Jubilejní 80. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro chystá pro své příznivce od 12. května do 3. června 2025 skutečně výjimečný program. Již nyní z něj představuje dva zcela mimořádné projekty: Pražské jaro 2025 ozdobí český debut Chicago Symphony Orchestra a historicky první festivalové vystoupení Boston Symphony Orchestra. V jejich čele stanou dirigenti Andris Nelsons a Jaap van Zweden. Vstupenky na oba koncerty jsou k dispozici už od 3. června 2024 na festival.cz. Kompletní program festivalu bude zveřejněn na tiskové konferenci 22. října v 11 hodin, prodej vstupenek bude zahájen následující den ve středu 23. října v 11 hodin.

„V hostování těchto dvou amerických orchestrů spatřuji i jistou symboliku, neboť to byl právě první ročník Pražského jara, kde měl v roce 1946 svůj evropský debut legendární americký dirigent Leonard Bernstein, jehož návrat na festival v roce 1990 byl nakonec též jeho posledním evropským vystoupením. V roce 2025 si také připomeneme 80. výročí od konce druhé světové války, a právě Američané sehráli při osvobozování naší země zásadní roli. Stejně jako v případě letošního zahajovacího koncertu v podání Berlínských filharmoniků usilujeme o vystoupení orchestrů z Bostonu a Chicaga bez nadsázky desítky let. Na Pražském jaru 2025 se nám tuto náročnou misi konečně podaří naplnit, navíc s prvotřídními dirigenty a programy, s nimiž obě tělesa získala mezinárodní respekt a uznání,“ říká ředitel Pražského jara Pavel Trojan.

Boston Symphony Orchestra bude 14. května 2025 řídit jeho současný šéfdirigent Andris Nelsons, který v Praze uvede v roce, kdy si připomeneme padesát let od úmrtí skladatele Dmitrije Šostakoviče, jeho Symfonii č. 11 a Houslový koncert č. 1 se sólistkou Baibou Skride. V této souvislosti zmiňme, že nahrávka kompletu Šostakovičových symfonií bostonských symfoniků právě s Andrisem Nelsonsem pro vydavatelství Deutsche Grammophon získala tři Ceny Grammy.

Chicago Symphony Orchestra vystoupí 20. května pod taktovkou Jaapa van Zwedena, který aktuálně završil své působení na postu šéfdirigenta Newyorských filharmoniků. Pod jeho taktovkou zazní Šestá symfonie Gustava Mahlera – dílo, v němž skladatel nejenže předpověděl osudové události z konce svého života, ale vtělil do něj i veškerou vášeň a rozporuplnost vztahu s Almou Mahler.

Oba koncerty se uskuteční ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Vstupenky jsou k dispozici již nyní. Kompletní festivalový program bude zveřejněn 22. října. Prodej vstupenek na všechny koncerty 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bude zahájen 23. října 2024 v 11 hodin na webu festival.cz.

„Nejen bohatý doprovodný program, ale zejména samotné koncerty naplnily naše letošní předsevzetí, že Rok české hudby oslavíme prostřednictvím slavných děl, ale také se pokusíme vyprovokovat diskusi o tom, co pro nás česká hudba znamená, co nám přináší a jak o ni pečujeme. To se nám mnohokrát splnilo a vážíme si toho,“ komentuje letošní ročník naplněný koncerty slavných osobností světa klasické hudby i nevšedních zážitků ředitel festivalu Pavel Trojan.

K těm památným bezpochyby patří samotné zahájení v podání Berlínských filharmoniků pod vedením Kirilla Petrenka. K nejvýraznějším osobnostem festivalu patřil Jakub Hrůša, pražskojarní ambasador Roku české hudby, který na festivalu vystoupil hned několikrát. Jeho koncert s Orchestra dell’Academia Nazionale di Santa Cecilia byl výjimečným festivalovým zážitkem, kdy si publikum skandovaným aplausem doslova vydupalo dva přídavky. Jeho druhým festivalovým počinem bylo koncertní provedení Smetanovy opery Libuše s Českou filharmonií a Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli. Velmi očekávaný projekt se proměnil v triumf, který mnohým divákům ve dvakrát vyprodaném sále Rudolfina přinesl nový pohled na klenot české hudby. K mocným orchestrálním zážitkům patřil také návrat legendy Riccarda Chaillyho s jeho domovským orchestrem Filarmonica della Scala.

Různorodost pražskojarního programu ilustrují další koncerty, které sklidily ohlas publika: ať už to byla niterná vystoupení Miah Persson, Collegia Vocale Gent, Amsterdam Baroque Orchestra s Tonem Koopmanem nebo Sboru Polského rozhlasu – Lusławice, monumentální pocta varhanám Obecního domu v podání Ivety Apkalny, strhující premiéra houslového koncertu Svatyně Kryštofa Mařatky v podání Amaury Coeytauxe s Orchestre Philharmonique de Radio France, svrchované umění klavírní hvězdy Seong-jin Choa či energií nabité Z.E.N. Trio. Úplně jiný pohled do publika pak nabídl SpringTEEN – den věnovaný mladým posluchačům s workshopy, roboty a hravými koncerty, které strhly i nejednoho dospělého. Hudbu ze všech myslitelných úhlů pohledů pak nabídly koncerty současné hudby – ať už to byla pocta klavíru mezi letadly Národního technického muzea v Pianofonii, diskuse, workshopy a koncerty rezidenčního ansámblu Klangforum Wien v DOXu v rámci Prague Offspring anebo jedna z největších festivalových událostí: koncert 11 000 strun Georga Friedricha Haase pro 50 pianin a komorní orchestr, který proběhl v samém závěru festivalu ve dvakrát vyprodaném Foru Karlín.

Benefiční aukce Pražské jaro Art Salon s výtěžkem 2 miliony korun

Obdivovatelé současného výtvarného umění měli jedinečnou možnost spojit vlastní potěšení a investici do umění také s dobrým skutkem. V neděli26. května 2024 bylo na 91. aukci Galerie KODL draženo šest položek na podporu jubilejního 80. ročníku festivalu Pražské jaro. Jednalo se o díla vzniklá pro nový doprovodný výtvarný projekt festivalu – Pražské jaro Art Salon. Šest renomovaných současných českých výtvarníků napříč generacemi pro tuto příležitost vytvořilo díla, jimž byl inspirací cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Díla Milana Grygara, Petra Nikla, Ivana Pinkavy, Jakuba Roztočila, Iry Svobodové a Daniela Vlčka se vydražila za celkovou částku 1 992 000 Kč.

Prestižní aukce Galerie KODL, v jejímž rámci se mimo jiné dražily obrazy Emila Filly, Toyen, Jakuba Schikanedera, Václava Špály nebo Jana Zrzavého, přilákala pozornost více než tisícovky dražitelů. „Jsem opravdu velice rád, že naše galerie mohla tímto způsobem podpořit událost takového uměleckého a společenského významu, jakou je Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, a doufám, že to nebyla naše spolupráce poslední. Cením si, že stejně jako KodlContemporary dává i Pražské jaro výrazný prostor českému soudobému umění, na které můžeme být právem pyšní,“ říká Jakub Kodl, syn majitele Galerie Kodl a zakladatel platformy KodlContemporary. „Rád bych z tohoto místa poděkoval Galerii KODL za skvělou spolupráci a z celého srdce i všem dražitelům, kteří touto cestou podpořili festival Pražské jaro. Částka, kterou se podařilo získat, přispěje k realizaci projektů jubilejního 80. ročníku festivalu Pražské jaro, jehož program bude opravdu mimořádný,“ dodává ředitel Pražského jara Pavel Trojan.

Petr Nikl vytvořil dílo s názvem Moje má vlast a do obrazu, který si rozdělil na šest segmentů, nanášel inkoust a tuš o šesti barvách. Ty následně po plátně roznášeli mechanizovaní broučci a vytvořili tak finální podobu díla.Kupující za ně zaplatil 384 000 Kč. Ivan Pinkava představil fotografii My Fatherland, v níž reflektuje svůj vztah k Mé vlasti jako symbolu, který podrobuje vlastnímu zkoumání. Pinkavova fotografie se prodala za 144 000 Kč. Pro Milana Grygara je zvuk zcela zásadním elementem. Již od poloviny 90. let pracuje na svém cyklu Antifony, a právě z něj vybral jeden obraz, který se vydražil za 840 000 Kč. Na podstatě vizuálního kontrastu a zvukové artikulace vznikalo i plátno Daniela Vlčka s názvem Spherical Event III, inspirovaný motivem Z českých luhů a hájů. Zájemce dílo pořídil za 144 000 Kč. Jakub Roztočil pro svůj obraz No. 78 vytvořil stroj, který nanáší barvu na plátno pokryté tenkou vrstvou vody na základě zdrojové hudební skladby, do které autor libovolně, avšak promyšleně vstupuje, čímž ovlivňuje výslednou podobu díla. Dosažená cena činila 204 000 Kč. Ira Svobodová se nechala inspirovat svou nejoblíbenější básní ze Smetanova cyklu. Obraz Šárka, jehož hlavním motivem je dynamicky tvarovaná růžová stuha, vychází z partitury i příběhu básně, který je, dle autorčiných slov, plný zrady, lásky a napětí. Nový majitel jej pořídil za 276 000 Kč.

„Tímto koncertem se uzavírá ročník, ve kterém jsme oslavili českou hudbu jako důležitou součást naší identity. Českou hudbu, která ovšem není jen naší lokální národní záležitostí, ale má skutečně světový potenciál. Mezi zahajovacím koncertem s Mou vlastí v podání Berlínských filharmoniků a závěrečným koncertem, kde Českou filharmonií s českým programem řídí amerických dirigent, se tak klene pomyslný oblouk silného symbolického poselství. I tím chceme jako mezinárodní hudební festival české kultuře přispívat,“ říká Pavel Trojan, ředitel festivalu Pražské jaro.

Sounáležitost s Rokem české hudby pořadatelé zakomponovali i do cen vstupenek v jednotlivých kategoriích, které se prodávaly v částkách 2024, 1904, 1874 a 1854 Kč. „Tento veskrze symbolický koncert tak uzavírá 79. ročník festivalu, který si vzal za cíl vzdát pocty slavným skladatelům z dávných kapitol české hudby, ale i přinášet nové pohledy na tato slovutná díla, provokovat diskuse a zamyšlení nad významem české hudební identity a postavením české hudby ve světě. Stejně důležité pro nás bylo také dát reprezentativní prostor tvorbě současných českých skladatelů. To proto, aby naši potomci měli co slavit v Roce české hudby i za dalších sto let,“ přibližuje úvahy pořadatelů skryté za samotnými koncerty Kateřina Koutná, tisková mluvčí festivalu.

První ochutnávku toho, co si Pražské jaro přichystalo ke oslavám svého jubilejního 80. ročníku, pořadatelé oznámí právě v den závěrečného koncertu festivalu, 3. června 2024 dopoledne.

Orchestr jako hejno ptáků

„Umění se už dlouho obrací hlavně dovnitř, k individuálnímu pocitu. Superorganisms se snaží mířit do vrstvy nad individuem,“ říká Miroslav Srnka. Od roku 2016, kdy Kirill Petrenko v Bavorské státní opeře premiéroval jeho operu South Pole s Rolandem Villazónem a Thomasem Hampsonem v hlavních rolích, patří mezi nejostřeji sledované skladatele současnosti. „Včely nebo mravenci jsou společenstva individuí jednoho druhu, která přežívají jen v synergii a sebeorganizaci. Orchestr může být dokonalým příkladem podobné lidské sebeorganizace, s fascinující precizností, disciplínou, koordinací,“ říká Srnka o skladbě, kterou napsal na společnou objednávku Berlínských filharmoniků, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Los Angeles Philharmonic, Orchestre de Paris a České filharmonie. „Superorganisms jsou sestaveny téměř výhradně z virtuózních sólových hlasů zcela individuálně rozděleného orchestru, ale přesto v celé skladbě nejsou žádná sóla a jednotlivé hlasy lze jen těžko od sebe rozpoznat. Hudba v nich vzniká až z vlnění společné energie. Jako hejno ryb nebo ptáků, kde nedokážeme sledovat jednu bytost, ale přesto dokážeme hodiny pozorovat pohyb celku. Superorganisms jsou čtyřmi různými druhy ke sluchovému pozorování. Vznikly v době, která svoje problémy bez semknutí lidského superorganismu nebude moct vyřešit.“

Americký dirigent, který je doma v klasice i soudobé hudbě

Amerického dirigenta Davida Robertsona už čeští posluchači dobře znají: v Praze už od něj mohli slyšet skladbu Turangalîla Oliviera Messiaena, či Bartókovu operu Modrovousův hrad na Pražském jaru. Americký umělec je skutečný fenomén. Jako šéfdirigent vedl Sydney Symphony Orchestra a St. Louis Symphony Orchestra, působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra, a coby chráněnec Pierra Bouleze se stal prvním americkým hudebním ředitelem Ensemble Intercontemporain. Pohybuje stejně dobře v klasicko-romantickém repertoáru jako v soudobé hudbě. Od debutu v roce 1996 patří mezi klíčové dirigenty newyorské Metropolitní opery, kde mimořádně úspěšnou produkcí Gershwinovy opery Porgy a Bess zahajoval sezónu 2019–20, a následně za její nahrávku získal cenu Grammy. Řídí nejlepší světové orchestry včetně Concertgebouw Amsterdam a Newyorské filharmonie a dalších.

Pocta českým velikánům

Josef Špaček se na mezinárodní scéně etabloval jako špičkový interpret české hudby. „S nadhledem hrající Špaček skloubil čistý tón a směle znějící spodní rejstřík s bezchybnou techniku s jemností výrazu,“ napsal v roce 2015 britský Guardian o jeho nahrávce českých houslových koncertů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Na nahrávce nechybní ani Putování dušičky Leoše Janáčka, které zazní na závěrečném koncertě. Rodák z Hukvald je psal ve 20. letech minulého století, dílo ovšem nikdy nedokončil a materiál využil v opeře Z mrtvého domu. Z původních skic koncert rekonstruovali skladatelé Leoš Faltus a Miloš Štědroň a dílo vrátili do původní podoby. Další skladbou večera bude Mazurek pro housle a orchestr, kterýpatří mezi nejpopulárnější skladby Antonína Dvořáka. Skladba postavená na nezaměnitelném melodickém nápadu vznikla na přání autorova německé nakladatele Simrocka, který si přál navázat na úspěch Slovanských tanců.

Slavnostní večer a současně celý festival uzavře symfonická báseň Praga. Josef Suk, žák a zeť Antonína Dvořáka, v ní vzdal hold „královské Praze“, jak vepsal do partitury. Tajuplný úvod vybízí k představě mlhy nad Vltavou, pohledu na Vyšehrad, v náhlém rozjasnění zase můžeme spatřovat panorama s Pražským hradem. S Mou vlastí Bedřicha Smetany, erbovním dílem Pražského jara, Sukovo mistrovské dílo spojuje také husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, který prostupuje celým dílem. V monumentálním závěru zazní chorál v celém orchestru, k němuž se přidají i varhany Smetanovy síně Obecního domu.

Prague Offspring: v kůži Rebeccy Saunders, pocta Kaaije Saariahjo a tříletá rezidence Klangforum Wien

Prague Offspring, série věnovaná nejaktuálnějším trendům v současné hudbě, se letos koná již potřetí. „Základním východiskem bylo vytvoření dvou intenzivních dnů, které by byly zcela věnovány současné hudbě,” vysvětluje dramaturg festivalu Josef Třeštík. Do programu plného koncertů, workshopů a mistrovských kurzů s mezinárodně uznávanými umělci a umělkyněmi se můžete ponořit už tento pátek a sobotu 31. května a 1. června v Centru současného umění DOX.

Role rezidenčního souboru se letos potřetí a naposledy zhostí Klangforum Wien. Po Olze Neuwirth a Georgu Friedrichu Haasovi se jako rezidenční umělkyně představí Rebecca Saunders, britská autorka žijící v Berlíně. V provedení rakouského ansámblu zazní hned několik jejích skladeb včetně asi té nejznámější, Scar – jejímu pátečnímu provedení bude předcházet diskuse s autorkou. Coby sólistka vystoupí v sobotním provedení skladby Nether fenomenální britská sopranistka Juliet Fraser.

„Náš pražský pobyt byl pro soubor zásadní zkušeností. Jsme vděčni dramaturgovi festivalu Josefu Třeštíkovi, který nejenže šikovně představil naše umění, ale také pomohl vypěstovat neocenitelné kontakty v rámci české hudební komunity. Odvážíme si bohaté vzpomínky, nová spojení a poznatky, které budou nepochybně formovat naše další aktivity,“ říká umělecký ředitel a vedoucí Klangforum Wien, Peter Paul Kainrath.

Prague Offspring připomene také finskou skladatelku Kaiju Saariaho, od jejíhož úmrtí uplyne 2. června přesně rok. „Přestože byl program festivalu v té době již téměř sestaven, rozhodli jsme se společně s Klangforum Wien zařadit skladbu Solar jako poctu její památce,” doplňuje Josef Třeštík. Na sobotním koncertě uslyšíme také premiéru pěti nových skladeb od českých a slovenských autorů a autorek, vytvořených speciálně pro Klangforum Wien. Zkomponovali je Timea Urban Hvozdíková, Michal Jindrák, Martin Klusák, Michal Wróblewski a Matej Sloboda.

Diskuze, workshopy a mistrovské kurzy tvoří zásadní část programu Prague Offspring. Během „reading lessons“ si studenti kompozice mohou na vlastních dílech společně s diváky zažít, jak to vypadá, když špičkový soubor poprvé čte novou skladbu. Dostanou při tom cennou zpětnou vazbu od hudebníků, kteří se takové hudbě věnují desítky let.Umělecká komisenásledně vybere jednoho autora či autorku, jež získá objednávku na novou skladbu pro příští ročník Prague Offspring. „To je klíčové pro umělecký růst, neboť dává mladým skladatelům a skladatelkám, kteří ještě neměli možnost spolupracovat s tak prestižním souborem, příležitost rozvíjet své dovednosti,” uvádí Třeštík. Proběhne také pokračování diskusní série „How to Spring Off“, ve které se Miroslav Srnka bude ptát Petera Paula Kainratha z Klangforum Wien a Christiana Fausche z Ensemble Modern na výzvy spojené s uváděním soudobé hudby.

Zvýhodněnou permanentku i vstupenky na jednotlivé koncerty a doprovodný program Prague Offspring lze zakoupit na stránkách festivalu: https://festival.cz/koncerty/?categories=prague-offspring

Slyšte neslýchané

Velkolepou tečkou za tříletou rezidencí Klangfora Wien bude provedení díla 11 000 strun od Georga Friedricha Haase, 2. června ve Foru Karlín. V jedinečném večeru uslyšíte padesát mikrotonálně laděných pianin rozmístěných v kruhu, doplněných o komorní ansámbl čítající dohromady přesně 11 000 strun. Publikum bude umístěno jak uvnitř, tak i vně kruhu. Skladba vyznačující se fascinujícími zvukovými efekty působí v některých místech až dojmem elektronické hudby, i když vše je plně akustické.

Georg Friedrich Haas se do Prahy vrací po loňské rezidenci právě na Prague Offspring. Rakouský autor se počítá mezi žijící klasiky a jednoho z nejdůležitějšího tvůrců mikrointervalové hudby současnosti. Nevyhýbá se politickým a společenským tématům a spolu se svou manželkou, spisovatelkou, performerkou a BDSM koučkou Mollenou Williams-Haas se ve svých dílech vyjadřuje k tématům, jako je sexualita, alkoholismus a nacistická historie Rakouska.

Na dvě provedení 11 000 strun 2. června od 18.00 a 21.00 zbývají v tuto chvíli už jen poslední vstupenky: https://festival.cz/koncerty/11-000-strun-2/

Vzpomínáte si, kdy jste tuhle operu slyšela poprvé?  

Jako velmi mladá členka souboru Opery Národního divadla. Tehdy jsem dostala za úkol nastudovat roli Prvního žence, velmi krátký part ve druhém jednání. Sledovala jsem ze zákulisí, co se děje na jevišti, a vždycky mě to zcela odzbrojilo. Smetana dokázal vyjmout krátký úsek české historie a napsat o něm krásu na tři jednání, ukázat povahy lidských vztahů a důležité hodnoty. Zpětně si uvědomuji, jak moc na mě už tenkrát Libuše zapůsobila. Přitom nebyla a vlastně ani doposud není mou nejoblíbenější Smetanovou operou. Ale cosi v ní se mě bytostně dotýká.  

Nezasloužila by si, aby byla repertoárovou operou? 

Smetana jasně napsal, že si přeje, aby se hrála jen při významných příležitostech, a já si myslím, že když si někdo něco přeje, mělo by mu být vyhověno. Na druhou stranu, jak se Libuše málo hraje, tak k ní inscenátoři přistupují. Kdyby se uváděla stejně často jako Rusalka nebo Prodaná nevěsta, možná bychom se dočkali i odvážnějších zpracování. 

Jaká je tedy podle vás Libuše? 

Klidná, spravedlivá, citlivá a starostlivá žena, která se sice snaží vyhovět, ale nikdy nepřekročí hranice svého přesvědčení. Bytost, k níž společnost vzhlíží a vkládá do ní důvěru. Autorita, která není vynucená. Dobrý člověk. A není hysterka! Což byl nakonec i důvod, proč jsem se rozhodla tuto roli přijmout. Uvědomění si, že dramatičnost Libuše lze udělat i jinak než jen vymáháním velkého zvuku.

Co vás nakonec přesvědčilo přijmout roli Libuše? 

Dirigent Jakub Hrůša svými otázkami, jaká vlastně Libuše je. Chtěl, abych si na to přišla sama, dal mi čas a netlačil na mě. Vlastně jde nakonec vždy o to, s kým takové dobrodružství podnikáte, a já bych ho v tuto chvíli asi nepodnikala s nikým jiným než s ním. Potřebuji mít v dirigentovi jistotu, že mě nezničí. Definitivně jsem se rozhodla po Kátě Kabanové na festivalu v Glyndebourne a dnes už jsem si jistá, že to bude krásný počin, byť možná pro někoho trochu jiný, než očekává. Bude to zkrátka moje Libuše. 

Opera má na svou dobu silný feministický podtext… 

… od Smetany velmi odvážný! Vzdělaná a chytrá žena dokáže najít i ve zdánlivě neřešitelné situaci východisko a zůstat tou, ke které všichni vzhlížejí a jejíž názor je ve společnosti stále platný. Dá všanc svůj osobní život a projeví důvěru svým rádcům, které o něm nechá rozhodnout. To je přece nádherné gesto!

Proti Libuši stojí Krasava, kterou si libretista Josef Wenzig vymyslel. 

Co by to bylo za operu, kdybychom neměli trochu drámo? Krasavu Smetana zkomponoval jako protipól Libuše. Vnáší do příběhu bouři. Kontrast mezi ní a Libuší musí být obrovský. 

Vedle vstupních fanfár je nejslavnější částí opery závěrečné proroctví. Jak se člověk cítí, když vyslovuje slova „můj český národ neskoná“? 

Když jsem si je doma zazpívala poprvé, vyhrkly mi slzy do očí a celá jsem se roztřásla. Byla jsem úplně naměkko. Jako když se vám zdá sen, ve kterém, když se dostanete skrz všechna ta vidění, najednou na úplném konci procitnete do reality a vyslovíte ta poslední slova. Úžasná hudba na úžasný text. No já ten konec vážně nedozpívám! Překlenu se přes všechna ta proroctví, všechny ty obrazy a v momentě, na který všichni čekají, se úplně položím! Takže Kateřino – emoce patří do hlavy, ne do krku! 

„Je úžasné pozorovat, jak vynalézavě dokázal člověk doby kamenné zaznamenávat svůj svět,“ říká ke své inspiraci Kryštof Mařatka, který je navíc sběratelem a hráčem na pravěké nástroje. „Nečekaně, překvapivě zručně, citlivě a s fascinující vnitřní silou, kterou dochované umění vyzařuje. Rozumíme mu? Umíme ho přečíst?“ Každá z pěti vět koncertu je osobním pohledem autora na konkrétní artefakt nalezený v jedné z pěti slavných jeskyní – např. obraz býků v jeskyni Lascaux, lvů v jeskyni Chauvet či flétny z jeskyně Isturitz. „Nemá za cíl ho popsat, či dokonce imitovat,“ vysvětluje Mařatka. „Chce pouze upozornit na jeho jedinečnost a dotknout se tím nadčasových hodnot spojujících minulé a budoucí civilizace.“

Světovou premiéru houslového koncertu Kryštofa Mařatky provede na své stradivárky z roku 1715 francouzský houslista Amaury Coeytaux. Žáka Jeana-Jacquese Kantorowa a Pinchase Zukermana vynáší britský The Strad pro jeho „velikou muzikalitu, bezchybnou techniku a vřelý zvuk“. Coeytaux debutoval v Carnegie Hall v pouhých devíti letech. Coby primárius světoznámého souboru Modigliani Quartet hrál v neprestižnějších koncertních sálech včetně londýnské Wigmore Hall, Elbphilharmonie v Hamburku nebo vídeňského Konzerthausu.

Dirigentské taktovky v dalších skladbách programu, který světovou premiéru propojí s díly francouzských klasiků se ujme Mikko Franck, představitel nesmírně silné finské dirigentské školy, který na hudební scénu vtrhnul jako blesk. Mikko Franck zahájil svou dirigentskou kariéru v sedmnácti letech a od té doby spolupracuje s významnými orchestry a operními domy po celém světě. V letech 2002–2007 byl hudebním ředitelem Belgického národního orchestru a v letech 2006-2013 generálním hudebním ředitelem Finské národní opery. Od roku 2015 je hudebním ředitelem Orchestre Philharmonique de Radio France a po celou dobu svého působení se intenzivně věnuje péči o jeho kreativní a eklektický programový styl. Vedl je na turné po Evropě a Asii a nahrál díla Francka, Debussyho, Šostakoviče, Stravinského a Strausse. Kromě toho je pravidelným hostem nejlepších světových orchestrů; v uplynulém roce dirigoval Berlínské filharmoniky či Chicago Symphony. Je velvyslancem dobré vůle UNICEF, v loňském roce mu udělil prezident Finské republiky Pro Finlandia Řádu finského lva. Mikko Franck se českému publiku představí vůbec poprvé.

Filharmonický orchestr Francouzského rozhlasu vyniká až neuvěřitelně nuancovanou tónovou kulturou. Když orchestr v roce 2013 Pražské jaro zahajoval, ocenilo to nejen publikum ve Smetanově síni Obecního domu, ale i odborná kritika. Jsou to právě tyto kvality, které orchestr činí ideálním interpretem francouzského repertoáru, charakteristického rafinovanou instrumentací a smyslem pro témbr.

Pod vedením Mikko Francka orchestr v Praze uvede dvě díla Maurice Ravela, která vznikla pro proslulý Ruský balet Sergeje Ďagileva: druhou suitu z baletu Dafnis a Chloé a taneční báseň La valse, extatickou i ironickou poctu vídeňskému valčíku. Mimořádný večer otevře energická Předehra č. 2 Es dur Louise Farrenc, francouzské romantické skladatelky a žákyně Antonína Rejchy, jejíž hudba se v posledních letech zaslouženě těší čím dál větší pozornosti.