Debut Pražského jara

Hudebně rozmanitý program Sedláčkova debutu otevře Divertimento pro orchestr Leonarda Bernsteina (1918–1990), geniálního amerického dirigenta a skladatele, s Pražským jarem neodmyslitelně spojeného – jeho vystoupení na prvním ročníku festivalu v roce 1946 v pouhých sedmadvaceti letech bylo zároveň jeho evropským debutem. A když s Beethovenovou Devátou symfonií jen několik měsíců před svou smrtí Pražské jaro v neopakovatelné atmosféře roku 1990 zakončoval, stalo se jeho vystoupení událostí, která ve společnosti rezonuje dodnes. Divertimento napsal Bernstein v roce 1980 k oslavám 100 let od založení Bostonského symfonického orchestru, který na Pražském jaru vystoupí 14. května. Bernstein na počátku své dráhy studoval u šéfdirigenta Bostonských symfoniků Sergeje Kusevického a stal se na čas i jeho asistentem. Ve skladbě, která je sledem osmi brilantních miniatur, kombinuje skladatel se svou typickou lehkostí a hravostí vlivy hudby Latinské Ameriky, jazzu i klasické evropské tradice. Těšit se tak můžeme třeba na sambu, blues, vídeňský valčík či téměř estrádní pochod.

„Prokofjevův První houslový koncert jsem poprvé studovala, když mi bylo šestnáct let. Jeho krásný, téměř snový pohled na svět mě přitahoval a vždy jsem toužila zahrát si ho s orchestrem,” říká tokijská rodačka Tsukushi Sasaki o skladbě, která bude následovat Bernsteinovo Divertimento. Když ve finále soutěže Pražského jara 2024 zahrála Sibeliův Houslový koncert, portál klasikaplus.cz o ní napsal, že „bez nesnází zdolávala náročné tempové a výrazové proměny“ a že „svůj part, který je s malou pauzou exponován po celou větu, hrála s jistotou a znělým tónem“. Sergej Prokofjev (1891–1953) začal První houslový koncert, který chtěl původně nazvat Concertino, komponovat v roce 1915, ale práci na něm kvůli opeře Hráč podle stejnojmenného Dostojevského románu přerušil. „Moc mě mrzelo, že jsem se nemohl kvůli jiné práci dříve vrátit k meditativnímu, snovému začátku houslového concertina,“  poznamenal později. Premiéra lyrického a nesmírně barvitého díla se měla konat v roce 1917 v Petrohradu, ale přišla Říjnová revoluce, skladatel uprchl ze země a z provedení sešlo. První houslový koncert tak poprvé zazněl až v roce 1923 v Paříži v podání houslisty Marcela Darrieuxe a orchestru Pařížské opery, který dirigoval pozdější Bernsteinův mentor Sergej Kusevickij. Není bez zajímavosti, že na stejném koncertě vůbec poprvé jako dirigent vystoupil Igor Stravinsikij, když řídil premiéru svého Oktetu pro dechové nástroje.

S nadsázkou můžeme říci, že závěr programu Sedláčkova debutu se začal utvářet už v jeho dětství. „Vyrůstal jsem v Kralupech nad Vltavou, tedy necelé tři kilometry od Dvořákova rodného domu, a od deseti let jsem tady chodil na zkoušky Komorního orchestru Dvořákova kraje, který založil můj dědeček,“ vzpomíná Sedláček. „Když jsem pak studoval na Pražské konzervatoři partituru Symfonie č. 9 e moll Antonína Dvořáka (1841–1904), vyptával jsem se dědečka na spoustu věcí,“ vzpomíná mladý dirigent. „V jednu chvíli se zamyslel a řekl mi: ,Novosvětská je krásná, ale poslechni si Třetí symfonii. Moc se nehraje a je taky moc pěkná.‘ Od prvního poslechu jsem si Symfonii č. 3 Es dur zamiloval a dodnes patří mezi mé nejoblíbenější kusy. Jsem nadšený, že mohu toto rané Dvořákovo dílo uvést na Pražském jaru na svém debutovém koncertě,“ vyznává se mladý dirigent. Symfonie byla „iniciační“ i pro samotného Dvořáka, protože když v roce 1874 zazněla pod taktovkou Bedřicha Smetany poprvé, šlo o vůbec první Dvořákovu symfonii, kterou její autor ve svém životě slyšel. „Smetana se o ní vyjadřoval pochvalně a doboví kritici již tenkrát vyzdvihovali Dvořákovo myšlenkové bohatství a velkou tvůrčí fantazii, kterou jsem na něm vždy i já nejvíce obdivoval,” dodává mladý dirigent. Sedláčkovo provedení Dvořákova překrásného díla 28. května v Obecním domě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu slibuje mimořádný zážitek.

Debut Pražského jara inicioval v roce 2014 někdejší prezident Umělecké rady Pražského jara a šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Započala se tak dnes již tradiční série, která umožňuje mladým dirigentům a dirigentkám navazovat spolupráci s předními domácími orchestry, ukázat publiku své schopnosti a získat nenahraditelné zkušenosti. Pražskojarní debut stál v počátcích kariéry například Petra Popelky, Marka Šedivého, Jakuba Kleckera, Jiřího Rožně, Roberta Kružíka, Františka Macka nebo Marka Prášila. První dirigentskou debutantkou se stala v roce 2023 Alena Hron, zatím posledním debutantem byl v roce 2024 Jiří Habart. České dirigenty doplnili i dva vítězové dirigentské soutěže ve francouzském Besançonu Jonathon Heyward a Ben Glassberg.