Česká filharmonie & Louis Langrée Česká filharmonie & Louis Langrée Česká filharmonie & Louis Langrée
Hlasivka_detail_2
Rohlilie
zpět na program

Česká filharmonie & Louis Langrée

Datum konání

Pátek, 31. 5. 2019 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 21.45

Cena

500 - 1 400 Vstupenky vyprodány

Program

  • Hector Berlioz: Les Francs-Juges, předehra
  • Maurice Ravel: Koncert pro klavír a orchestr G dur
  • César Franck: Symfonie d moll FWV 48

Interpreti

  • Česká filharmonie
  • Louis Langrée - dirigent
  • Javier Perianes - klavír
Kornetka_detail_1
Grenadilla_detail_3

Výhradně francouzský program přinese hostování dirigenta Louise Langréeho v čele České filharmonie. „Můžete se těšit na nabídku tří charakteristických poloh francouzské orchestrální hudby: nevázanou hýřivost představovanou Berliozem, magickou průzračnost zosobněnou Ravelem a žhnoucí intenzitu Franckovu,“ říká Langrée.

Pražskojarnímu publiku se tento přední francouzský dirigent představí vůbec poprvé. Těžko bychom hledali přední světový orchestr, jenž ho ještě nehostil – Berlínští či Vídeňští filharmonikové, Londýnští filharmonikové. Kromě toho spolupracoval s celou řadou dalších těles po celém světě, mimo jiné s Orchestre de Paris, římským Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma, Budapešťským festivalovým orchestrem. Od roku 2013 je hudebním ředitelem Cincinnati Symphony Orchestra. Pod jeho vedením orchestr absolvoval několik zájezdů do Evropy a Asie, kde vystoupil na celé řadě prestižních festivalů, včetně londýnských BBC Proms. Nadšené reakce dokumentuje i citát z britských The Times, v jejichž recenzi čteme: „Langréeho orchestr hraje s opravdovou vřelostí, která připomíná zvuk Starého světa… Prosím, vraťte se brzy!“ Jeho festivalový debut dává tušit všechny atributy mimořádné události!

Ostatně, koncertní událostí bylo i debutové vystoupení klavíristy Javiera Perianese na Pražském jaru 2016. „Španělovo čarování se zvukem došlo vrcholu ve výběru z první knihy Debussyho Preludií. Debussy byl noblesní, stylový a procítěný, měl všech pět pé. Aby umělec ukázal i „velkou“ techniku, zakončil recitál Fallovou Fantasií bética. Konečně vzkypěla horká středomořská krev, zkázněná ovšem Perianesovým břitkým intelektem,“ napsal tehdy recenzent Hudebních rozhledů. Tyto kvality zdůrazňuje i recenze britských Sunday Times: „Z jeho chování a techniky… vyzařuje klid, přitom přesnost a hbitost jeho prstokladu dokáží být vskutku ohromující. Jen zřídka, pokud vůbec kdy, jsem se setkal s podobnou kombinací zjevné neokázalosti a naprosté suverenity.“

Na Pražském jaru v roce 2019 přednese Ravelův Klavírní koncert G dur, který se řadí k nejčastěji uváděným dílům tohoto žánru (vzpomeňme, že už na druhém ročníku festivalu ho v roce 1947 zahrál mladičký Leonard Bernstein, dvakrát s ním v letech 1969 a 1974 vystoupila skvělá Martha Argerich). I v Perianesově repertoáru patří k nejhranějším – v uplynulých letech jej hrál s Petrohradskou filharmonií a Jurijem Těmirkanovem, Losangeleskou filharmonií a Pablo Heras-Casadem, či Symfonickým orchestrem BBC s Jamesem Feddeckem.

Definovat národní charakteristiku hudby bývá ošemetné. Kvalitní hudba se vzpírá zjednodušujícím škatulkám. Rovněž César Franck ve své tvorbě takovým snahám úspěšně vzdoroval. Napsal jedinou symfonii, a to v době, kdy byla francouzská kulturní scéna přesvědčena, že po Beethovenovi nemá žánr symfonie co dalšího říci, v době, kdy po prusko-francouzské válce, poměrně pochopitelně, cokoliv připomínající německou hudbu, zvláště pak Wagnera, bylo krajně nepopulární. Právě v této konstelaci César Franck poměrně odvážně komponuje svou Symfonii d moll, která v tom nejlepším navazuje na německou tradici, neskrývá wagnerovské názvuky, a přesto zní mimořádně originálně. Za svého života se Franck nedočkal její slávy, ale netrvalo dlouho, než se zařadila k nejhranějším symfoniím vůbec. To dokladuje nahlédnutí do archivu Pražského jara – vždyť na koncertu 31. května to bude jubilejní dvacáté festivalové uvedení.

„Jak dojemně dnes působí krátký archivní filmový snímek ze zkoušky slavného Charlese Muncha před provedením této symfonie na Pražském jaru v roce 1957,“ vyznává se dirigent Langrée. „Slyšíme, jak hudebníkům České filharmonie říká, že z Franckovy symfonie jako celku vyzařuje zanícená, vypjatá a bezbřehá víra. Já sám si nyní, o šedesát let později, hluboce vážím pocty, jíž se mi dostalo výzvou k dirigování téže skladby ve spolupráci s týmž legendárním orchestrem v tomtéž koncertním sále a v rámci téhož ikonického festivalu.“

Koncert se koná za podpory Acción Cultural Española (AC/E).

AC/E