Svatební košile
Skarabrnkus Iberský
Pikolka Lyrická
zpět na program

Svatební košile

Antonín Dvořák

Partneři koncertu

Datum konání

Neděle, 27.5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 21.25

Cena

200 - 900
Mol Durový
Basilišaj Zasmušilý

Program

  • Antonín Dvořák: Svatební košile op. 69

Interpreti

  • Symfonický orchestr Českého rozhlasu
  • Christian Arming - dirigent
  • Eva Hornyáková - soprán
  • Richard Samek - tenor
  • Adam Plachetka - basbaryton
  • Pražský filharmonický sbor
  • Lukáš Vasilek - sbormistr
Ilustrace 12
Ilustrace 7

Novinka – Mastercard Lounge

Mastercard Lounge

Objednejte si občerstvení na přestávku a vyhněte se frontám! Pro držitele platebních karet Mastercard otevíráme v Obecním domě salonek Mastercard Lounge se speciálním menu. Obdržíte poukaz, který vás opravňuje pro vstup do jinak uzavřeného salonku.

Více informací zde.

Provedení baladické kantáty Svatební košile Antonína Dvořáka svede na festivalu dohromady vynikající mladé české sólisty – tenoristu Richarda Samka a basbarytonistu Adama Plachetku. Zpívat s nimi bude Pražský filharmonický sbor a v čele Symfonického orchestru Českého rozhlasu poprvé stane Christian Arming.

„Bez rozpaků opakujeme přesvědčení, že Svatební košile jsou nejoriginálnější a nejvýznamnější skladbou svého druhu, jež dosud byly provedeny o birminghamských slavnostech…,“ psaly anglické noviny po tamním prvním uvedení díla v roce 1885. Dvořák komponoval na text básně Karla Jaromíra Erbena, která se dějově podobá baladě Lenora německého básníka Gottfrieda Augusta Bürgera. V anglosaském světě se kantáta ujala pod názvem, který napovídá víc o ději – The Spectre’s Bride, tedy Duchova nevěsta.

Hrůzostrašnou cestu noční krajinou i charaktery postav vykreslil Dvořák s velkou fantazií a s citem pro rytmičnost a spád veršů. Dialogy dívky a umrlce, vydávajícího se za jejího milého, svěřil sólovému sopránu a tenoru, úlohu vypravěče sólovému barytonu a smíšenému sboru. Dívku zachrání až modlitba k Panně Marii a první ranní paprsky. I to Dvořák dokázal geniálně vyjádřit. Na festivalu v Birminghamu se díla pod skladatelovou taktovkou ujal čtyřsetčlenný sbor a stopadesátičlenný orchestr. Dvořák po premiéře referoval: „Byl Vám to rámus! To neustálé volání a křičení ‚Dvorak‘ nemělo konce…!“ Následovala dlouhá řada dalších uvedení, zejména v Británii a ve Spojených státech.

Sopranistka Eva Hornyáková, sólistka Slovenského národného divadla, patří k nejvýraznějším pěvcům slovenské operní scény. Zaujme krásou hlasového materiálu, emotivním nábojem a „měkce plným témbrem se schopností dokonale odstínit dynamiku,“ jak píše recenzent slovenského deníku Pravda. Ocenění hudební kritiky i operního publika si vysloužila ztvárněním Pucciniho Mimi, Gounodovy Markétky či Julie, upoutala její Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě. Ta ostatně patří k jejím nejoblíbenějším: „Mařenka vyžaduje dokonalou fyzickou kondici. Baví mě, jak energii, kterou do postavy vkládám, mi publikum vrací zpět,“ říká. Jejímu naturelu je rovněž blízký temperament španělských zarzuel, plných živelnosti a ohně. Jak v mnoha rozhovorech říká, naplňuje ji psychologická práce na roli, převtělení se do nejrůznějších charakterů. I proto její ztvárnění Dívky v této Dvořákově baladické kantátě, která projde velkým dramatickým obloukem od rouhání se po kajícnost, vzbuzuje nemalá očekávání.

Adam Plachetka vedle úspěchů na české scéně zažívá mimořádně úspěšnou kariéru v zahraničí, zejména jako člen souboru Vídeňské státní opery a pravidelný host Metropolitní opery. Začínal v pražském Národním divadle, dnes zpívá mozartovské role a úlohy v oboru italského belcanta v nejvýznamnějších divadlech světa. Zahraniční tisk o něm píše jako o pěvci první ligy. A jeho vídeňské ztvárnění Dona Giovanniho popisují rakouské noviny takto: „Temný zrnitý basbaryton s vyčnívajícími výškami. Obr překypující silou, s velkolepou pódiovou prezentací.“ Recenzent přiznává, že snad ještě neviděl pěvce, který by takovým způsobem jako Plachetka vyjádřil Giovanniho neochotu změnit – i tváří v tvář smrti – dosavadní způsob prostopášného života. „Jeho poslední ´Ne!´, skutečný výkřik, vyvolává husí kůži,“ píše doslova. V poslední době pěvec natočil a koncertně uváděl i písně z klasických muzikálů, ale jeho doménou zůstává opera.

Richard Samek je stálým hostem operního souboru Národního divadla, ale hostuje také v Plzni, v Brně, Ostravě a Bratislavě a na německých operních scénách. Má angažmá ve Státní operetě v Drážďanech. V poslední době se podílel na živých nahrávkách Smetanovy opery Dalibor v Londýně a Fibichovy Nevěsty messinské v Magdeburgu.

Rakouský dirigent Christian Arming byl před časem šéfem Janáčkovy filharmonie Ostrava a právě od té doby má blízko k české hudbě a k češtině. V roce 2003, kdy mu bylo 32 let, zastoupil nemocného Ondřeje Kukala a dirigoval na zahajovacím koncertě Pražského jara cyklus Smetanových symfonických básní Má vlast. V současnosti je hudebním ředitelem Orchestre Philharmonique Royal de Liège a hlavní hostujícím dirigentem Symfonického orchestru v Hirošimě.

Dvořákova dramatická skladba Svatební košile, která znamenala pro autora skutečný zahraniční triumf, nezaznívá nyní na koncertech příliš často; půjde proto na Pražském jaru pod Armingovou taktovkou o událost hodnou pozornosti.