Tonhalle-Orchester Zürich Tonhalle-Orchester Zürich Tonhalle-Orchester Zürich
Kapelník Strunokřídlý
Hmatník Brahmsův
zpět na program

Tonhalle-Orchester Zürich

Honegger / Britten / Rimskij-Korsakov

Datum konání

Úterý, 22. 5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

450 - 4 000 Vstupenky vyprodány

Program

  • Arthur Honegger: Rugby H 67
  • Benjamin Britten: Koncert pro klavír a orchestr op. 13
  • Nikolaj Rimskij-Korsakov: Šeherezáda op. 35

Interpreti

  • Tonhalle-Orchester Zürich
  • Lionel Bringuier - dirigent
  • Leif Ove Andsnes - klavír

Partneři koncertu

Mol Durový
Sluchýš Absolutní

Novinka – Mastercard Lounge

Mastercard Lounge

Objednejte si občerstvení na přestávku a vyhněte se frontám! Pro držitele platebních karet Mastercard otevíráme o přestávkách koncertů v Obecním domě salonek Mastercard Lounge se speciálním menu. Obdržíte poukaz, který vás opravňuje pro vstup do jinak uzavřeného salonku.

Více informací zde.

Světoznámý pianista Leif Ove Andsnes je podle listu Wall Street Journal považován „za jednoho z nejnadanějších hudebníků své generace“. Norský rodák, který je pražskojarnímu publiku dobře znám z předchozích ročníků, se do Prahy vrací v doprovodu švýcarského Tonhalle-Orchester Zürich, v jehož čele stojí přední zástupce mladé dirigentské generace Lionel Bringuier. Společně uvedou Klavírní koncert op. 13 britského skladatele Benjamina Brittena, dílo mimořádných kvalit.

O skladbách

Rugby (1928) patří mezi nejznámější skladby Arthura Honeggera (1892–1955), jednoho ze členů tzv. Pařížské šestky. Tato skupina šesti skladatelů vznikla jako revolta proti wagnerismu a impresionismu. Ve snaze vnést do hudby prvky každodenního života se estetika „Šestky“ v nadsázce přiklonila k cirkusovému, kabaretnímu a jarmarečnímu prostředí. Jak sám název napovídá, Rugby je hudebním obrazem stejnojmenného sportu, jehož náboj, agrese a pohyb doslova čiší z každého taktu.

Benjamin Britten (1913–1976) zkomponoval Klavírní koncert op. 13 během jara roku 1938, přičemž jeho původní označení „No. 1“ se vzhledem ke skutečnosti, že skladatel další kompozici tohoto druhu nikdy nesložil, dnes již neuvádí. Dílo vzniklo pro skladatelovu vlastní potřebu u příležitosti festivalu promenádních koncertů Henryho Wooda, dnes známých jako BBC Proms, kde Britten dílo osobně premiéroval v srpnu téhož roku. Čtyřvětá skladba, jíž sám autor označil za bravurní, je doslova zkouškou technických dovedností sólisty, a to zejména v první větě – Toccatě. Otvírá ji sled oktávových běhů, pod nimiž „tepe“ doprovod dřevěných dechových nástrojů. Waltz druhé věty je lehce ironický; téma vynáší viola, na níž navazuje klarinet, v kontrastním triu se k tutti orchestru přidá také zvonkohra. Třetí věta Impromptu nahradila v roce 1945 původní Recitativ a árii a Britten pro ni našel inspiraci v hudbě k rozhlasové hře Král Artuš, již složil v roce 1937. Závěrečný Pochod evokuje strach z blížící se války.

Šeherezáda op. 35 je skvělým příkladem, jak blízko měl Rimskij-Korsakov (1844–1908) k fantasknímu světu pohádek. Půvabná symfonická suita, lépe řečeno báseň v tónech, barvitě vykresluje atmosféru Dálného východu a moře, které skladatel, v mládí námořní důstojník, miloval. Příběh krásné Šeherezády, vyprávějící hrozivému sultánovi každý večer jeden z pohádkových příběhů, je především úžasným pestrobarevným zvukovým obrazem ukazujícím nejsilnější stránku Korsakovovy zralé hudební řeči: barvitou instrumentaci. Celá skladba je sjednocena líbezným motivem Šeherezády, který prochází všemi částmi a provází tak posluchače jednotlivými příběhy Tisíce a jedné noci.

„Korsakov v této skladbě napsal jedny z nejkrásnějších houslových sól pro koncertní mistry.

Mohou být hrána volně, bez výraznějšího zásahu dirigenta, což je v orchestrálním repertoáru poměrně vzácné. Tato Korsakovova symfonická suita je hudebním vyprávěním v tom nejlepším slova smyslu. Housle jsou v tomto příběhu hlasem Šeherezádiným, musí se rozezpívat, aby byly hlasem svádivým. Teprve když houslista nahlédne, co se skrývá za notovým zápisem, je schopen na publikum přenést ono kouzlo Šeherezádina jemného půvabu,“ říká koncertní mistr tohoto švýcarského orchestru.

Tonhalle-Orchester Zürich se začal formovat již v polovině 19. století, kdy curyšská společnost živě diskutovala o nezbytnosti stálého orchestrálního tělesa. Prvním takovým byl Orchesterverein, založený v roce 1862, po němž přišel právě Tonhalle-Orchester Zürich, který se pod vedením dirigenta Friedricha Hegara během krátké doby vypracoval na profesionální těleso. Od té doby se orchestr těší skvělé pověsti, mezi jeho šéfdirigenty patřili Rudolf Kempe, Christoph Eschenbach nebo David Zinman. Od sezóny 2014/2015 jej vede Lionel Bringuier.

Lionel Bringuier

The Financial Times

„Přirozený talent, jehož dobré instinkty jsou podpořeny skvělým vkusem a pevnou technikou.“

The Financial Times

Francouzský dirigent Lionel Bringuier je výraznou postavou nastupující generace. Rodák z Nice vystudoval hru na violoncello a dirigování na Pařížské konzervatoři, kde mezi jeho učitele patřil například Philippe Muller. V roce 2005 zvítězil v prestižní dirigentské soutěži ve švýcarském Besançonu, v roce 2007 se stal asistentem dirigenta u Los Angeles Philharmonic, kam jej jmenoval Esa-Pekka Salonen. Jako hostující dirigent vystupoval s New York Philharmonic, Mnichovskou či Izraelskou filharmonií a celou řadou dalších.

Leif Ove Andsnes

The New York Times

“…a pianist of magisterial elegance, power, and insight…”

The New York Times

Proslulý norský pianista Leif Ove Andsnes během své dlouholeté kariéry zavítal do koncertních sálů celého světa. Absolvent hudební konzervatoře v Bergenu (prof. Jiří Hlinka) v minulých letech oslnil svým zcela jedinečným projektem „The Beethoven Journey“, v rámci něhož po dobu čtyř sezón uváděl kompletní sérii Beethovenových klavírních koncertů. Pražské jaro sehrálo zásadní roli v tomto velkolepém projektu, neboť většina materiálů byla natočena právě na festivalových koncertech. Vedle sólové kariéry se intenzivně věnuje také komorní hře a nahrávací činnosti, za niž byl osmkrát nominován na cenu Grammy. V současné době natáčí exkluzivně pro label Sony Classical.