„Obě díla lze nazvat francouzskou lyrikou konce 19. století. Lze je ovšem také nazvat hlubokou mystikou, úžasnou symbolikou či všelidským poselstvím,“ říká o programu pražskojarního koncertu dirigent Petr Altrichter. „Franck i Fauré napsali svou hudbu o duši a touze, o důvěře a nadpozemské lásce. Tento koncert je o životě a smrti, o hudebním ráji.“ Výše uvedená slova jsou poetickým úvodem ke koncertu, který představí kompozice dvou významných francouzských skladatelů – Césara Francka a Gabriela Fauré. Dva vynikající varhaníci, dlouholetí pedagogové pařížské konzervatoře a spoluzakladatelé a členové pařížské Société Nationale de Musique. Dva skladatelé, jejichž tvorba byla v zásadě velmi rozdílná, a přesto ji spojovala inspirace dílem Richarda Wagnera a něco, pro co Francouzi užívají termín intériorité – niternost. „Od narození Césara Francka navíc v roce 2022 uplyne rovných 200 let, což nám skýtá skvělou příležitost představit festivalovému publiku i jeho jindy opomíjená díla, která nepochybně stojí za slyšení,“ dodává dramaturg Pražského jara Josef Třeštík.
Ačkoliv je symfonická báseň Psyché Césara Francka s přidaným sborem považována za jeden z vrcholů orchestrální tvorby 19. století, jako celek bývá uváděna jen výjimečně. Vychází z antického mýtu o lidské bytosti, krásné princezně Psyché, do které se zamiloval bůh Erós. Psyché Eróta, který ji unesl do svého paláce, kde ji v noci za tmy navštěvoval, nesměla nikdy spatřit, protože by ho tak navždy ztratila. „Psyché však byla natolik člověkem, že stejně jako Adam v ráji chtěla vše vzít do svých rukou, vše pokazila a svůj ráj ztratila,“ říká Petr Altrichter. „Avšak Erós ji natolik miloval, že jí odpustil a vzal ji zpět,“ dodává.
Jeden z nejvýznačnějších českých dirigentů Petr Altrichter na Pražském jaru poprvé vystoupil před pětačtyřiceti lety. Mezinárodní pozornost na sebe upoutal v roce 1976, kdy obdržel druhou cenu a zvláštní cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto úspěchu se stal asistentem legendárního Václava Neumanna, tehdejšího šéfdirigenta České filharmonie, což odstartovalo jeho neobyčejně bohatou hudební kariéru.
Rodačka ze slovenské Levoče Eva Hornyáková je absolventkou konzervatoře v Košicích, Vysoké školy múzických umění v Bratislavě a pěveckých kurzů pod vedením Petra Dvorského a Zlatice Livorové. Debutovala v roce 2006 jako hraběnka v Mozartově Figarově svatbě na pódiu Slovenského národního divadla, které se následně stalo její domovskou scénou.
Německého barytonistu Stephana Genze označil časopis Gramophone za „jeden z nejkrásnějších hlasů dneška“. Narodil se v roce 1973 v německém Erfurtu. V osmi letech se stal členem světoznámého chlapeckého sboru v evangelickém kostele sv. Tomáše v Lipsku, v němž působil až do roku 1991. Poté studoval u Hanse-Joachima Beyera na konzervatoři v Lipsku, Mitsuko Shirai a Hartmuta Hölla na konzervatoři v Karlsruhe, Dietricha Fischer-Dieskaua v Berlíně a Elisabeth Schwarzkopf v Curychu.
Český filharmonický sbor Brno představuje nejen v českém, ale i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Od svého založení v roce 1990 vystupuje na všech prestižních evropských festivalech, kde posluchače oslovuje především kompaktním zvukem a širokou škálou výrazových prostředků, za které je oceňován také odbornou kritikou.