Patroni Pražského jara 2018

Sedm výrazných osobností českého veřejného života se stalo patrony Pražského jara 2018. Svou patronací zdůrazňují, jak důležitou roli v jejich životě klasická hudba sehrává. „Ačkoliv lidský rozum je obdivuhodným nástrojem chápání světa, není nástrojem jediným. Vyslovit nevyslovitelné či popsat nepopsatelné umí nejen poezie, ale i hudba,“ říká psychiatr Cyril Höschl, jeden z patronů letošního Pražského jara.

„Poslech klasické hudby mně dává pocit splynutí, sounáležitosti a svobody. Zavřu oči a nechám se unášet barevnými kompozicemi,“ prozrazuje módní návrhářka Liběna Rochová. Herečka Hana Maciuchová se vyznává z obdivu k tvůrcům – „ta obrovská dokonalost vynikajících uměleckých osobností nás posluchače přesahuje.“ Emoční sílu hudby podtrhuje herečka Vanda Hybnerová: „Hudba v mém životě, ač jsem naprostý hudební analfabet, znamená víc, než si myslím. Jsou to životní etapy, které vždy provází hudba. A díky ní si mohu přivolat vzpomínky. Někdy naprosto konkrétní, někdy jen esenci.“ Nejmladší z patronů festivalu, třicetiletá herečka Šárka Vaculíková, vyrůstala obklopena hudbou. „Vybavuji si nedělní rána, z obýváku je slyšet hra na klavír, ze snu mě probouzí skladba Přívětivá krajina Bedřicha Smetany. A tak bych i vyjádřila svůj vztah k vážné hudbě. Zůstala pro mě ´přívětivou krajinou´, která konejší mou duši.“ Herec Jiří Lábus je mezi přáteli vyhlášeným znalcem klasické hudby. „Možná vás překvapí, že herec většinou veselých rolí má rád vážnou hudbu, ale mohu vás ujistit, že vážná hudba může být i veselá,“ uvádí Lábus a dodává: „Je neuvěřitelné, že naše tak malá země je v oblasti vážné hudby velmocí.“ K milovníkům klasické hudby se řadí i moderátor Petr Vichnar. „Těším se na Pražské jaro a na to, že nádherná hudba a atmosféra tohoto jedinečného festivalu, řečeno s americkým jazzovým bubeníkem a kapelníkem Artem Blakeym, ´odplaví prach z každodenního života´,“ směje se Vichnar.

S těmito osobnostmi byl režisérem Martinem Suchánkem natočen krátký video-spot, jenž zachycuje emotivní prožitek při koncertu klasické hudby. „Sledovat v detailu kamerou tváře známých osobností se zavřenýma očima při poslechu hudby byl experiment, který podle mne dopadl skvěle,“ říká Suchánek. „Když se plně soustředili jen na hudbu, zapomněli na kameru a na svět kolem sebe a v jejich tvářích se začala zračit hudba.  A o to šlo, převést hudbu do výrazu tváře.“