Orquestra de Cadaqués Orquestra de Cadaqués Orquestra de Cadaqués
Hlasivka
zpět na program

Orquestra de Cadaqués

Datum konání

Čtvrtek, 30. 5. 2019 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.00

Cena

350 - 1 200 Vstupenky vyprodány

Budou-li vstupenky opět v prodeji, informujeme Vás.

Program

  • Isaac Albéniz / Albert Guinovart: Španělské krajiny
  • Astor Piazzolla: Čtyři roční doby Buenos Aires (v úpravě Leonida Desjatnikova)
  • Manuel de Falla: El Sombrero de Tres Picos (Třírohý klobouk) suita č. 1
  • Juan Crisóstomo de Arriaga: Juan Crisóstomo de Arriaga Symfonie pro velký orchestr

Interpreti

  • Orquestra de Cadaqués
  • Jaime Martín - dirigent
  • Leticia Moreno - housle

Partner koncertu

Kornetka_L
Grenadilla_detail_1

Snad žádná hudba neevokuje tolik barev a tolik vášně jako hudba španělská. Což vědí také návštěvníci festivalu Pražské jaro, jenž v roce 2016 zahájil víceletý cyklus představující španělskou hudební kulturu včetně jejích přesahů do Latinské Ameriky. Pražské jaro v rámci této linky přineslo vystoupení legendárních flamenkových tanečníků, jejichž energie uchvátila diváky Rudolfina, ukázalo osobitost barokní španělské hudby, rozeznělo se kytarovou a loutnovou hudbou s temperamentem, kterým snad žádný jiný národ neoplývá.

V programu Pražského jara roku 2019 je připraven zatím projekt nejambicióznější – hostování španělského Orquestra de Cadaqués s dirigentem Jaime Martínem a hvězdnou houslistkou Leticií Moreno. Na programu bude jedinečná orchestrální hudba, se kterou se české publikum téměř nemá možnost setkat – z per největších španělských a ibero-amerických skladatelů Albénize, Piazzolly, Fally a Arriagy.

„Energický, vášní prodchnutý orchestr, jakým je Orquestra de Cadaqués, by měla mít každá země. To, že je tělesem s kořeny ve Středomoří, jež má zároveň jasně kosmopolitní zaměření, z něj činí jedinečný orchestr.“ Těmito slovy orchestr charakterizoval věhlasný sir Neville Marriner, jenž byl jejich čestným dirigentem v letech 1992–2016. Orquestra de Cadaqués byl založen v roce 1988 z iniciativy mladých hudebníků ze Španělska i dalších evropských zemí, kteří si vytkli tři cíle: vytvořit orchestr, jenž by úzce spolupracoval s žijícími skladateli, obnovit v současné době nespravedlivě pozapomenuté dědictví španělské hudby a podporovat kariéru talentovaných sólistů, skladatelů a dirigentů. S kořeny ve Středomoří, nicméně s jasnou kosmopolitní vizí, dosáhl Orquestra de Cadaqués rychlého uznání na hudební scéně – a to jak kvalitami a osobním nasazením hráčů, tak dynamickými projekty.

Jaime Martín nastoupil hudební kariéru jako flétnista a rychle se vyšvihl mezi elitní hráče na flétnu. Pak kariéru prominentního flétnisty vyměnil za dirigentskou taktovku a i v tomto oboru brzy získal mezinárodní renomé. Od roku 2011 stojí v čele Orquestra de Cadaqués a je rovněž umělecký ředitel mezinárodního festivalu ve španělském městě Santander, počínaje příští sezónou stane v čele Losangeleského komorního orchestru. I když dirigovat začal teprve před osmi lety, má Jaime Martín na svém kontě spolupráci s celou řadou významných orchestrů jako jsou Londýnští filharmonikové, Academy of St. Martin in the Fields, Královská liverpoolská filharmonie či Orchestre Philharmonique de Radio France.

Houslistka Leticia Moreno „disponuje grácií tanečnice flamenka, výrazovou silou andaluské cantaory a spalujícím pohledem některé z hrdinek Pedra Almodóvara. Španělsko v ní dnes nepochybně nalezlo skvělou ambasadorku své hudby,” čteme v recenzi francouzského deníku Le Figaro. Podobných superlativů v tisku i nadšených ohlasů u publika má Leticia Moreno na svém kontě spoustu. V roce 2012 jí Organizace evropských koncertních sálů (ECHO) udělila prestižní Cenu vycházející hvězdy (Echo Rising Star), která umělkyni otevřela dveře do významných koncertních síní po celé Evropě. Své nejnovější album s názvem Piazzolla (Deutsche Grammophon) nahrála ve studiích v Londýně a Berlíně spolu s Londýnskými filharmoniky, které dirigoval Andrés Orozco-Estrada. Pro Universal/Deutsche Grammophon natočila album Spanish Landscapes – a study of Spanish Music (Sarasate, Lorca, Granados, Falla ad.) a CD se Šostakovičovým Houslovým koncertem č. 2 nahrála s Petrohradskou filharmonií pod taktovkou Jurije Těmirkanova.

V Albénizově Španělských krajinách slyšíme inspiraci lidovou hudbou Španělska, v níž se spojovaly prvky křesťanské a muslimské kultury v bohatství rytmů, stavbě melodií i harmonií.

Argentinský skladatel a virtuos na bandoneon Astor Piazzolla vyrůstal v New Yorku. V dětství pro něj jedinou spojnici s původní vlastí představoval rytmus tanga, s nímž ho obeznámil otec. Roku 1937 se rodina vrátila do Buenos Aires a zde poznal tango bezprostředně. Studoval v Paříži u slavné skladatelky a pedagožky Nadie Boulanger, která jej přiměla, aby se nesnažil své tangové zázemí potlačovat, nýbrž vytvořil si na jeho základě osobní styl. Ten rozvinul po návratu do Argentiny. Tango bylo v době Piazzollova mládí žánrem spojovaným s kabarety a nočními podniky nevalné pověsti. On jej rehabilitoval jako specifický projev kultury své země. Od mládí obdivoval také hudbu evropského baroka a pochopitelně znal jednu z nejpopulárnějších skladeb světového repertoáru vůbec, cyklus čtyř houslových koncertů Antonia Vivaldiho Čtyři roční doby. Mezi roky 1965–1970 napsal Piazzolla podobný cyklus Čtyři roční doby Buenos Aires pro komorní ansámbl. Roku 1999 dílo přepracoval ukrajinský skladatel Leonid Desyatnikov (* 1955) pro sólové housle a orchestr, tedy pro obsazení Vivaldiho cyklu, a do jednotlivých aranžmá integroval některé Vivaldiho motivy.

Důvtipná mlynářka s vědomím svého manžela vytrestá záletného vysokého magistrátního úředníka, který nosí charakteristický třírohý klobouk a domnívá se, že si ze své pozice může všechno dovolit. Tento příběh se stal předlohou nejznámějšího baletu Manuela de Fally, u jehož zrodu stál slavný baletní impresário Sergej Ďagilev a pod scénografií premiérového uvedení v roce 1919 byl podepsán Pablo Picasso. Úspěch baletu Třírohý klobouk si žádal, aby hudba mohla být uváděna i na koncertních pódiích. Proto Falla vytvořil z baletu dvě suity a v každé z nich uplatnil nejcharakterističtější španělské lidové tance.

Rodák z baskického Bilbaa Juan Crisóstomo Arriaga dokázal za svůj velmi krátký život vytvořit velký počet děl včetně scénických a orchestrálních, značná část je však nezvěstná. Od roku 1821 studoval Arriaga, obdivovatel tvůrců vídeňského klasicismu, na pařížské konzervatoři. V jeho jediné symfonii – Sinfonía a gran orquesta – je patrný vzor Haydna a Mozarta, ale také Beethovena. Jeho organismus však nevydržel zničující pracovní nasazení a těsně před dosažením dvacátých narozenin zemřel patrně na tuberkulózu. Vzhledem ke krátké životní dráze i hravému charakteru hudby bývá Arriaga nazýván španělským Mozartem. Symboliku navíc umocňuje, že se narodil na den přesně padesát let po Mozartovi.

Koncert se koná za podpory Acción Cultural Española (AC/E).

AC/E