První české vystoupení skvělého francouzského ansámblu staré hudby
Setkání s umělci
Sébastien Daucé, 18.30
Francie 17. století patřila k politicky i nábožensky nejstabilnějším zemím Evropy, a proto její kultura zažívala nebývalý rozmach; během tohoto „velkého století“ (Gran Siècle) ke svému vrcholu dospěly jak francouzská literatura a drama, tak i opera a církevní hudba. Právě v oblasti církevní hudby zaujal čelné místo Marc-Antoine Charpentier (1643–1704). „Je to náš vůbec nejoblíbenější skladatel,“ přiznává umělecký vedoucí Ensemble Correspondances Sébastien Daucé. „Narodil se v Paříži, ale když mu bylo 21 let, odešel do Říma, kde strávil pět let, během kterých poznal hudbu místních mistrů – Giacoma Carissimiho, Alessandra Melaniho a mnohých dalších. A odtud čerpá program našeho vůbec prvního pražského koncertu,“ dodává.
V Římě se mladý skladatel stal žákem kapelníka chrámu svatého Apolináře Giacoma Carissimiho, který je považován za zakladatele oratoria. Do svého kompozičního stylu dokázal Charpentier vstřebat to nejlepší z italské církevní hudby, konkrétně její mimořádnou zpěvnost, jež jeho jinak typicky francouzským skladbám dodává specifickou italskou jemnost. V této pozoruhodné kombinaci spočívá osobité kouzlo jeho hudby.
Charpentier spolupracoval od roku 1672 s Moliérem v Comedie française a z jeho dochovaných jevištních děl vysvítá jasný dramatický talent, kterému však nebyl dán dostatečný prostor: v této oblasti byl zastíněn dominantní osobností královského kapelníka Jeana Baptisty Lullyho. Více se Charpentierovi dařilo na poli hudby duchovní, kde mohl své kompoziční umění více rozvíjet ve službách pařížských církevních institucí. Ke konci života dokonce zastával kapelnické místo v královské Sainte Chapelle, čímž se stal v podstatě nejvyšším dvorním hudebníkem v oblasti církevní hudby.
Je autorem více než dvou set duchovních skladeb všech druhů – mší, oratorií, duchovní instrumentální hudby či zvláštních francouzských motetů (grand a petit motets). Bezpochyby nejznámější Charpentierovou skladbou je Te Deum,pravděpodobně zkomponované k oslavám francouzského vítězství v bitvě u Steinkerque. Instrumentální úvod této skladby je dnes symbolem slavnostní barokní hudby. Bylo by však nesprávné redukovat celou Charpentierovu tvorbu na jediné dílo, k hudebním klenotům patří i jeho Leçons de ténèbre pro Svatý týden před Velikonocemi, jejichž část uslyšíme během tohoto koncertu. Další v rámci tohoto koncertu uváděné skladby pocházejí od italských skladatelů, jejichž díla se během Charpentierova pětiletého římského pobytu prováděla, a tak jistě ovlivnila i skladatelův umělecký vývoj.
Ensemble Correspondances založil v roce 2009 cembalista a varhaník Sébastien Daucé. Tento původně studentský soubor posluchačů Lyonské konzervatoře se specializuje právě na málo známá duchovní díla francouzského „velkého 17. století“. Ensemble se rychle zařadil mezi světovou špičku a pravidelně vystupuje jak v Evropě, tak v Japonsku, Kolumbii či Spojených státech. Vydal v prestižním nakladatelství Harmonia Mundi již dvanáct CD, která získala četná francouzská, německá i britská ocenění (Diapason d´Or, Editor´s Choice časopisu Gramophone, Preis der deutschen Schallplattenkritik).
Vedoucí souboru Sébastien Daucé též spolupracuje s předními badateli na poli francouzské barokní hudby, sám publikuje odborné články a vydává moderní notové edice zapomenutých francouzských skladeb. Soubor se nevyhýbá ani jevištním projektům. Jeho domovskou scénou je normandské Théâtre de Caen, kde v roce 2017 uskutečnil své první projekty. Zcela výjimečné místo mezi nimi zaujímá produkce s názvem Le Ballet Royal de la Nuit, představující dosud nevídaně slavnostní inauguraci krále Slunce Ludvíka XIV. Tento projekt, jenž kombinuje prvky tance a cirkusu, byl připravován tři roky, přičemž některé části dokomponoval vedoucí souboru Sébastien Daucé.
Le Monde