Pocta Leoši Janáčkovi Pocta Leoši Janáčkovi Pocta Leoši Janáčkovi
Kornatka Pastorální
Paroháček Horlivý
zpět na program

Pocta Leoši Janáčkovi

„Rozmanitost cyklu vás udrží v napětí po celý večer.  Zápisník zmizelého Vás zavede do vesnice našich předků a oživí jejich dávné lásky.“

Program

  • Leoš Janáček: výběr z písní
  • Leoš Janáček: Klavírní sonáta 1. X. 1905
  • Leoš Janáček: Zápisník zmizelého

Interpreti

  • Eva Garajová - mezzosoprán
  • Jaroslav Březina - tenor
  • Marián Lapšanský - klavír
  • Lucie Laubová - ženský hlas
  • Michaela Rósza Růžičková - ženský hlas
  • Petra Vondrová - ženský hlas

Datum konání

Sobota, 19. 5. 2018 od 17.00
Předpokládaný konec koncertu 18.10

Cena

300 Vstupenky vyprodány
Ilustrace 6
Ilustrace 5

Eva Garajová…

…mé „ zápisky k Zápisníku“

 

Zápisník zmizelého, resp. Leoš Janáček, se v mém životě pojí zcela jedinečným způsobem hned v trojím debutu: ve Státní opeře Praha coby Varvara v Kátě Kabanové, na Pražském jaru v Glagolské mši pod taktovkou sira Charlese Mackerrase a na festivalu v italském Comu (Autunno musicale) poprvé s Leo Marianem Vodičkou a Mariánem Lapšanským společně právě v Zápisníku.

O tom, proč je Zápisník tak výjimečným dílem, byly napsané celé studie. Z pohledu „mé“ Zefky, která má ve srovnání s tenorem jenom epizodní roli, přesto je celý Zápisník vlastně o ní… Je to taková „mini Carmen“, pokud smím tohle srovnání použít. V komorní podobě se nám otevírá věrohodný příběh ze života, situovaný do známých končin „babiččiny vesnice“. Vystačí si bez rekvizit, bez okázalosti, vyvolává v nás nostalgii zašlých časů našich předků a tradic.

Nespornou paralelu s Carmen nalézáme ve svádivosti a sex appealu „exotické cigánky“. Žádné slušně vychované děvče, ani krasavice, natož cudná či bohabojná. Je živlem, revoltou, vzpourou proti konvencím. Ztělesňuje přesný opak toho, co by si rodiče pro svého syna přáli… Zefka patří k menšinovým charakterům, které vybočují z většiny zamilovaných naivek. Těší se ze své živelnosti. Oslavuje lásku především smyslnou, radost ze života (a sexu) ji neopouští ani v okamžiku smrti (neboli „zmizení“).

V roli mladíka, ať je to José nebo JD, jsme svědky sváru přírody se společností, atavismu, volání krve, rozporu mezi vlastní vůlí a očekáváním okolí, s tím spjatými výčitkami… Ale jdeme si za svým, nenecháme se přeci spoutat. To všechno musí tenor obsáhnout za jeden večer. V náročném partu s nejtěžším možným závěrem.

Zápisník se na světových pódiích těší stále větší oblibě. Na menších koncertech a mimo větší města je však stále zanedbávaný (nesmíme opomenout skutečnost, že najít tenoristu, který je schopen Zápisník „utáhnout“, je samo o sobě výzvou). Z vlastní zkušenosti vím, že část publika je stále svázána obavami z přílišné náročnosti „janáčkovského večera“.

Nebojme se Zápisníku, ani nepodceňujme publikum. Hudba je zárukou toho nejvyššího uměleckého zážitku. Rozmanitost cyklu vás udrží v napětí po celý večer.

Naší zodpovědností, úkolem interpretů je, abychom dostáli svého a přivedli vás byť jenom na jediný večer do vesnice našich předků a oživili jejich dávné lásky.

U výběru z Moravské lidové poezie jsem se řídila hlavně srdcem, ale je tu také odkaz neboli spojení se Zápisníkem v písni Loučení. Další písně: Koníčky milého, Vzkázání a Jabúčko jsou však z jiného období života JD, než potkal svou osudovou Zefku…