Tři příběhy lásky Tři příběhy lásky Tři příběhy lásky
Rafaelka Ambroziánská
Paroháček Horlivý
zpět na program

Tři příběhy lásky

Čajkovskij-Stravinskij / Stravinskij / Novák

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK & Andrej Borejko

Datum konání

Úterý, 29. 5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 21.45

Cena

200 - 950 Vstupenky vyprodány

Program

  • Petr Iljič Čajkovskij / Igor Stravinskij: Spící krasavice
  • Igor Stravinskij: Divertimento z baletu Polibek víly
  • Jan Novák: Dido, kantáta podle Vergilia

Interpreti

  • Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK
  • Andrej Borejko - dirigent
  • Jana Hrochová - mezzosoprán
  • Filip Sychra - vypravěč
  • Kühnův smíšený sbor
  • Jaroslav Brych - sbormistr
Ilustrace 11
Ilustrace 5

Novinka – Mastercard Lounge

Mastercard Lounge

Objednejte si občerstvení na přestávku a vyhněte se frontám! Pro držitele platebních karet Mastercard otevíráme o přestávkách koncertů v Obecním domě salonek Mastercard Lounge se speciálním menu. Obdržíte poukaz, který vás opravňuje pro vstup do jinak uzavřeného salonku.

Více informací zde.

Slavný impresário Ruského baletu Sergej Ďagilev ve snaze oživit zájem o Čajkovského hudbu v Paříži nejprve s velkým úspěchem uvedl pas de deux z baletu Spící krasavice, které tančili Nižinskij s Karsavinovou. Když v roce 1921 připravoval uvedení celého baletu, zjistilo se, že v partituře chybí čísla, která Čajkovskij po premiéře vypustil. Dochovala se pouze v klavírním výtahu, a proto Ďagilev požádal Stravinského o jejich novou instrumentaci.

Igor Stravinskij (1882-1971) se nabídky ujal a při práci s Čajkovského hudbou dostal chuť napsat na jeho a své motivy celovečerní balet. Svůj záměr uskutečnil na objednávku Idy Rubinšteinové až o sedm let později, v roce 1928, kdy uplynulo pětatřicet let od smrti Čajkovského, aby jím uctil jeho památku. Polovinu čísel převzal z Čajkovského klavírních skladeb a písní, zbytek včetně orchestrace vytvořil sám.

Jak Stravinskij vzpomíná, celovečerní balet Polibek víly měl svůj počátek už v jeho dětství, kdy poprvé navštívil Švýcarsko. Tam se odehrává Andersenova povídka Ledová panna, která inspirovala libreto baletu. Z baletu později vytvořil samostatné orchestrální Divertimeto o čtyřech částech, i jeho známější úpravu pro housle a klavír. V roce 1941, už ve Spojených státech, Stravinskij příležitostně instrumentoval na žádost Baletního divadla z klavírního výtahu Čajkovského pas de deux ze Spící krasavice, a to  pro redukovaný komorní orchestr, který ve válečné době byl k dispozici. Protože se původní Stravinského rukopis nově instrumentovaných čísel pro Ďagileva až na dvě čísla mezitím ztratil, přidal k nim pas de deux a v této podobě se uvádí na koncertních pódiích.

Už v mládí měl Jan Novák (1921-1984) pověst enfant terrible, kterou ani později nezklamal, stejně tak jako naděje vkládané do jeho múzického nadání. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studoval skladbu na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky, později krátce v Praze na AMU u Pavla Bořkovce a v letech 1947-48 jako stipendista Ježkovy nadace ve Spojených státech u Aarona Coplanda a Bohuslava Martinů, který mu „otevřel v hudbě zcela nové světy“ a stal se mu přítelem a morálním i uměleckým vzorem.

Po návratu domů v únoru 1948 se mladý umělec brzy prosadil jako výrazná osobnost hudebního života, pianista i skladatel bravurně ovládající skladatelské řemeslo. Jeho pohled na tvorbu, osobní přesvědčení a občanské postoje, které neskrýval, se však neslučovaly s vládnoucí ideologií a byly mu stálým zdrojem potíží, které po jeho odchodu do exilu vyvrcholily vyloučením ze svazu skladatelů a umlčováním jeho skladeb.

Do Novákových bohatých aktivit se výrazně promítla i jeho celoživotní láska k latině, kterou od mládí dokonale ovládal a psal v ní i básně.

Jeho kantáta Dido (1967), komponovaná na vybrané části čtvrtého zpěvu Vergiliovy Aeneidy, vznikla u příležitosti výročí brněnského klasického gymnázia, kde skladatel v roce 1940 maturoval.

Dominantou díla jsou dva obrazy s mezzosopránovým sólem komentovaným mužským sborem, recitátorem a orchestrálními mezihrami zarámované v závěru opakovanou invokací.

Kantáta Dido, komponovaná na týž námět, jako slavná opera Henryho Purcella, je bezpochyby vrcholnou kompozicí Jana Nováka před jeho odchodem do exilu v roce 1968.

V zahraničí se dočkala několikerého uvedení a skvělé nahrávky díky Novákovu příteli, dirigentu Rafaelu Kubelíkovi.

Andrej Borejko – jméno, které si zapamatujte. 

 – Offenbach Post

Andrej Borejko pochází z Petrohradu, kde vystudoval na tamní konzervatoři dirigování a skladbu (Elisaveta Kudriavzeva, Alexandr Dmitriev). Současný hudební ředitel Naples Philharmonic hostoval v řadě předních evropských i amerických těles (Berlínští filharmonikové, London Symphony Orchestra, New York a Los Angeles Philharmonics ad.). Z jeho bohaté nahrávací činnosti je třeba vyzdvihnout nahrávku Góreckého čtvrté symfonie, již spolu s London Philharmonic Orchestra natočil pro label Nonesuch ve světové premiéře.

Kühnův smíšený sbor se za bezmála 60 let své existence vypracoval mezi nejlepší soubory současné hudební scény. Kromě sborového umění a capella, za něž byl v minulosti mnohokrát oceněn i v řadě mezinárodních soutěží, sbor často spolupracuje s rozhlasem a televizí. Na svém kontě má nepřeberné množství nahrávek, včetně kompletního sborového díla Bohuslava Martinů. Jeho umění se stalo inspirací hned několika významným hudebním skladatelům (Luboš Fišer, Jan Novák, Karel Růžička ad.).