupracoval, patří Thomas Hengelbrock, René Jacobs, Kurt Masur či Nikolaus Harnoncourt.