Seznamte se s elitním výběrem porotců violoncellové soutěže Pražské jaro 2025
Předseda violoncellové poroty soutěže Pražské jaro 2025, britský violoncellista Raphael Wallfisch, se stal již za svého života legendou. Hudba jej provázela od dětství, otec byl uměleckým partnerem houslisty Jaschy Heifetze, se kterým doma pořádal neformální koncerty. Svou kariéru odstartoval Raphael Wallfisch ve čtyřiadvaceti letech vítězstvím v soutěži Gaspara Cassadó ve Florencii. Účinkoval na BBC Proms, Edinburském festivalu, v sále Berlínské filharmonie, vídeňském Konzerthausu či Concertgebouw v Amsterodamu. Hrál s Londýnskou filharmonií, Symfonickým orchestrem BBC, lipským Gewandhausorchester, Losangeleskou filharmonií a mnoha dalšími světovými tělesy. Na svém kontě má nesčetně nahrávek pro vydavatelství Chandos, Naxos, EMI, Decca, Black Box, ASV, CPO a Nimbus. V jeho diskografii najdete i violoncellové koncerty Bohuslava Martinů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Je profesorem Královské hudební akademie v Londýně a rovněž londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance, kde se vedle violoncella věnuje také komorní hudbě. Během své kariéry zasedal v mnoha soutěžních porotách: Mstislava Rostropoviče v Paříži, Alice and Eleonore Schoenfeld v čínském Charbinu nebo George Enescu v Bukurešti.
Legendární Mstislav Rostropovič o ní prohlásil, že je to nejlepší violoncellistka, kterou slyšel od dob Jacqueline du Pré. Maria Kliegel odstartovala svou kariéru sérií několika vítězství v mezinárodních soutěžích, mimo jiné v soutěži Německé hudební rady v Bonnu, Alda Parisota v Brazílii a Concours Rostropovich v Paříži. S více než milionem prodaných hudebních nosičů se řadí k nejprodávanějším cellistkám historie. Je držitelkou dvou nominací na Cenu Grammy, nominace na International Classical Music Award a cenu OpusKlassik. Premiérovala díla Alfreda Schnittkeho, Sofie Gubaiduliny či Hommage à Nelson Mandela od Wilhelma Kaiser-Lindemanna. V letech 1986 až 2023 vedla mistrovské kurzy na Hudební univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Od roku 2019 se stala členkou nově založeného Institute of Musical Excellence v polské Vratislavi. Působí také jako profesorka violoncellové hry na Hudební akademii v Brescii a v roce 2021 založila mezinárodní Cello-Forum La Cellissima v německém Essenu, kde dále úspěšně rozvíjí své pedagogické aktivity.
Chráněnec Yehudi Menuhina a Mstislava Rostropoviče, francouzský violoncellista Marc Coppey, vstoupil na mezinárodní hudební scénu ve svých osmnácti letech vítězstvím v prestižní Bachově soutěži v Lipsku. Spolupracoval s dirigenty jako Alan Gilbert, Kirill Karabits, Emmanuel Krivine nebo Yan Pascal Tortelier. Pravidelně nahrává pro světové labely Decca, harmonia mundi, Accord/Universal nebo Naïve a jeho vystoupení jsou součástí audio-vizuálních archivů Arte.tv a Medici.tv. Je vyhledávaným komorním hráčem a uznávaným interpretem soudobé hudby, premiéroval díla skladatelů jako Elliott Carter, Annunzio Mantovani, Eric Tanguy nebo Erkki-Sven Tüür. V letech 1995 až 2000 byl členem Ysaÿe Quartet. Působí jako profesor Conservatoire national supérieur de musique v Paříži a od roku 2020 je uměleckým ředitelem Saline Royale Academy d’Arc-et-Senans. Pravidelně vede mistrovské kurzy v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe. V roce 2014 mu byl udělen titul Officier des Arts et des Lettres francouzského ministra kultury.
Britská violoncellistka Natalie Clein se naplno věnuje úspěšné sólové kariéře. Pravidelně spolupracuje s Bournemouth Symphony, Philharmonia a Hallé Orchestra, Orchestre National de Lyon, City of Birmingham Symphony Orchestra nebo Orquesta Filarmónica de Buenos Aires. Její nahrávky na prestižním labelu Hyperion získaly četná ocenění: Diapason d’Or, „Album měsíce“ časopisu Gramophone nebo Brit Award. V této sezoně ji čekají koncerty nejen ve Velké Británii (Queen Elizabeth Hall a Wigmore Hall), ale také v Dánsku, Švýcarsku, Itálii a Německu.
Michal Kaňka patří mezi nejlepší české violoncellisty naší novodobé historie. Laureát Mezinárodní soutěže P. I. Čajkovského v Moskvě (1982) a vítěz soutěže Pražské jaro (1983) a ARD v Mnichově (1986) spolupracoval s orchestry v Japonsku, USA, Dánsku, Španělsku, Itálii, Slovinsku a samozřejmě v České republice. Studoval u Mirko Škampy, Viktora Moučky a Josefa Chuchra a krátkodobě také u legendárních violoncellistů Paula Torteliera a Andrého Navarry. V roce 1976 založil Kvarteto Martinů, v letech 1986–2022 byl členem Pražákova kvarteta, od dubna 2017 působí ve Wihanovu kvartetu a od roku 2019 v Talichově kvartetu. Je profesorem pražské HAMU a pražské konzervatoře, předsedou stálé komise mezinárodní soutěže Pražské jaro, členem správní rady Nadace Bohuslava Martinů a počínaje rokem 2018 členem Umělecké rady festivalu Pražské jaro.
Vítěz soutěže Pražské jaro 2006 a finalista soutěže Pierra Fourniera 2011 v Londýně Tomáš Jamník má za sebou debuty ve Wigmore Hall, Labské filharmonii v Hamburku, salcburském Mozarteu nebo japonských sálech Kitara Hall a Tokyo Metropolitan Hall. Hru na cello studoval na pražské HAMU u Mirko Škampy, Martina Škampy a Josefa Chuchra a dále pokračoval v Lipsku u Petera Brunse a na berlínské Universität der Künste u Jens Petera Maintze. Svá studia završil jako stipendista renomované Karajanovy akademie při Berlínské filharmonii. Vedle toho je absolventem mistrovských kurzů u Heinricha Schiffa, Gustava Rivinia, Trulse Mørka, Pietera Wispelweye a Stevena Isserlise. Také Tomáš Jamník se věnuje soudobé hudbě: premiéroval skladby českých skladatelů Miroslava Srnky, Michala Nejtka, Slavomíra Hořínky, Marko Ivanoviće, Tomáše ‘Floex’ Dvořáka nebo Ondřeje Kukala. V roce 2018 se stal uměleckým ředitelem Ševčíkovy akademie a je autorem iniciativy Vážný zájem, která propaguje myšlenku domácích koncertů.
Bratislavský rodák Ľudovít Kanta zastává od roku 1990 pozici koncertního mistra violoncell v Orchestra Ensemble Kanazawa v japonské Nagoji. Vystudoval HAMU v Praze ve třídě Alexandra Večtomova. V roce 1980 se stal laureátem soutěže Pražské jaro a ještě před odchodem do Japonska působil v letech 1982–1990 ve Slovenské filharmonii. Sólová kariéra jej zavedla do mnoha míst Evropy, USA a Asie. Spolupracoval s dirigenty jako Zdeněk Košler, Valerij Gergijev nebo Hiroyuki Iwaki.