Tři nejlepší soutěžící změří síly v populárním klarinetovém koncertu Františka Vincence Kramáře a virtuózních variacích Jeana Françaixe.

Zatímco cembalo je v soutěži Pražské jaro jistým benjamínkem (tento nástroj byl poprvé zařazen až v roce 1994), klarinet patří k nejstarším a pro české barvy ke zdaleka nejúspěšnějším oborům. Poprvé se v něm soutěžilo v roce 1953, kdy zvítězila Božena Kubicová. V dalších letech ji následovali Bohuslav Zahradník (1974), František Bláha (1977), Vlastimil Mareš (1981) a Kateřina Váchová (2002). Ze zahraničních vítězů pak určitě zmiňme prvního klarinetistu Orchestru Pařížské národní opery Philippa Cupera (1986).
Tchýně spolknutá žralokem
Tři mladé umělce, kteří se dostanou až do finále, po všech stránkách prověří dvě stylově naprosto odlišné skladby: štíhlé klasicistní linie populárního klarinetového koncertu Beethovenova současníka Franze Krommera neboli Františka Vincence Kramáře (1759–1831), rodáka z moravské Kamenice, a rozpustilé, leč extrémně technicky náročné variace Jeana Françaixe (1912–1997). Zatímco na posluchače má Françaixova skladba téměř magický účinek, sólista se opravdu pořádně zapotí. Ale jak řekl autor: „Naštěstí mají klarinetisté masochistické sklony,“ a pochvalně k tomu dodal: „Vzdáleny jsou ty časy, kdy Jerome K. Jerome při poslechu klarinetu napsal, že mu to připomíná jeho tchýni spolknutou žralokem. Dnes se z klarinetistů staly mořské panny; a Odysseus by měl mít pouta z oceli.“ Strhující atmosféra finále jistě připoutá k sedačce i vás.