Accademia Bizantina
Mandolínka Folklórní
Synkopka Madrigalská L
zpět na program

Accademia Bizantina

Vivaldi / Albinoni / Marcello / Platti / Galuppi

Datum konání

Neděle, 20.5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

200 - 950 Vstupenky vyprodány
Trubadúr Stěhovavý
Šalmajka Andělská

Program

  • Antonio Vivaldi: Concerto b moll RV 167
  • Tomaso Albinoni: Sinfonia à 4 F dur
  • Benedetto Marcello: Concerto grosso č. 2 e moll op. 1
  • Giovanni Benedetto Platti: Koncert pro cembalo a smyčce č. 6 A dur
  • Antonio Vivaldi: Sinfonia z Dorilla in Tempe RV 709
  • Baldassare Galuppi: Concerto à 4 č. 1 g moll
  • Antonio Vivaldi: Concerto A dur RV 519

Interpreti

  • Accademia Bizantina
  • Ottavio Dantone - umělecký vedoucí
Kornatka Pastorální
Rafaelka Ambroziánská

Accademia Bizantina

The Guardian

„Pod vedením uměleckého ředitele a spoluzakladatele Ottavia Dantona, který dirigoval od cembala, odehrála Accademia oslnivý recitál rané a pozdně barokní tvorby skladatelů spojených s Benátkami, čímž dosvědčila, proč se tento ansámbl stal tak horkým zbožím.“

The Guardian

Accademia Bizantina je proslulá svým originálním zvukem vycházejícím z noblesní tradice italské komorní hudby. Spolu se svým uměleckým ředitelem a proslulým cembalistou Ottaviem Dantonem přenese v tento večer posluchače do období pozdně barokní Itálie, kolébky nástrojového koncertu. Program večera bude rámovat tvorba Antonia Vivaldiho, jehož hudba se skví hned na několika nahrávkách tohoto jedinečného ansámblu.

Završením vývoje sólové a triové sonáty v 17. století se stal vznik instrumentálního koncertu. Kromě sólového koncertu, pro nějž je základním znakem virtuozita sólových partů, bylo další oblíbenou formou té doby concerto grosso, založené na zvukovém kontrastu skupiny sólistů a tutti (ostatních hráčů ansámblu).

Jedním ze skladatelů, v jehož tvorbě dosáhl instrumentální koncert svého vrcholu, je nepochybně Antonio Vivaldi (1678–1741). Jak víme z dobových svědectví, byly na počátku 18. století jeho skladby více než žádané a vycházely ve velkých nákladech tiskem v Amsterdamu, Paříži i Londýně. To přineslo Vivaldimu nesmírnou popularitu, po níž však následoval strmý pád. Skladatel, který roku 1740 odjel do Vídně, pravděpodobně doufal v uplatnění u vídeňského dvora, k němuž však nedošlo. Vivaldi, vynikající houslista, jenž jednou prý vydělal 50 000 dukátů, zemřel v chudobě 27. července roku 1741.

Jeho hudbu v programu doplní skladby jeho předchůdců a současníků, z nichž mezi ty známější nepochybně patří Tomaso Albinoni (1671–1751). Syn bohatého benátského kupce se hudbě nejprve věnoval pouze z vlastního zájmu. Jak víme z titulů jeho prvních opusů, sám sebe označoval slovy „benátský houslista a milovník hudby“. Později však hudbě zcela propadl a vedle houslového umění byl v Evropě veleben rovněž pro svá operní díla. I tak tvoří nejvýraznější součást jeho skladatelského odkazu hudba instrumentální. Jeho koncerty plné rázných témat a rychlých pasáží jsou nabité energií, jež byla velkou inspirací právě i Vivaldimu.

Soubor Accademia Bizantina vznikl v roce 1983 v Ravenně. Na jeho formování se podílela řada prominentních hudebních osobností jako Jorg Demus, Riccardo Muti nebo Luciano Berio či Stefano Montanari, který s orchestrem spolupracoval více než dvacet let. Proslulý osobitý styl interpretace vycházející z tradiční italské komorní hudby je ansámblem uplatňován v širokém repertoáru, sahajícím od 17. do 19. století.

Ottavio Dantone vystudoval hru na varhany a cembalo. Mezinárodní uznání mu vynesla vítězství ve významných cembalových soutěžích v Paříži (1985) a v Bruggách (1986), díky nimž se jako první italský cembalista zařadil mezi interpretační špičku. Od roku 1989 spolupracuje s orchestrem Accademia Bizantina, pod jeho vedením se soubor stal jedním z nejvýraznějších barokních ansámblů dneška. Jako dirigent zavítal na řadu významných hudebních festivalů (Glyndebourne Festival, London Proms) a operních pódií (La Scala, Curyšská opera).