Zpět na program

City of Birmingham Symphony Orchestra

Program

  • Edward Elgar: Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 85
  • Anton Bruckner: Symfonie č. 6 A dur

Interpreti

  • Mirga Gražinytė-Tyla - dirigentka
  • Gautier Capuçon - violoncello

Cena

1200 - 2400

Datum konání

18 / 05 / 2022
Středa 20.00
Předpokládaný konec 22.00
Premium vstupenky
Rozkvět Pražského jara

Ve stopách sira Simona

Orchestr s více než stoletou tradicí, City of Birmingham Symphony Orchestra (CBSO), se na festival vrací téměř po třiceti letech. „Bude to naše druhé vystoupení na festivalu, přičemž to první se uskutečnilo v roce 1994, kdy orchestr přijel se svým někdejším hudebním ředitelem, sirem Simonem Rattlem,“ říká ředitel orchestru Stephen Maddock. Právě u tohoto orchestru Rattle zahájil svou hvězdnou kariéru. V programu kombinujícím hudbu Edwarda Elgara a Antona Brucknera těleso z Birminghamu tentokrát povede jeho současná šéfdirigentka Mirga Gražinytė-Tyla. „Patří mezi vůbec nejzajímavější a nejinspirativnější hudebníky současnosti,“ říká o ní dramaturg Pražského jara Josef Třeštík. „Nebude to ovšem její první vystoupení – na festivalu účinkovala už v roce 2014. Tehdy znal její jméno málokdo. Dirigovala Kremeratu Balticu, Gidon Kremer ostatně sehrál podstatnou roli v její umělecké dráze,” uvádí Třeštík. Uplynulo sedm let a dirigentka se na festival vrací jako široce uznávaná osobnost klasické hudby, její tvář se objevila na titulních stranách snad všech prestižních hudebních časopisů a o jejích počinech se vedou zanícené diskuze.
„Mirga Gražinytė-Tyla kráčí ve stopách sira Simona a chová obzvlášť vřelé city k Symfonii č. 6 Antona Brucknera,“ uvádí Maddock. „Hudba sira Edwarda Elgara stála vždy v centru repertoáru orchestru. Na vůbec prvním symfonickém koncertu orchestru sám sir Edward řídil právě svůj Violoncellový koncert,“ vysvětluje. V Praze sólový part díla přednese rezidenční umělec Pražského jara, francouzský violoncellista Gautier Capuçon. „Mám obrovskou radost, že v Praze dílo provedu právě se CBSO a Mirgou Gražinytė-Tylou,“ říká nadšeně. „Když jsme jej spolu hráli poprvé, cítil jsem mimořádné spříznění. Její dirigování je přirozené jako dýchání, melodické linie sleduje jako kdyby zpívala,“ dodává.

Vzájemná důvěra vytváří prostor pro zkoumání

Litevská dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla patří k největším uměleckým osobnostem své generace. Vítězka salcburské soutěže pro mladé dirigenty z roku 2012 je od roku 2016 hudební ředitelkou City of Birmingham Orchestra. Na Pražském jaru vystupuje s titulem Dirigentka roku 2020 prestižních německých cen Opus Klassik. Orchestru se ujala ve svých devětadvaceti letech. Pro svět klasické hudby nejen ve Velké Británii to byla tehdy velká událost. Kritik Norman Lebrecht, známý svými provokativními komentáři, po jejím angažování napsal, že londýnské orchestry teď budou vedle CBSO vypadat „okorale a ve středním věku“. Mladá umělkyně v čele prestižního orchestru vzbuzovala velká očekávání, avšak orchestr o ní nepochyboval ani na vteřinu. V rozhovoru pro časopis Gramophone dirigentka vzpomíná, co se jí honilo hlavou, když na nabídku kývla: „Samozřejmě jsem měla radost, ale cítila jsem i zodpovědnost za to, že přebírám ty úžasné muzikanty, zodpovědnost za směřování orchestru a jeho roli ve městě.“ Nad tím, že je žena, se v Birminghamu, nikdo nepozastavoval. Ženy jsou totiž v orchestru i jeho vedení přítomné od samých začátků, tedy více než 100 let. Jako první žena svého oboru uzavřela Mirga Gražinytė-Tyla exkluzivní smlouvu s labelem Deutsche Grammophon a hned její první snímek symfonií Mieczysława Weinberga, jenž natočila spolu s CBSO, Gidonem Kremerem a komorním orchestrem Kremerata Baltica, obdržel cenu Album roku 2020 časopisu Gramophone. Richard Bratby pro tentýž časopis o umělkyni napsal: „S Mirgou Gražinytė-Tylou se při každém koncertě stane něco nečekaného a objevného… Publikum reaguje, orchestr reaguje a podobně jako předtím s Oramem a sirem Simonem Rattlem tato vzájemná důvěra vytváří prostor pro zkoumání.“

Litevská umělkyně

Mirga se narodila ve Vilniusu do hudební rodiny, dirigování vystudovala na Kunstuniversität v Grazu, odkud pokračovala na konzervatoře v Bologni, Lipsku a Curychu. Následovala angažmá v Heidelbergu a Bernu, dva roky řídila salcburský Landestheater. Získala také Dudamelovo stipendium u Losangeleské filharmonie, na něž navázala pozvání ke světovým orchestrům a operním domům. Vše vyústilo v angažmá u Birminghamských symfoniků. Na dotaz, jak se jí s orchestrem spolupracuje, odpověděla časopisu Gramophone, že „Orchestr je ve své otevřenosti mladý duchem. Je zvídavý, chce objevovat nový repertoár, hledat nový způsob, jak hrát známý repertoár a nové cesty, jak naplňovat svou společenskou úlohu.“ K jejím dalším snímkům u Deutsche Grammophon patří dvě alba s titulem „The British Project“, na nichž spolu s CBSO uvádí mimo jiné díla Elgara, Waltona a Brittena. S Litevským národním symfonickým orchestrem a komorním orchestrem Kremerata Baltica pořídila snímek skladeb současné litevské autorky Raminty Šerkšnytė. V budoucnu se chce zaměřit na hudbu skladatelky Ruth Gipps a skladatele Michaela Tippetta, kteří jsou spjatí s CBSO. K hlavním událostem stávající sezony patří její účast na festivalu v Lucernu s Mozarteum Orchestra, koncertní uvedení Janáčkovy Lišky Bystroušky s Birminghamským orchestrem v domovské Symphony Hall, v Dortmundu a hamburské Elbphilharmonii, v zimě 2022 diriguje novou inscenaci této opery v režii Barrieho Koskyho v Bavorské státní opeře. CBSO povede mj. na koncertech s violoncellisty Sheku Kanneh-Masonem a Julií Hagen, s houslistkou Patricií Kopatchinskou, uvede též Brahmsovo Německé requiem a Weinbergovy symfonie. V září 2021 orchestr oznámil, že od dubna roku 2023 Mirgu Gražinytė-Tylu na šéfdirigentském postu vystřídá Kazuki Yamada. Litevská umělkyně zůstane hlavní hostující dirigentkou.

Gautier Capucon © Felix Broede2

Umělecký profil rezidenčního umělce festivalu Gautiera Capuçona

Rezidenčním umělcem 77. ročníku Pražského jara je francouzský violoncellista Gautier Capuçon. Festivalové publikum bude mít možnost poznat jednoho z nejlepších světových instrumentalistů ve třech různých polohách. Ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupí s klavíristou Jérômem Ducrosem (16. 5.), s nímž úspěšně spolupracuje již pětadvacet let, v Pražské křižovatce představí skladby pro sólové violoncello, které jsou součástí jeho nejnovějšího alba Souvenirs (17. 5.), a nakonec s šéfdirigentkou City of Birmingham Orchestra Mirgou Gražinytė-Tyla uvede slavný Violoncellový koncert Edwarda Elgara (18. 5.). „Jsem nesmírně potěšen a poctěn, že jsem byl na letošní ročník festivalu pozván,“ říká ke své rezidenci sám umělec, který vystoupí na festivalu vůbec poprvé. „Bude skvělé a současně intenzivní zažít v rámci jednoho ročníku tři různé programy. Praha je město mého srdce, mám na ni spoustu krásných vzpomínek. Nemohu se dočkat, až budu zase zpět,“ vyznává se.

CBSO 15 November 2016

Ta správná energie

City of Birmingham Symphony Orchestra, známý pod zkratkou CBSO, je vlajkovou lodí hudebního života v Birminghamu a celé oblasti West Midlands ve střední Anglii. Tradice orchestru se datuje od roku 1920, kdy jej při prvním symfonickém koncertu řídil skladatel sir Edward Elgar, jehož hudba zahájí pražskojarní program. U tělesa se poté vystřídali šéfdirigenti Adrian Boult, George Weldon, Andrzej Panufnik a Louis Frémaux. Světové renomé přinesl tělesu Simon Rattle se svými progresivními vizemi, jež po něm upevňovali šéfdirigenti Sakari Oramo a Andris Nelsons.

„Obrovský šok“

Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 85 je posledním velkým dokončeným dílem Edwarda Elgara (1857–1934). Vyniká mimořádnou hloubkou, intenzitou, je elegický a kontemplativní, jako leitmotiv jím prochází pocit nejistoty a opuštěnosti, přičemž teprve ve finální větě přijde katarze. Elgar komponoval dílo v létě roku 1919, kdy se kvůli zlepšení svého zdravotního stavu přestěhoval na venkov. Potřeboval se vyrovnat nejen s vlastní zranitelností, ale také s důsledky války a odcházením „starého“ světa. Rok před tím napsal básníku Laurenci Binyonovi: „Nějak mě nic netáhne k tomu, abych psal poklidnou hudbu… celková atmosféra je příliš složitá na to, abych takovou hudbu cítil.“  Nechce se věřit, že dílo nejprve propadlo. Nevydařenou premiéru v říjnu 1919 způsobil nedostatečný počet zkoušek. Elgar se o koncert dělil s Albertem Coatesem, který se chtěl, coby nastupující dirigent hlavní sezony, patřičně blýsknout a nekompromisně zkoušel na úkor skladatele. Kritika sice kompozici pochválila, ale výkon London Symphony Orchestra pod Elgarovým vedením označila za „žalostný“. Sólista koncertu Felix Salmond už pak dílo mimo Anglii nikdy neuvedl. Skladatel poté uváděl dílo s violoncellistkou Beatrice Harrison, společně ho také v roce 1920 natočili. V celosvětovém měřítku koncert proslavila až nahrávka legendární violoncellistky Jacqueline du Pré z roku 1965. Byla to právě její nahrávka, kterou v sedmi letech poprvé slyšel rezidenční umělec Pražského jara Gautier Capuçon. „Byl to pro mě obrovský šok,“ vzpomíná. „Když nyní dílo hraji, je to vždy velmi emocionální. Je to jedno z nejlepších Elgarových děl a nejdůležitějších koncertů cellového repertoáru vůbec,“ uvádí.

CBSO / Mirga Gražinytė Tyla, Symphony Hall, Birmingham, 15 November 2016

Intimní duchovní dialog

Symfonická tvorba Antona Brucknera (1824–1896) dostala mnoho nálepek již za skladatelova života a dodnes se jich zcela nezbavila. Zazněly soudy o nekonečných plochách, které nikam nevedou, výrok, že Bruckner napsal jednu symfonii devětkrát, a ještě v roce 1957 napsal kritik The Musical Times, že Symfonie č. 6 A dur budí dojem, jako by člověk „projížděl městem s bezpočtem semaforů, na nichž se pokaždé, když se k nim přiblíží, rozsvítí červená…“ Ukazuje to na jediné. Není snadné uchopit hudbu, jež formálně vychází z pozdního Beethovena a Schuberta, barvou a harmonií z Wagnera, a přitom je intimním religiózním dialogem, do nějž se promítá autorova zkušenost varhaníka.

Podívejte se na dokument o dirigentce Mirze Gražinytė-Tyle