Charpentier a jeho římští mistři

V Římě se mladý skladatel stal žákem kapelníka chrámu svatého Apolináře Giacoma Carissimiho, který je považován za zakladatele oratoria. Do svého kompozičního stylu dokázal Charpentier vstřebat to nejlepší z italské církevní hudby, konkrétně její mimořádnou zpěvnost, jež jeho jinak typicky francouzským skladbám dodává specifickou italskou jemnost. V této pozoruhodné kombinaci spočívá osobité kouzlo jeho hudby.

Charpentier spolupracoval od roku 1672 s Moliérem v Comedie française a z jeho dochovaných jevištních děl vysvítá jasný dramatický talent, kterému však nebyl dán dostatečný prostor: v této oblasti byl zastíněn dominantní osobností královského kapelníka Jeana Baptisty Lullyho. Více se Charpentierovi dařilo na poli hudby duchovní, kde mohl své kompoziční umění více rozvíjet ve službách pařížských církevních institucí. Ke konci života dokonce zastával kapelnické místo v královské Sainte Chapelle, čímž se stal v podstatě nejvyšším dvorním hudebníkem v oblasti církevní hudby.

Je autorem více než dvou set duchovních skladeb všech druhů – mší, oratorií, duchovní instrumentální hudby či zvláštních francouzských motetů (grand a petit motets). Bezpochyby nejznámější Charpentierovou skladbou je Te Deum,pravděpodobně zkomponované k oslavám francouzského vítězství v bitvě u Steinkerque. Instrumentální úvod této skladby je dnes symbolem slavnostní barokní hudby. Bylo by však nesprávné redukovat celou Charpentierovu tvorbu na jediné dílo, k hudebním klenotům patří i jeho Leçons de ténèbre pro Svatý týden před Velikonocemi, jejichž část uslyšíme během tohoto koncertu. Další v rámci tohoto koncertu uváděné skladby pocházejí od italských skladatelů, jejichž díla se během Charpentierova pětiletého římského pobytu prováděla, a tak jistě ovlivnila i skladatelův umělecký vývoj.