Zimní cesta – Adam Plachetka živě z Rudolfina Zimní cesta – Adam Plachetka živě z Rudolfina Zimní cesta – Adam Plachetka živě z Rudolfina
zpět na program

Zimní cesta – Adam Plachetka živě z Rudolfina

Je tomu patnáct let, kdy Adam Plachetka debutoval v pražském Národním divadle. Od té doby toho stihl opravdu požehnaně. Šíři Plachetkova talentu zachycují také jeho pražskojarní vystoupení – to letošní bude jeho jubilejní desáté. Jedinečné bude také svou dramaturgií – Adam Plachetka totiž na koncertním pódiu představí Zimní cestu Franze Schuberta, kterou na podzim minulého roku studiově natočil. Na nahrávce jej na klavír doprovodil britský klavírista Gary Matthewman, na koncertu 25. května ke klavíru usedne David Švec.

Datum konání

Pondělí, 25. 5. 2020 od 20.00

Program

  • Franz Schubert: Zimní cesta (Winterreise), cyklus písní D 911 op. 89

Interpreti

  • Adam Plachetka - basbaryton
  • David Švec - klavír
  • Ondřej Havelka - moderátor

Adam Plachetka

Šíři Plachetkova talentu zachycují jeho pražskojarní vystoupení: poprvé to bylo roku 2009, a to hned dvakrát – s Collegiem 1704 v Händelově Rinaldovi a na závěrečném koncertu v Dvořákově Te Deum. Roku následujícího exceloval ve dvou opět odlišných polohách – v Kytici Bohuslava Martinů a písňovém večeru věnovaném poctě Eduardu Hakenovi, kde vedle písní Ravelových, Sibeliových a Mozartových zařadil i Brettl-Lieder Arnolda Schönberga.

Jeho vystoupení v rámci tohoto ročníku Pražského jara bude jubilejní desáté. Jedinečné bude svou dramaturgií – Adam Plachetka totiž na koncertním pódiu představí Zimní cestu Franze Schuberta, kterou na podzim roku 2019 studiově natočil. Na nahrávce jej na klavír doprovodil britský klavírista Gary Matthewman, na tomto koncertu ke klavíru usedne David Švec, dirigent Opery Národního divadla, který s Plachetkou dlouhodobě spolupracuje – doprovázel jej ostatně i při jeho pražskojarním recitálu před deseti lety.

Písně byly v období biedermeieru ventilem citového života, který byl v Metternichově éře spoután a uchyloval se do soukromí. Pro Franze Schuberta, jenž byl obdařen mimořádným melodickým talentem, byly písně znamenitou formou k uměleckému vyjádření. Na svém kontě má přes šest set písní. Velice obdivoval Goetha, což dokazuje skutečnost, že zhudebnil více než pět desítek jeho básní. Druhým literátem, k jehož tvorbě se uchyloval, byl Wilhelm Müller – dobový básník, voják a knihovník v německé Desavě. Schubert na jeho verše vytvořil dva zásadní cykly – Spanilou mlynářku a Zimní cestu. Schubertovi imponovala obrazotvornost, jistá pitoresknost, ale i sdělnost Müllerových veršů.

Zimní cesta zhudebňuje texty, které vyšly ve sbírce nazvané Básně z pozůstalosti potulného hráče na lesní roh. Líčí příběh mladého muže, který – zrazen neopětovanou láskou – se vydává na pouť mrazivou krajinou. Zajímavostí je, že Müller sbírku věnoval skladateli Carlu Mariovi von Weberovi, jenž byl kmotrem jeho syna. Ovšem Weber sbírku z roku 1824 nikdy nezhudebnil, umírá roku 1826, a nemohl tedy ani slyšet Schubertovo zpracování. Schubert totiž Zimní cestunapsal roku 1827, tedy rok před svou smrtí. Obsahuje dvacet čtyři písní převážně ponurého obsahu, které rezonovaly pochmurnou náladou ponapoleonské Evropy. Rezonovaly také Schubertem samotným, který v té době onemocněl a trpěl melancholií. Schubert byl ale příliš dobrý autor na to, aby celý cyklus ponechal v jedné náladě. Jeho smysl pro dramatičnost a výstavbu zaručuje dokonalý zážitek z provedení hodinu a čtvrt trvajícího cyklu, jenž v závěru posluchače odmění silnou katarzí.

Původně je Zimní cesta psána pro tenor, ale vznikly verze pro nižší hlasy, které možná ještě lépe vystihují náladu cyklu. Byl to právě slavný německý barytonista Dietrich Fischer-Dieskau, který Zimní cestu v druhé polovině dvacátého století proslavil na světových pódiích, ale i na sedmi (!) kompletních nahrávkách. Zmiňme, že jeho klavírními partnery byli kupříkladu Daniel Barenboim, Alfred Brendel nebo Murray Perahia. Dieskau Zimní cestě pokaždé vtiskl jedinečnou náladu, a podtrhl tak mimořádnou kvalitu díla, v němž interpreti v různých životních etapách mohou přinášet odlišné výklady.

Na Pražském jaru zazněl cyklus v kompletní podobě zatím pouze jednou – v roce 1986 jej přednesl tehdy padesátiletý tenorista Peter Schreier za klavírního doprovodu Svjatoslava Richtera.