Orpheus Chamber Orchestra & Lisiecki Orpheus Chamber Orchestra & Lisiecki Orpheus Chamber Orchestra & Lisiecki
Grenadilla_detail_2
Kornetka_1_L
zpět na program

Orpheus Chamber Orchestra & Lisiecki

Datum konání

Úterý, 21. 5. 2019 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 21.40

Cena

400 - 1 500 Vstupenky vyprodány

Program

  • Jessie Montgomery: Záznamy z mizejícího města
  • Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 g moll op. 25
  • Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur op. 90 "Italská"

Interpreti

  • Orpheus Chamber Orchestra
  • Jan Lisiecki - klavír
Rohlilie
Grenadilla_detail_1

Většina světových orchestrů, i těch komorních, bývá pevně spjata s výraznou dirigentskou osobností, která po určitou dobu formuje jejich zvuk a určuje směřování. Našli bychom jen hrstku orchestrů, jež se etablovaly bez výrazné dirigentské persony v jejich čele. Orpheus Chamber Orchestra se k nim bezesporu řadí. Bude tomu už pět desítek let, kdy se skupina newyorských hudebníků rozhodla založit těleso, v němž se niternost a vřelost charakteristická pro komorní ansámbly snoubí se sytostí velkých orchestrů.

Od samého počátku vystupují bez dirigenta, ze svého středu vybírají umělecké osobnosti, které se zhostí nastudování jednotlivých skladeb. Zakládají si na šíři repertoáru a otevřeném dialogu v rámci orchestru. Za svou existenci objednali na pět desítek děl, natočili přes sedm desítek nahrávek, za něž obdrželi celou řadu ocenění – včetně Grammy za Stravinského Miniatury v produkci Deutsche Grammophon. Orpheus vždy akcentoval společenský přesah hudby. Dokládá to i zcela nový „wellness“ projekt určený posluchačům, kteří se nemohou jejich koncertů zúčastnit ze závažných zdravotních důvodů. Zvláštní důraz je přitom kladen na ty, kteří trpí Alzheimerovou chorobou, demencí a také na jejich pečovatele. Na Pražském jaru orchestr vystoupil pětkrát – poprvé to bylo roku 1988.

Mladý kanadský klavírista polského původu Jan Lisiecki na sebe výrazně upozornil, když debutoval na Pražském jaru v roce 2017. Recenzent Hudebních rozhledů tehdy napsal: „Večer gradoval strmě: mladý, ani ne třiadvacetiletý Jan Lisiecki exceloval v Schumannově klavírním koncertu. Jeho pevný, silný a znělý úhoz i zdravý projev se tvárně proměňovaly – strhující, temperamentní coda prvé věty se transformovala v niterný svět privátní lyriky volné věty, tlumočený prostě a přirozeně, a nedočkavý vpád radostných pochodových intonací Finale pak završil velmi dobrý dojem. Dynamická hloubka úhozu je u tohoto mladíka obdivuhodná, z každého piana ještě umí vzápětí vykouzlit pianissimo a každé forte zocelit ve fortissimo.“

Česká premiéra od J. Montgomery

Koncert otevře česká premiéra skladby napsané na objednávku orchestru – Záznamy z mizejícího města z pera mladé Američanky Jessie Montgomery. Pro orchestr jde o velmi osobní dílo, popisuje totiž atmosféru „jejich“ města. Průměrný Evropan má představu o atmosféře newyorského Manhattanu na základě zfilmované verze muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina, jehož děj se odehrává v  západní části ostrova v polovině padesátých let minulého století. Skladatelka se narodila roku 1981 na jeho jižním cípu, zvaném Lower East Side. Rozpory, ale také podněty a bohaté inspirace tohoto místa dokládá už fakt, že zde v minulosti spolu s místním barevným i bílým obyvatelstvem žili přistěhovalci z Irska, Itálie, Ukrajiny, Německa, sídlila zde nejpočetnější newyorská židovská komunita, později přibyli Asiaté a další národnosti. Autorka jako impuls k charakteru díla uvádí podněty, které ji od dětství obklopovaly: latinskoamerický jazz, alternativní rock, západní klasickou hudbu, avantgardní jazz, poezii i karibskou taneční hudbu.

Spojení české premiéry skladby Jessie Montgomery se dvěma díly Felixe Mendelssohna Bartholdyho má své odůvodnění. Také na malého Felixe působily různé vlivy kulturního prostředí tehdejšího Berlína, jehož umělecká elita se v rodině Mendelssohnových scházela. Jak bylo ještě na počátku 19. století zvykem, vydal se jednadvacetiletý Felix na studijní cestu do Itálie. V Římě načrtl Klavírní koncert č. 1 g moll op. 25 a dokončil ho v Mnichově při zastávce na zpáteční cestě, kde byl za přítomnosti bavorského krále Ludvíka I. poprvé proveden.

Plodem Mendelssohnovy italské cesty je také Symfonie č. 4, která proto dostala přízvisko „Italská“. Podle Mendelssohnových slov vznikla ze vzpomínek na ruiny, obrazy italských mistrů a tamní přírodu, ne jako ilustrace konkrétních objektů, nýbrž jako snaha zprostředkovat tóny italskou náladu.