Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma
Kornetka_detail_2
Rohlilie_detail_1
zpět na program

Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma

Datum konání

Pátek, 17. 5. 2019 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

700 - 4 400 Vstupenky vyprodány

Program

  • Modest Petrovič Musorgskij: Noc na Lysé hoře
  • Béla Bartók: Koncert pro housle a orchestr č. 1
  • Nikolaj Rimskij-Korsakov: Šeherezáda op. 35

Interpreti

  • Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma
  • Sir Antonio Pappano - dirigent
  • Lisa Batiashvili - housle
Kornetka_L
Grenadilla_detail_3

Vnitřní vášeň

Když se tento nejznámější italský orchestr na Pražském jaru 2015 představil domácímu publiku vůbec poprvé (ač je součástí jedné z nejstarších hudebních institucí vůbec, s historií sahající do roku 1585!), vzbudil nadšené reakce. Málokterý orchestr dokáže tak dokonale snoubit vnitřní vášeň s perfektní souhrou vypracovanou do nejmenších detailů. „Pappano a jeho orchestr krouží všechny harmonie a každý tón do nejmenších nuancí. Proto jejich pianissima jsou co nejtišší, a přesto plná, a jejich fortissima hřímají, ale nevřeští,“ napsala tehdy kritička Hudebních rozhledů.

U jeho dirigentského pultu se vystřídala řada slavných jmen – Gustav Mahler, Claude Debussy, Igor Stravinskij, Paul Hindemith, Artur Toscanini, Herbert von Karajan ad. V letech 1983–1990 byl jeho čestným prezidentem Leonard Bernstein. Od nástupu sira Antonia Pappana v roce 2005 se tento římský orchestr vypracoval na mezinárodní výsluní a jako první italské těleso byl časopisem Classic FM zařazen mezi Top 10 orchestrů na světě.

Charismatický sir Antonio Pappano stojí od roku 2002 v čele jednoho z nejslavnějších operních domů, londýnské Královské opery Covent Garden. Jakému postavení se těší, nejlépe dokladuje úryvek z recenze britských Timesů o Pappanově provedení Mistrů pěvců norimberských (2017): „To nejlepší z celého představení bylo jeho skvostné dirigování… Po více než pěti hodinách jsem to chtěl celé slyšet znovu.“ Pappano pravidelně hostuje také u špičkových symfonických orchestrů, včetně Newyorské a Berlínské filharmonie, amsterdamského Royal Concertgebouw či London Symphony Orchestra, jako klavírista doprovázel také recitály předních operních hvězd. Z dlouhé řady jeho nahrávek stojí za připomenutí live snímek Joyce & Tony (Erato) s pěvkyní Joyce DiDonato, který před dvěma lety získal cenu Grammy. V roce 2012 mu královna Alžběta II. udělila šlechtický titul a z rukou italského prezidenta převzal druhé nejvyšší italské vyznamenání – Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku.

Gruzínská houslistka Lisa Batiashvili je pro svět klasické hudby vzácnou hvězdou. Od svého prvního úspěchu na Mezinárodní Sibeliově soutěži v Helsinkách, kdy jako šestnáctiletá a současně nejmladší účastnice v historii této soutěže získala druhou cenu, kráčí tato umělkyně pevným krokem vlastní, osobitou cestou. Raketový vzestup jako by ji vůbec nevyvedl z míry – teprve v osmadvaceti letech podepsala nahrávací smlouvu a namísto propagačního hýčkání obrátila svou pozornost na rodinu. Provdala se za francouzského hobojistu Françoise Leleuxe, s nímž má dvě děti, a od té doby se snaží balancovat osobní a profesní život tak, aby počet koncertů v žádné sezóně nepřekročil číslovku 50. Je spontánní, energická, netají své názory. Například v roce 2014 při koncertě s Valerijem Gergijevem na protest proti politické situaci na Krymu a v reakci na Gergijevovu podporu ruskému prezidentovi odehrála jako přídavek sólovou skladbu Requiem for Ukraine, kterou si předtím objednala u gruzínského autora Igora Lobody. Ve výčtu orchestrů a dirigentů, se kterými pravidelně vystupuje, nechybí žádný významný. Byla rezidenční umělkyní Newyorské filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra či Bamberských symfoniků, v loňské sezóně se stala rezidenční umělkyní Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma. Letos absolvuje kromě turné s tímto orchestrem koncerty s Izraelskou filharmonií, Mnichovskou filharmonií a Semjonem Byčkovem, Chicago Symphony Orchestra a Jakubem Hrůšou, Orchestre de Paris či Boston Symphony Orchestra. Hraje na nástroj Giuseppa Guarneriho „del Gesù“ z roku 1739, jejž jí zapůjčil soukromý sběratel.

O skladbách

„Z podzemí se zjevují temné mocnosti a pak Čornobog (Satan), jeho vzývání, potom černá mše, sabat. Na jeho vrcholu zazní z dálky vyzvánění venkovského kostelíka a probouzející se den zažene duchy temnot.“ Těmito slovy popisuje Modest Petrovič Musorgskij program své symfonické básně Noc na Lysé hoře, již napsal v roce 1867 jedním dechem. Podává jedinečný obraz umělecké fantazie a hudební představivosti svého autora.

Koncert pro housle a orchestr č. 1 v roce 1907 věnoval Béla Bartók své mladé kolegyni ze studií a přítelkyni, houslistce Stefi Geyer, jako důkaz své velké lásky k ní, kterou neopětovala, a když jí nabídl manželství, vztah s ním ukončila. Na její poslední dopis Bartók odpověděl: „Dokončil jsem houslový koncert 5. února, v ten den, kdy jste napsala můj rozsudek smrti… Zamknul jsem ho ve svém psacím stole a nevím, jestli ho zničím, nebo tam bude ležet tak dlouho, dokud někdo po mé smrti v hromadě papírů můj důkaz lásky k vám, váš koncert, mou nejlepší práci nevyhodí…“ Ale nakonec rukopis koncertu Stefi poslal a na titulní list připsal na rozloučenou verše Bély Balásze: „Žádné dvě hvězdy nejsou tak vzdálené jako dvě lidské duše…“ Stefi Geyer Bartókův koncert nikdy veřejně neprovedla ani nedovolila skladbu za svého života zveřejnit a teprve po její smrti byla nalezena a v roce 1958 poprvé v Basileji provedena. Velké popularity se koncert dočkal v provedeních legendárního Davida Oistracha či Maxima Vengerova. Lze stěží uvěřit, že dojemné svědectví Bartókovy nešťastné lásky se na program Pražského jara vrací po téměř čtyřiceti letech!

Naopak závěrečná skladba toho koncertu – Korsakovova Šeherezáda je festivalovou stálicí. Za svou popularitu vděčí jak skladatelově neuvěřitelně bohaté invenci, často inspirované podněty exotických hudebních kultur v oslnivém orchestrálním hávu, tak do jisté míry i mimohudebnímu podnětu odkazem na arabskou středověkou sbírku pohádkových příběhů, známých jako Pohádky tisíce a jedné noci. Každá ze čtyř vět vyniká bohatstvím melodických a rytmických nápadů, sugerujících motivy etnické hudby národů, které autor za svých námořních cest kolem světa poznal. Vše podtrhuje nádherná a velkolepá orchestrace, jež ve své době neměla obdoby. Na světové popularitě Šeherezády měl rozhodující zásluhu proslulý baletní impresário Sergej Pavlovič Ďagilev, který ji uvedl v roce 1910 v Paříži jako balet.

Za finančního přispění

Italský kulturní institut

Partner Moser Premium salonku

Moser2019