Arete String Quartet

Důvodem je nepochybně morální a politický přesah Shakespearových slov nabývajících zcela specifický význam v dobách nesvobody a útisku. Verše „Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct […], jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných […],“ jsou zcela jasnou kritikou tehdejšího totalitního režimu, již skladatel na počátku osmdesátých let minulého století z pochopitelných důvodů nemohl vyslovit jinak než prostřednictvím hudby.

Janáčkův první kvartet byl inspirován povídkou Kreutzerova sonáta Lva Nikolajeviče Tolstého. Povídka je psychologickou studií chorobné žárlivosti, která dovede k vraždě; jejím spouštěčem se stane Beethovenova Sonáta pro housle A dur op. 47, věnovaná houslistovi Rudolfu Kreutzerovi. V muži z Tolstého povídky vyvolá sonáta utkvělou představu, že je mu manželka nevěrná s muzicírujícím přítelem. K Beethovenovi se vztahuje také motivické jádro hlavního tématu první věty, „nápěvek“, jenž připomíná známou otázku z finální věry Beethovenova Smyčcového kvartetu F dur op. 135 „muss es sein?“ („musí to být?“). Tolstého povídka tragickém vyústění příběhu manželského trojúhelníku našla plné vyjádření v Janáčkových úsečných motivcích a dramatických výbuších, v neurotickém chvění tónů a v prudkých dynamických a výrazových proměnách. První provedení uskutečnilo za Janáčkovy přítomnosti České kvarteto (ve složení Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold a Ladislav Zelenka) 17. října 1924 v sále Mozartea v Praze na koncertě pořádaném Spolkem pro moderní hudbu, tři dny nato uvedl týž soubor dílo na veřejném koncertě ve Smetanově síni Obecního domu, a 13. prosince v Brně. Následujícího roku, 4. září 1925, reprezentovalo toto Janáčkovo dílo českou hudbu na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách v interpretaci Zikova kvarteta.

Jako by Franck právě ve svých komorních dílech dokázal nejlépe vybalancovat svou osobitou, novátorskou hudební řeč a zálibu v kontrapunktu a tradičních formách. Jeho jediný smyčcový kvartet je výsledkem podrobného studia pozdních děl Ludwiga van Beethovena, v nichž našel inspiraci zvláště v oblasti tematicko-motivické práce. Zatímco první větu Poco lento. Allegro, kterou Franckův žák Vincent d’Indy označil za nejlepší instrumentální hudbu, která vznikla od dob Beethovenových pozdních kvartetů, skladatel mnohokrát přepisoval a neustále upravoval, druhá věta Scherzo: Vivace byla dokončena během pouhých deseti dnů. Poetické Larghetto Franck zasadil do své oblíbené tóniny H dur a v závěrečném Finale: Allegro molto po vzoru Beethovena mistrně zpracoval a shrnul materiál všech předchozích vět s důrazem na hlavní téma věty první. Vytvořil tak dílo, které se obrací do minulosti a zároveň promlouvá zcela novým, originálním hudebním jazykem, díky němuž je Franck právem označován za otce novější francouzské hudby