Beethoven mezi aeroplány
Fagotistka Michaela Špačková, držitelka ceny „Podium für junge Talente“ v Soutěži ARD, nepozorovaně projde mezi aeroplány v expozici NTM. Se vstupenkou získáte i zážitkový Beethoven pass.
Program
- Luboš Sluka: Sonáta pro fagot a klavír
- Lera Auerbach: I Walk Unseen
- Robert Schumann: Fantazijní kusy op. 73
- Nikol Bóková: Preludia
- Ludwig van Beethoven: Sonáta pro violoncello a klavír g moll op. 5 č. 2 (arr. Michela Špačková)
Interpreti
- Michaela Špačková – fagot
- Amadeus Wiesensee – klavír
„Svět kolem nás se neustále vyvíjí, lidské sny, touhy a pocity však zůstávají stejné. A tak zatímco historické stroje nám dnes připomínají, jak se svět za poslední staletí změnil, zazní-li hudba Clary Schumann nebo Ludwiga van Beethovena, emoce, které vyjadřuje, jsou nám stále blízké,“ uvádí fagotistka Michaela Špačková svůj pražskojarní program, který připravila exkluzivně pro prostory Dopravní haly Národního technického muzea. „Úvodní Sonáta pro fagot a klavír Luboše Sluky (1928) vás vtáhne do světa barev a fantazie. Následující tři skladby – píseň Clary Schumann (1819–1896) plná touhy, česká premiéra skladby I Walk Unseen (Kráčím, aniž mě kdo spatří) Lery Auerbach (1973) inspirovaná básní Johna Miltona a Fantasiestücke Roberta Schumanna (1810–1856) – vás provedou světem vzpomínek, snů a fantazie, od nejněžnějších emocí až po znepokojivé noční můry. Druhou polovinu koncertu otevřou poetická Preludia Nikol Bókové (1991), jež zazní poprvé ve verzi pro fagot. Nikol fantasticky pochopila zvukovost fagotu, zároveň jí ale dala úplně nový rozměr – její jazyk je moderní, současně však velmi lidský a citlivý, dává prostor kráse, hloubce a přímému emocionálnímu sdělení,“ dodává Michaela Špačková. Koncert vyvrcholí původně violoncellovou Sonátou g moll Ludwiga van Beethovena (1770–1827).
#MeetBeethovenLive
Své první dvě sonáty pro violoncello opus pět jsem dokončil v roce 1796 v Berlíně. Možná vás bude zajímat, že na cestě do Pruska jsem pobyl nějaký čas v Praze, byla to má vůbec první návštěva Čech. Do Prahy jsem přicestoval se svým dobrodincem, knížetem Karlem Lichnowským, a ubytoval se v hostinci U zlatého jednorožce na Malé Straně. Praha stále žila Mozartem a já jsem se tím nechal zcela přirozeně unést, když jsem zde po vzoru koncertní árie Bella mia fiamma, addio složil po setkání s Josefinou Duškovou koncertní árii Ah, perfido, spergiuro. Kouzelná dáma a skvělá pěvkyně, ta paní Dušková! Naprosto jsem chápal Mozartovo okouzlení. Sympatie snad byly vzájemné, neboť ještě téhož roku zazpívala Ah, perfido v Lipsku a o dva roky později v roce 1798 jsem byl pozván na její hudební akademii ve vídeňském Jahnově sále na Himmelpfortgasse, kde jsem ji doprovodil na klavír a s Ignazem Schuppanzighem jsme provedli jednu z mých houslových sonát. Ale zpět do Berlína! Když jsem společně s violoncellistou Jean-Louisem Duportem zahrál své dvě sonáty opus pět pruskému králi Fridrichu Vilémovi II., který byl mimochodem sám velmi zdatným cellistou, odměnil mě zlatou tabatěrkou se stovkou louis d’or! Dovede si představit mé nadšení, a tak jsem mu sonáty věnoval. Nechci se chlubit, ale myslím, že jsou opravdu dobré. Dokonce bych řekl, že jsem vstoupil na novou, originální půdu, doposud neprobádanou.
Michaela Špačková
Fagot si vybrala, protože učitel byl mladý sympaťák. Její další kroky vedly z Prahy do Berlína na Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin a do Paříže, kde rok studovala na Conservatoire national supérieur de musique et de danse. Dnes žije již jedenáctým rokem v Berlíně, koncertuje, vede fagotovou třídu na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem a organizuje masterclassy po celém světě. Jako sólistka se představila v berlínském Konzerthausu, tokijské Suntory Hall, vystoupila s orchestry ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Mnichovským komorním orchestrem a Českou filharmonií. Získala více než dvacet ocenění v mezinárodních soutěžích, mimo jiné v soutěži Pražské jaro a ARD v Mnichově. Při jejím pražskojarním debutu jí bude uměleckým partnerem klavírista Amadeus Wiesensee, historicky první rezidenční umělec Beethoven-Haus v Bonnu.
