Concentus Musicus Wien je ikonickým tělesem dobových nástrojů. Orchestr specializovaný na hudbu baroka a klasicismu založil a více než šedesát let vedl Nikolaus Harnoncourt, který s ním realizoval i své poslední velké projekty, mezi jinými „Da Ponteho“ cyklus a Beethovenovu Missu solemnis. Společně doslova určovali směr historicky poučené interpretace. „Je to orchestr, který s Harnoncourtem vyrůstal a byl jím utvářen a vychováván,“ charakterizuje dirigent Tomáš Netopil rakouské těleso, se kterým úspěšně spolupracuje od roku 2023. „Jde o kombinaci vídeňské hudební tradice s revolučním přístupem k interpretaci, kterou právě Nikolaus Harnoncourt objevoval a vyžadoval.“ Nyní soubor přijíždí podruhé v historii na Pražské jaro, aby pod Netopilovým vedením spolu se sólisty a sborem Silentium! – Czech Ensemble Baroque Choir provedl Exsultate, jubilate a Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Jedny z nejkrásnějších duchovních děl vůbec doplní hudba českého mistra klasicismu Františka Xavera Richtera. Kromě skvělého programu nabídne pražskojarní večer také čtveřici vynikajících sólistů, včetně člena ansámblu Vídeňské státní opery a hostujícího pěvce Královské opery Covent Garden v Londýně a newyorské Metropolitní opery Petera Kellnera.
„Requiem Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) patří mezi nejhranější a nejmystičtější díla hudební historie. Všichni známe závěr Formanova filmu Amadeus, který dramaticky líčí vznik této skladby. Ať už tomuto historickému výkladu věříme či nikoliv, faktem zůstává, že jsme při poslechu této hudby svědky posledního kontaktu génia s tímto světem. Prostřednictvím jeho hudby se můžeme dotýkat samotného Boha, nebo chcete-li vesmíru,“ říká dirigent Tomáš Netopil, který v loňské sezoně završil své desetileté působení na pozici hudebního ředitele Essenských filharmoniků a v příští sezoně se ujme funkce šéfdirigenta a hudebního ředitele Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. „Podobný pocit můžeme zažít i na samotném začátku koncertu, kdy nás stejný skladatel, pouze o osmnáct let mladší, rozradostní svěžím motetem k oslavě Boha Exsultate, jubilate,“ dodává. Mozart jej složil v Miláně po úspěchu své opery Lucio Silla pro kastráta Venanzia Rauzziniho. V Praze přednese sólový part přední česká sopranistka Markéta Klaudová.
Sinfonia con fuga g moll Mozartova staršího současníka Františka Xavera Richtera (1709–1789) pak Tomáš Netopil považuje za dílo, „které je nejen důkazem obrovské muzikality Čechů v 17. a 18. století, ale které odkazuje i k celé plejádě hudebních osobností, jež se zrodily v naší české kotlině a udávaly směr evropské hudební estetice 18. století. Svou zjitřenou atmosférou je Richterovo dílo perfektní ouverturou k vrcholu večera: Mozartovu geniálnímu, enigmatickému Requiem,“ dodává. „Jde o symfonii velké hloubky, která má velmi temnou až zádumčivou atmosféru, mnoho komplikovaných kontrapunktických pasáží, ale i výrazný smysl pro melodiku a tanec. Tento kompoziční arzenál dokazuje obrovskou Richterovu hudební znalost a není se čemu divit! Společně s Janem Václavem Stamicem byl totiž hlavním členem mannheimského orchestru, který výrazně formoval tehdejší evropský hudební vkus a silně ovlivnil samotné dílo Wolfganga Amadea Mozarta,“ uzavírá Tomáš Netopil.