Může být hudba tělesná? Na to vám odpoví jedna světová premiéra a zásadní dílo Enna Poppeho Körper, ve kterém se Ensemble Modern promění v bigband.
Tříletá rezidence frankfurtského souboru Ensemble Modern na Prague Offspring, dvoudenním programovém formátu Pražského jara zaměřeném na současnou hudbu, vyvrcholí v roce 2027 mimořádnou koncentrací tvůrčí energie. Jako rezidenční skladatel přijede osobně do Prahy Enno Poppe, jedna z nejvýraznějších a nejsvébytnějších osobností současné evropské hudební scény. Jeho fascinující zvukový svět, v němž se precizní a velmi komplexní struktury propojují s ironií, humorem a až živočišnou vulgaritou, se stane pomyslnou osou celého programu. Vedle stěžejních Poppeho děl ožije holešovické Centrum současného umění DOX také hudbou pěti českých a slovenských skladatelů a skladatelek, kteří napsali nová díla přímo na objednávku Pražského jara.
Druhý koncert Prague Offspring
Druhý večer bude patřit dvěma rozsáhlejším kompozicím. Tou první bude světová premiéra třicetiminutové skladby ve Vídni žijícího českého skladatele Otto Wankeho (*1989), jehož tvorba propojuje vokálně-instrumentální kompozici s elektronikou, multimédii a sound artem. Wankeho skladby již zazněly na prestižních festivalech jako Ars Electronica, Acht Brücken nebo Wien Modern. „Skladba Plastique sonore rozvíjí některé principy spektrální hudby v návaznosti na tradici musique concrète instrumentale,“ říká znojemský rodák, který v roce 2027 oslaví osmatřicáté narozeniny. „Obvyklá hierarchie tónu a šumu se obrací: šum zde nepředstavuje pouze doprovodnou složku instrumentálního zvuku, ale primární materiál, z něhož se tón vynořuje a v němž opět zaniká.“
Jazzový bigband v rukách Enna Poppeho
„Bigband je nástroj, který připomíná staré dobré časy a manšestráky,“ říká se svým typickým humorem rezidenční skladatel Prague Offspring 2027 Enno Poppe (*1969). „Pravdou ale je, že nejenže je jeho zvukový potenciál ohromný, ale téměř nikdy není plně využit, protože tradiční pojetí bigbandové hudby je vymezeno příliš úzce,“ dodává. A tak si představte na jedné straně rovnice jazzový bigband se saxofony, trubkami, trombony a arzenálem bicích nástrojů a na druhé elektrické klávesy, elektrické housle, violoncella a kontrabas, jejichž zvuk připomíná spíše elektrickou kytaru než klasické smyčce. Výsledek? Körper (Tělo), bezmála padesátiminutová kompozice, mísící chirurgickou přesnost s neovladatelnou kinetickou energií, zbavená tradičních klišé a vhozená do nekompromisního světa současné hudební avantgardy. Vznikla v roce 2021 přímo na tělo Ensemble Modern, se kterým pojí Enna Poppeho dlouholeté přátelství. Improvizace nemá v tvorbě rodáka z města Hemer v Severním Porýní-Vestfálsku místo a v partituře je vše vypsáno do posledního detailu. Přesto Körper působí, jako by hudebníci hráli „co se jim zrovna zamane“. Strhující rytmický pulz zřetelně odkazuje k inspiraci jazzem.