Semper John Dowland (přidaný koncert)

„Tento program zve posluchače na cestu napříč Evropou prostřednictvím možná nejkrásnější a nejexpresivnější hudby, která kdy byla napsána pro loutnu: od hluboce melancholických skladeb Johna Dowlanda k odvážným a důvtipným kompozicím Girolama Kapsbergera, uhlazené eleganci Roberta de Visée a Marina Maraise až k hudbě Johanna Sebastiana Bacha, která přesahuje lidské chápání. Tento recitál odhalí neobvyklou paletu barev a emocí, které dokáže loutna nabídnout. Každá ze skladeb je oknem do duše své doby, každá dává vyniknout poetice tohoto nástroje a jeho věčné síle nás dojmout. Moc se těším, až se o tuto hudbu podělím s pražským publikem,“ přibližuje svůj debutový recitál na Pražském jaru francouzský loutnista Thomas Dunford. Sympatický umělec, jenž má za sebou debuty v londýnské Wigmore Hall, newyorské Carnegie Hall nebo Berlínské a Pařížské filharmonii, nás provede renesanční a barokní hudební Evropou, kdy zvuk křehkého nástroje, jenž tak snadno evokuje melancholii i radostná pohnutí mysli, poslouchali se zalíbením králové i prostí měšťané. V Praze si jej budete moci vychutnat v ideální akustice Anežského kláštera.

Pařížský rodák Thomas Dunford patří mezi nejvyhledávanější loutnisty současnosti. S tímto nevšedním nástrojem se setkal již v devíti letech, ve studiích pokračoval na Pařížské konzervatoři a na Schola Cantorum Basiliensis ve Švýcarsku, kde byl jeho učitelem proslulý loutnista Hopkinson Smith. Zúčastnil se také mistrovských kurzů u hráčů jako Rolf Lislevand, Julian Bream nebo Paul O’Dette. V roce 2003 debutoval rolí Loutnisty v Shakespearově hře Večer tříkrálový na scéně Comédie-Française. Od té doby vystupuje v nejprestižnějších sálech po celém světě a spolupracuje s nejlepšími soubory historických nástrojů jako Academy of Ancient Music či Pygmalion. V roce 2018 založil vlastní Jupiter Ensemble, se kterým s obrovskou otevřeností uvádí repertoár od Vivaldiho po písničky Beatles. Mezi jeho pravidelné komorní partnery patří například cembalista Jean Rondeau, jeden z objevů Pražského jara 2023. Své vysoce ceněné nahrávky vydává Thomas Dunford u společností Alpha Classics a Erato a spolupracoval rovněž na albu Bill and Friends na labelu harmonia mundi, kde si s dalšími „přáteli“ zahrál po boku legendárního dirigenta a cembalisty Williama Christieho. Na Pražském jaru vystoupil v roce 2014 jako člen proslulého francouzského souboru Les Arts Florissants.

Na koncertě, který bude jeho sólovým pražskojarním debutem, uvede průřez nejkrásnějším loutnovým repertoárem renesance a baroka. Večer otevře výběr z děl jednoho z nejproslulejších loutnistů alžbětinské a rané stuartovské éry Johna Dowlanda (1563–1626). Zazní mimo jiné proslulá pavana Lachrimae se slavným „plačtivým“ motivem, The King of Denmark’s Galliard (Galliarda dánského krále), jejíž tečkované rytmy a opakované tóny imitují vojenské bubny a pochodující vojáky,
či enigmatická Frog Galliard (Žabí galliarda), která se stala předlohou pro píseň Now o Now I needs must part o ošklivém vévodovi z Alençonu, jednom z nápadníků královny Alžběty. Dojde také na hudbu autorů spojených se slunnou Itálií: temperamentní Calatu alla Spagnola Joana Ambrosia Dalzy (?–1508) a bohatě zdobenou Toccatu Giovanniho Girolama Kapsbergera (1580–1651). Do Francie zavítáme za hudbou Roberta de Visée (1652–1725), loutnisty Ludvíka XIV. a XV., a Marina Maraise (1656–1728), nejen plodného skladatele, ale také otce devatenácti dětí, z jehož díla zazní skladba Les voix humaines (Lidské hlasy), nádherné dílo tiché vážnosti a hloubky, „chant de mémoire“ (píseň k zapamatování), jak ji krásně popsal jeden z předních hráčů na gambu Paul Rousseau. Program zakončí Dunfordova vlastní transkripce houslové Chaccone z Partity d moll BWV 1004 Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750), o které napsal Johannes Brahms: „Do jednoho notového řádku pro jeden jediný nástroj vtělil [Bach] celý svět nejhlubších myšlenek a nejsilnějších pocitů. Kdybych si jen představil, že bych mohl takovou skladbu vytvořit, nebo ji pouze vymyslet, jsem si zcela jist, že nadměrné vzrušení a ohromující zážitek by mě dovedly k šílenství.“ Jen pro zajímavost – stejnou skladbu v úpravě Ferruccia Busoniho můžete slyšet také v rámci recitálu Jana Schulmeistera 23. května v Anežském klášteře. S Thomasem Dunfordem vás nicméně nečekají rozmáchlá Busoniho gesta typická pro závěr 19. století, ale něžné pohlazení doby renesance a baroka.