BEETHOVENOVA DEVÁTÁ

Christoph Eschenbach patří mezi žijící legendy dirigentské taktovky. Rodák z Vratislavi za války osiřel a vyrůstal u příbuzných v Aachenu. Uměleckou dráhu zahájil jako úspěšný klavírista. Za podpory Goergea Szella a Herberta von Karajana začal pořád více a více účinkovat jako dirigent stal se jedním z nejúspěšnějších ve své generaci. Během padesát let trvající kariéry z pozice šéfdirigenta vedl tělesa, jako jsou Tonhalle Zürich, Orchestre de Paris či Philadelphia Orchestra, a řídil všechny významné světové orchestry včetně Berlínských i Vídeňských filharmoniků. Od roku 2019 je hudebním ředitelem berlínského Konzerthausu. Eschenbachův umělecký profil charakterizuje neutuchající umělecké hledání, spolupráce s těmi nejlepšími umělci i podpora mladých talentů. Je mu připisován „objev“ takových hudebníků, jakými jsou klavírista Lang Lang, houslistka Julia Fischer nebo violoncellista Daniel Müller-Schott. Eschenbachova touha provádět hudbu na nejvyšší úrovni a objevovat nové umělecké obzory neutuchá ani po dirigentově osmdesátce. Pražskojarní večer otevřou Ligetiho novátorské Atmosphères, skladba, o níž lze s nadsázkou říci, že ji každý slyšel, ale málokdo o tom ví. Jedno z nejdůležitějších děl témbrové hudby, kde barva zvuku slouží jako nejdůležitější stavební prvek, použil režisér Stanley Kubrick ve slavném filmu 2001: Vesmírná odysea. Program bude pokračovat Písní osudu pro sbor a orchestr, ve které Johannes Brahms zhudebnil básnický text Friedricha Hölderlina oscilující mezi nebeskými výšinami a lidským utrpením, aby vyvrcholil Beethovenovou monumentální symfonií s „Ódou na radost“ Friedricha Schillera v poslední větě.