Julian Rachlin & Itamar Golan Julian Rachlin & Itamar Golan Julian Rachlin & Itamar Golan
Šalmajka Andělská
Mandolínka Folklórní
zpět na program

Julian Rachlin & Itamar Golan

Beethoven / Šostakovič / Dvořák / Brahms

Datum konání

Středa, 16. 5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

200 - 900 Vstupenky vyprodány

Program

  • Ludwig van Beethoven: Houslová sonáta č. 6 A dur op. 30
  • Dmitrij Šostakovič: Violová sonáta op. 147
  • Antonín Dvořák: Romantické kusy op. 75
  • Johannes Brahms: Houslová sonáta č. 3 d moll op. 108

Interpreti

  • Julian Rachlin (housle, viola) - housle, viola
  • Itamar Golan - klavír
Bohuslávek Martináč
Kornatka Pastorální

 

„Vystoupení Juliana Rachlina v jeho brahmsovském recitálu nemohlo být pozoruhodnější (…) klavírní doprovod pana Golana pak byl neméně působivý.“ Těmito slovy popsal deník The New York Times koncert Juliana Rachlina a Itamara Golana, dvojice špičkových hudebníků, kteří se na pražskojarní festival vrací s programem, představujícím výběr toho nejlepšího, co komorní hudba nabízí.

Rezidenční umělec Pražského jara 2018 Julian Rachlin se navíc v průběhu tohoto večera kromě proslulých Stradivariho houslí „ex Liebig“ z roku 1704 chopí také mistrovské violy z dílny Lorenza Storioniho (1785). Zážitek, který by si nejen milovníci komorní hudby rozhodně neměli nechat ujít.

O skladbách

Houslová sonáta č. 6 A dur op. 30 Ludwiga van Beethovena (1770–1827) otevírá tento koncert. Nejdůležitější bylo pro mladého Beethovena dosáhnout zvukové vyváženosti mezi nástroji. Klavír v roce 1800 stále ještě nedosahoval potřebné síly, a to i přes to, že se výrobci neustále snažili vyhovět požadavkům na jeho větší zvuk. Za skutečnost, že Beethoven této vyváženosti dosahuje doslova od prvního do posledního taktu, tak vděčíme především skladatelově mistrovské kompoziční práci, kterou v tomto žánru dotáhl k dokonalosti o dva roky později ve slavné Kreutzerově sonátě.

Dmitrij Šostakovič (1906–1975) dokončil Sonátu pro violu a klavír op. 147 pouhý měsíc před svou smrtí. I přes velké bolesti způsobené pokročilou artritidou a nepříjemné potíže se zrakem, které skladateli ztěžovaly práci, není violová sonáta prodchnuta temnými, snad až morbidními náladami, jaké často nalézáme u Šostakovičových posledních kvartetů. Naopak, hudba zde evokuje pocit odevzdání se a smíření, melodie plynou se zvláštním vnitřním klidem, k němuž nemocný skladatel v posledních chvílích svého života možná konečně dospěl. Nejvýraznější část kompozice, závěrečné rozsáhlé Adagio, skladatel označil za poctu Ludwigu van Beethovenovi.

Podnětem ke vzniku Romantických kusů op. 75 byli Antonínu Dvořákovi (1841–1904) bývalý kolega z Prozatímního divadla houslista Jan Pelikán a jeho student Josef Kruis, který bydlel v podnájmu ve stejném domě jako Dvořákova rodina. Skladatel se k jejich houslovému duu občas přidal a pro tyto příležitosti nejprve zkomponoval Tercet C dur, jenž byl však pro Kruise příliš náročným. Dvořák tedy jako náhradu napsal jednodušší trio, dnes známé jako Drobnosti, které později přepracoval pro housle a klavír pod názvem Romantické kusy. Půvabná čtyřvětá skladba vyšla v roce 1887 u Dvořákova nakladatele Simrocka a je krásnou ukázkou jednoduchosti a úspornosti. Čtveřice krátkých, vzájemně kontrastních vět je vystavěna z jediného tématu – v případě čtvrté věty dokonce pouze na třítónovém motivu – s nímž Dvořák vždy velmi originálně pracuje.

Sonátu č. 3 d moll op. 108 napsal Johannes Brahms (1833–1897) během léta roku 1888, které trávil u jezera Thun ve Švýcarsku. Úvodní Allegro psané v tradiční sonátové formě otevírá táhlá lyrická melodie houslí, podložená jednoduchým doprovodem klavíru, po níž přichází virtuózní hrdinné téma v F dur. Následné Adagio je líbezným zpěvem houslí, které hrají půvabnou, v pravdě romantickou melodii, přenášející posluchače do klidného, snového světa. Kontrastní Un poco presto e con sentimento třetí věty pak střídá vysoce virtuózní Presto agitato plné náročných technických pasáží. Působivé a vyvážené dílo zralého autora.

Itamar Golan začínal se hrou na klavír u Lary Vodovoz a Emmanuela Krazovského, v letech 1985–1989 pak díky stipendiu americko-izraelského nadačního fondu pokračoval ve studiích na bostonské New England Conservatory (Leonard Shure, Patricia Zander). Během své bohaté koncertní činnosti spolupracoval s umělci jako Maxim Vengerov, Janin Jansen či Ida Haendel. Vedle komorní hudby se věnuje také sólové hře, vystoupil například s Berlínskou filharmonií vedenou Zubinem Mehtou či Izraelskou filharmonií. Od roku 1991 do roku 1994 vyučoval na Manhattan School of Music v New Yorku. V současné době je profesorem komorní hudby na konzervatoři v Paříži.