Takács Quartet Takács Quartet Takács Quartet
zpět na program

Takács Quartet

Datum konání

Pátek, 22. 5. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

200 - 700

Program

  • Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 6 B dur op. 18
  • Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 16 F dur op. 135
  • Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 9 C dur op. 59/3 "Razumovský"

Interpreti

  • Takács Quartet

Partner koncertu

Cecopra a. s.

Takács Quartet, který nyní vstupuje již do své 45. sezóny, je proslulý originálním novátorským přístupem ke známým dílům. O jejich nedávném koncertě v londýnské Wigmore Hall deník The Financial Times napsal: „Hráči se nezalekli ani nejnáročnějšího repertoáru. Jejich přednes se vyznačoval opojnou lehkostí, zároveň však věnovali mimořádnou pozornost každému detailu: každá nota a každý tah smyčce byl na svém místě.“

Kvarteto bylo založeno roku 1975 čtyřmi spolužáky z budapešťské akademie Franze Liszta. Mezinárodní proslulost získali o dva roky později, kdy obdrželi první cenu na festivalu ve francouzském Evian. Řada dalších světových ocenění na sebe nenechala dlouho čekat.  Takács Quartet obdržel opakovaně Řád za zásluhy Maďarské republiky – roku 2001 byl kvartetu udělen rytířský kříž a roku 2011 byl každý člen vyznamenán maďarským prezidentem tzv. důstojnickým křížem.

Soubor pochopitelně prošel generační obměnou, byť nic neztratil ze svých kvalit. Pomyslné žezlo od zakládajících členů převzali špičkoví studenti z University of Colorado. Houslisté Edward Dusinberre a Harumi Rhodes, violistka Geraldine Walther a violoncellista András Fejér (zakládající člen) ročně odehrají více než 80 koncertů.

Takács Quartet získal také mnohá ocenění, která pro smyčcové kvarteto nejsou typická, čímž podtrhuje svou výjimečnost. V roce 2012 vstoupil jako první smyčcový kvartet do síně slávy časopisu Gramophone, o rok dříve získal anglické ocenění Královské filharmonické společnosti v oblasti komorní hudby.

Pro nakladatelství Hyperion Takács Quartet nahrál smyčcové kvartety Haydna, Brittena, Janáčka či Smetany a klavírní a violové kvintety Francka, Šostakoviče a Brahmse. Za nahrávky, které vytvořili pro londýnskou Deccu, získali ocenění od časopisů BBC a Gramophone, Grammy a japonskou cenu akademiků.

Pyšní se invenční dramaturgií a projekty, které přesahují tradiční rámec koncertních programů. V newyorské Carnegie Hall, Torontu či na univerzitě v Princetonu kvarteto vystoupilo s oscarovými herci Philipem Seymourem Hoffmanem a Meryl Streepovou, s nimiž připravili program na motivy románu Everyman současného amerického spisovatele Philipa Rotha. Členové kvartetu také vyučují na univerzitě v americkém Coloradu a pravidelně se zúčastňují letních škol komorní hry, kde se věnují rozvoji mladých talentů.

V ohnisku jejich zájmu však dlouhodobě stojí osobnost Ludwiga van Beethovena (1770–1827), kterému se věnují nejen interpretačně, ale i teoreticky (primárius Edward Dusinberre je autorem textu Beethoven for a Later Age: The Journey of a String Quartet). Skrze divadelní projekt navíc osvětlují okolnosti vzniku mistrových pozdních kvartetů.

Těžce vybojované rozhodnutí

Na úvod koncertu zazní Beethovenův Smyčcový kvartet č. 6 B dur, jenž byl publikován v roce 1801 a nese věnování českému knížeti Josefu Františkovi z Lobkowitz. První věta je psána v klasické sonátové formě a je pojata jako dialog mezi prvními houslemi a cellem, jehož úlohu poté převezmou druhé housle. Druhou, mollovou větu s nečekanými pauzami a akcenty uvádí lyrická melodie prvních houslí, kterou přerušuje zvláštní motiv cella a violy. Následující Scherzo se vrací s úderností založenou na rytmických synkopických efektech. Poslední věta ztělesňuje těžiště a vyvrcholení celé skladby a dle skladatele má být hrána „s největší delikátností“. Počáteční adagio vyniká melancholickým charakterem, druhá část má svým radostným charakterem evokovat vídeňské tančírny či německé lidové tance.

Smyčcový kvartet č. 16 F dur byl napsán o více než 25 let později a je zároveň posledním skladatelovým dokončeným dílem. V roce vzniku kvartetu Beethoven poznamenal: „Mohu jen doufat, že mohu dát světu nějaká skvělá hudební díla a poté jako staré dítě ukončit svou pozemskou pouť mezi slušnými lidmi.“ Dílo je sice ve srovnání s ostatními Beethovenovými pozdními kvartety kratší, i tak oplývá nesmírnou hloubkou. Poodhaluje těžkosti, se kterými se autor potýkal. Nad pomalé akordy v úvodu poslední věty Beethoven napsal: „Musí to tak být?“, načež si odpověděl o pár taktů později v rychlém hlavním tématu: „Musí!“ Celá věta nese název: „Těžce vybojované rozhodnutí“.

Koncert uzavře Smyčcový kvartet č. 9 C dur, jenž je znám pod titulem „Razumovsky“ (s odkazem na věnování ruskému ambasadorovi). Díky své vybroušené struktuře se dílo stalo prototypem dokonalé formy smyčcového kvartetu. Inovativní přístup skladatel projevil především ve velmi dlouhém experimentálním provedení v první větě a závěrečném fugatu, které bylo do té doby typické především pro symfonie. První věta odkazuje na Mozartův kvartet „Disonance“, ve kterém pomalý temný a disonantní úvod přechází do zářivého allegra hlavního tématu. Druhá věta používá cikánský modus a nejspíše má také evokovat pustou a neutěšenou krajinu sibiřské tundry. Třetí věta přichází s lehkým menuetem, který vytváří tematický motiv pro poslední část. Finální věta je napsána ve formě fugy, v níž se postupně střídají všechny čtyři nástroje v nepřetržitém sledu osminových hodnot a půlových not. Kvartet končí mohutným crescendem vrcholícím v extrémním fortissimu.