Kantáty Johanna Sebastiana Bacha představují bohatství, jaké nemá v historii evropské hudby obdoby. Více než dvě stě děl plných melodické invence, mistrovské polyfonie, působivých sborů a dojímavých árií dodnes poskytují radost, inspiraci i příležitost ke kontemplaci hudebníkům i posluchačům po celém světě. Na Pražské jaro nyní přijíždí jedna z největších bachovských autorit, Ton Koopman, aby se svými soubory – Amsterdamským barokním orchestrem a sborem – uvedl tři z nich.
Před koncertem v 18.45 proběhne setkání s Tonem Koopmanem (v angličtině, tlumočení do češtiny nebude zajištěno)
Jen těžko bychom na světě hledali osobnost, která je s kantátami Johanna Sebastiana Bacha spojena více než Ton Koopman. Rodák z nizozemského Zwolle byl prvním dirigentem, který natočil jejich komplet, a to včetně jedenadvaceti kantát světských. Mimořádný počin, na kterém Koopman s Amsterdamským barokním orchestrem a sborem pracoval v letech 1995–2005, čítá úctyhodných 67 alb. Získal za ně prestižní ceny Echo Klassik, BBC Music Magazine Award, Hector Berlioz Prize a byl nominován na ceny Grammy a cenu časopisu Gramophone. Jako dirigent, varhaník a cembalista má Koopman na kontě neuvěřitelných 400 nahrávek.
Těžiště jeho aktivit leží v práci s Amsterdamským barokním orchestrem, který založil v roce 1979, v roce 1992 k němu přiřadil ještě Amsterdamský barokní sbor. Obě tělesa dnes patří mezi nejslavnější soubory světa historicky poučené interpretace a pravidelně koncertují na prestižních pódiích. Koopman však vystupuje také s těmi nejlepšími „moderními“ symfonickými orchestry, které si jej zvou, aby i v práci s nimi uplatňoval své znalosti historické praxe. Dirigoval tak třeba Berlínské filharmoniky, Royal Concertgebouw, Newyorskou filharmonii či Chicago Symphony. Krom toho je emeritním profesorem univerzity v Leidenu a Královské konzervatoře v Haagu, čestným členem londýnské Royal Academy of Music a prezidentem Bachova archivu v Lipsku.
Program koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina zahájí radostná vánoční kantáta Unser Mund sei voll Lachens BWV 110 (Naše ústa nechť jsou plna úsměvů), ve které Bach využil hudbu ze své Orchestrální suita D dur a poprvé zazněla na Hod boží roku 1725 v Lipsku. Následovat bude Herr Jesu Christ, wahr’ Mensch und Gott BWV 127 (Ježíš Kristus, člověk a Bůh), chorální kantáta založená na hymnu Paula Ebera. Večer vyvrcholí světskou kantátou Auf, schmetternde Töne der muntern Trompeten BWV 207 (Vzhůru zní tóny radostných trubek), složenou u příležitosti jmenin saského kurfiřta Friedricha Augusta II.