Olga Šroubková & Julian Rachlin
Ilustrace 14
Ilustrace 4
zpět na program

Olga Šroubková & Julian Rachlin

Brahms / Beethoven

Partner koncertu

Datum konání

Středa, 23.5. 2018 od 20.00

Cena

200 - 900
Poslední vstupenky Vstupenky pro Rozkvět
Basilišaj Zasmušilý
Synkopka Madrigalská

Program

  • Johannes Brahms: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77
  • Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur op. 55 "Eroica"

Interpreti

  • PKF – Prague Philharmonia
  • Julian Rachlin - housle, viola
  • Olga Šroubková - housle
Kubelíček Okvětníkový
Kornatka Pastorální

Houslistka Olga Šroubková se minulý rok stala jasnou vítězkou Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, kde ve finálovém klání oslnila porotu provedením houslového koncertu Petra Iljiče Čajkovského. Na svém pražskojarním vystoupení posluchačům přednese další ze slavných a extrémně náročných děl hudebního romantismu, Brahmsův Houslový koncert D dur op. 77. Jejími hudebními partnery budou hráči orchestru PKF – Prague Philharmonia pod vedením hvězdného houslisty a dirigenta Juliana Rachlina, rezidenčního umělce letošního festivalového ročníku. „S napětím očekávám, jaká bude spolupráce s dirigentem – houslistou, jímž bude pan Julian Rachlin,“ říká Olga Šroubková. „Jelikož  Brahmsův koncert nesčetněkrát sám interpretoval – bude mít jistě vlastní zajímavé představy o jeho pojetí a doufám, že se oba navzájem co nejlépe doplníme,“ sní mladá houslistka a závěrem dodává:

 

„Brahmsův koncert budu hrát s orchestrem poprvé. Na půdě Rudolfina, v rámci Pražského jara a s takovým umělcem – bude to pro mne opravdu velký zážitek!“

Johannes Brahms (1833-1897) zkomponoval Houslový koncert D dur op. 77 v roce 1878, kdy se nacházel na vrcholu svých tvůrčích sil. Skladatel v té době již přivykl svému osamělému životu, který se rozhodl zasvětit hudbě. Zpříjemňovali mu jej však přátelé, četba, dobré jídlo, cigarety a silná káva. Ze své Vídně každé jaro odjížděl do Itálie, v létě pobýval v lázeňském městě Bad Ischl nebo ve Švýcarsku a těšil se přízni posluchačů, kteří jej stavěli na roveň s Bachem či Beethovenem, jehož Brahms po celý svůj život nesmírně obdivoval a ctil.

Podobně jako u dalších svých instrumentálních koncertů, ani v případě koncertu pro housle Brahms nedává cíleně na odiv sólový part, který je naopak integrální součástí celistvého hudebního proudu. Tato skutečnost dodává koncertu téměř až symfonický ráz, díky němuž je sólista postaven před nelehký úkol respektovat dílo jako celek, a ne jako exhibici svých vlastních hudebních dovedností. Ve své době poněkud neobvyklý způsob kompozice se setkal spíše s kritikou, která skladatelovo dílo označila za „koncert proti houslím“. Spolu s extrémně náročným sólovým partem tak tento opus po svém uvedení na nějaký čas téměř zapadl a byl znovu „objeven“ na počátku 20. století. Od té doby se stal pevnou součástí repertoáru každého ze slavných houslových virtuosů.

„Bude lépe, když tato symfonie, která je rozměrnější, než je zvykem, bude provedena hned na počátku koncertu, než na konci. Snad hned po ouvertuře, árii nebo nějakém koncertu. Ztratila by celou svou působivost, kdyby byl posluchač unaven skladbami, které v koncertu předcházely.“

Toto varování nechal Ludwig van Beethoven (1770-1827) vytisknout do prvního vydání své Symfonie č. 3 Es dur “Eroica“ op. 55. Novátorské dílo, překonávající v mnoha ohledech všechny předchozí symfonie svého autora i jeho předchůdců, bylo na svou dobu skutečně velmi rozměrné. Pro srovnání – jen samotná první věta je téměř stejně dlouhá, jako  některé z Haydnových raných symfonií. Není to však pouze délka, co z ní činní tak výjimečný kus, ale zejména zcela originální práce s hudebními tématy, která se v mnohém stala inspirací celé další generaci skladatelů.

Beethoven svou Eroicu komponoval v zimě let 1803-1804 a je to nepochybně jedno z jeho nejdiskutovanějších děl. Hlavním důvodem je kromě názvu Eroica (Hrdinská) především její podtitul: „složena k uctění památky velkého člověka“. Konkrétní jméno chybí. Ať už jím byl myšlen Napoleon Bonaparte či nikoliv, nic to neubírá na skutečnosti, že je dnes tato skvělá symfonie jedním z nejhranějších děl klasického repertoáru.

 

Olga Šroubková se věnuje hře na housle od čtyř let, kdy ji začala vyučovat její matka Rimma Kotmelová, absolventka Moskevské konzervatoře. Od osmi let pokračovala na Hudební škole hl. města Prahy ve třídě Jiřího Fišera, u nějž následně absolvovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením a také Pražskou konzervatoř. Mezi její největší dosavadní úspěchy patří loňské prvenství v mezinárodní hudební soutěži Pražského jara a čtvrté místo na soutěži Michael Hill International Violin Competition na Novém Zélandě. Od roku 2014 studuje na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover pod vedením Adama Kosteckého.

 

„Pod taktovkou Emmanuela Villauma hrají s nejvyšší citlivostí, na jedničku a s bravurou.“

– Süddeutsche Zeitung

PKF – Prague Philharmonia vznikla v roce 1994 z iniciativy dirigenta Jiřího Bělohlávka (1946-2017), pod jehož vedením se brzy zařadila mezi přední orchestry české i mezinárodní scény. Orchestry pravidelně podniká zahraniční turné a nahrává pro přední hudební vydavatelství. Od sezóny 2015/2016 ji vede francouzský dirigent Emanuelle Villaume.