České noneto České noneto České noneto
Trumbelín Smetanový
Trubadúr Stěhovavý L
zpět na program

České noneto

Krejčí / Müller / Martinů / Foerster

Datum konání

Neděle, 20. 5. 2018 od 14.00
Předpokládaný konec koncertu 15.10

Cena

400 Vstupenky vyprodány

Program

  • Iša Krejčí: Nonet-Divertimento
  • Michal Müller: Passacaglia 1918 (světová premiéra)
  • Bohuslav Martinů: Nonet č. 2 H 374
  • Josef Bohuslav Foerster: Nonet: variace o dvou tématech op. 147

Interpreti

  • České noneto - noneto
Chorálník Houslonohý
Tubachovec Bojovný

SLOVO K PROGRAMU

Iša Krejčí (1904–1968) absolvoval na Pražské konzervatoři mistrovskou třídu Vítězslava Nováka a dirigování u Václava Talicha, začínal jako korepetitor v opeře v Bratislavě, pracoval jako redaktor Českého rozhlasu, působil jako dirigent, šéf opery divadla v Olomouci a dramaturg Národního divadla v Praze. Významná etapa jeho uměleckého zrání je spjata s historií Hudební skupiny Mánes, sdružení, který vzniklo roku 1932 při výtvarném spolku Mánes. Krejčího osobní styl těžil z neoklasicismu a francouzského impresionismu, vyznačoval se úsporností vyjádření, logikou a vyvážeností. Nonet-Divertimento je skladba z roku 1937 a její označení poukazuje k historické tradici vícevětých skladeb lehčího, odpočinkového charakteru, přítomen je v ní humorný nadhled. Premiéra se uskutečnila 9. května 1938 v sále Smetanova muzea v Praze v rámci novinkového večera spolku Mánes, a téhož roku ji uvedlo České noneto na československé ambasádě v Londýně v rámci festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM).

K posledním úspěchům českého hudebního skladatele a muzikologa Michala Müllera (nar. 1956) patří první cena za skladbu Obrazy Hieronyma Bosche v mezinárodní skladatelské soutěži „Artistes en herbe“ v Lucemburku roku 2017. V občanském životě je podnikatelem a patří ke vzácným mecenášům podporujícím soudobou českou hudbu. Z poslední doby zaujaly např. jeho skladby Karneval života a smrti pro violu, smyčcový orchestr a bicí, či koncert pro hoboj a smyčce Zakřivená zrcadla. Ke své skladbě Passacaglia 1918, napsané na objednávku Pražského jara k příležitosti stého výročí československé státnosti a kterou dnes uslyšíme ve světové premiéře, autor kromě jiného říká: Passacaglia 1918 přestavuje opakující se model v různých podobách, stejně tak jako se v určité podobě opakují události, modely a stereotypy naší historie. […] Jinak byly změny chápány tenkrát, jinak s odstupem času a často odlišný měly dopad na životy většiny lidí v širším kontextu. Léta velkých změn mohou z dnešního pohledu v mnoha ohledech představovat řetězení kontrastů i paradoxů. A zhruba takto nějak bychom s trochou nadsázky mohli nazvat i použité kompoziční techniky v horizontální i ve vertikální struktuře mé skladby.“

Nonet č. 2 H 374 Bohuslava Martinů (1890–1959) vznikl v posledním roce skladatelova života v lednu 1959 na Schönenbergu ve Švýcarsku, kde téhož měsíce dokončil novou verzi opery Řecké pašije. Předchozího září se podrobil těžké operaci a tušil, že mu mnoho života nezbývá, přesto se do nové skladby pustil s chutí a po obtížné práci na opeře pro něj znamenala osvěžení. Svému příteli do Čech psal: „Píšu Nonet pro to naše famózní sdružení, neb mne o to už po léta žádají. Je to sice ne moc praktická kompozice (kdopak teď hraje nonet, ani na klavírní kvintet už nejsou zájemci), ale dělá mi to radost a doufám, že nebudou zklamáni.“ Praktičností měl Martinů na mysli předpokládanou frekvenci v uvádění, České noneto skladbu za své existence uvedlo nesčetněkrát a přijaly ji další, i jen náhodně sestavené formace. Životopisec Bohuslava Martinů Jaroslav Mihule považuje Nonet č. 2 za skladatelovu emocionálně nejbohatší a nejsdílnější skladbu, v níž je zřejmý ohlas lidového muzikanství, jímž se Čechy proslavily v minulosti. Svým charakterem patří ke skupině skladeb, jimiž Martinů vzpomínal na rodnou zemi a posílal jí pozdrav s vědomím, že už ji neuvidí. Premiéru provedlo České noneto 27. července 1959 na Salcburském hudebním festivalu.

Josef Bohuslav Foerster (1859–1951) byl prvním skladatelem, který vytvořil skladbu přímo určenou Českému nonetu. Jeho Nonet op. 147 zazněl v premiéře 19. března 1932 v Malém sále Musikvereinu ve Vídni spolu s Nonetem op. 40 Aloise Háby a Nonetem Louise Spohra. „České noneto je sdružení hudebníků, kteří v sobě mají muzikantský, rytmický, živý temperament své země, […] ve skladbě se hlásí vzduch z českých luhů a hájů. Foersterův nonet jsou variace na dvě témata, celek působí jako rapsodie. Půvabný, graciézně radostný taneční motiv uvádí do skladatelovy vlasti, vystřídá ho roztoužený, elegický motiv zpívající tak vroucně a romanticky, že by se dalo hovořit o českém Robertu Schumannovi. Přijímáme Dvořákova ducha z Foersterových rukou. […] Foersterovu skladbu posloucháme s čirou radostí a je nám líto, když dozní,“ charakterizovala dílo výstižně vídeňská kritika. 22. listopadu 1932 byla provedena pražská premiéra Nonetu na koncertě pořádaném Spolkem pro moderní hudbu ve Smetanově síni Obecního domu spolu se skladbami Aloise Háby, litevského skladatele Jeronimase Kačinskase (Hábova žáka a přítele Emila Leichnera, zakládajícího člena Českého noneta), v Praze usazeného skladatele pocházejícího z Chorvatska Josefa (Josipa) Mandiće a dalšího Hábova žáka Miroslava Ponce. V programu, který sestával ze skladeb reprezentantů radikálního kompozičního směru, v jehož čele stál Alois Hába, představovala skladba Josefa Bohuslava Foerstera dílo mladou generací respektované autority české hudby, hlásící se k odkazu Bedřicha Smetany.

Vlasta Reittererová