Zpět na program

Filharmonie Brno

Program

  • John Adams: Harmonielehre
  • Philip Glass: Symfonie č. 12 “Lodger” (česká premiéra)

Interpreti

  • Dennis Russel Davies - dirigent
  • Angélique Kidjo - zpěv
  • Christian Schmitt - varhany

Cena

350 - 900

Datum konání

30 / 05 / 2021
Neděle 20.00

Láska na první pohled

V roce 2017 festival Pražské jaro vyvolal „lásku na první pohled“, když k první a zároveň oboustranně inspirativní spolupráci svedl na pódium světoznámého dirigenta Dennise Russella Daviese a Filharmonii Brno (společně provedli Schnittkeho „faustovskou“ kantátu Seid nüchtern und wachet… a Holstovy Planety). O pár měsíců později stanul Davies v čele brněnských filharmoniků jako jejich šéfdirigent. Po čtyřech letech se s nimi vrací na Pražské jaro – tentokrát s programem sestaveným z děl slavných amerických autorů řazených k minimalismu, s nimiž jej osobně pojí dlouholetá spolupráce. Harmonielehre Johna Adamse si Davies vybral už pro svůj brněnský inaugurační koncert, který se uskutečnil v září 2018. Symfonie č. 12 Philipa Glasse na písňové texty z alba Lodger Davida Bowieho zazní v české premiéře; vůbec poprvé byla tato skladba uvedena v lednu 2019 v Koncertní síni Walta Disneyho Losangeleskou filharmonií pod taktovkou Johna Adamse a se sólistkou, která vystoupí i na Pražském jaru: s beninsko-americkou zpěvačkou Angélique Kidjo, světovou hvězdou současné world music. Koncertantního partu varhan v Glassově symfonii se ujme Christian Schmitt, německý varhaník známý mj. ze spolupráce s Magdalenou Koženou či sirem Simonem Rattlem.

Znovuobjevení harmonického pohybu

John Adams (*1947) označuje sám sebe za autora „s minimalistickou minulostí“; jeho hudba vykazuje mnohem širší stylové rozpětí a má blíže k postmoderně. Celosvětovou slávu mu zajistila opera Nixon v Číně (1987), která započala jeho dlouholetou spolupráci s režisérem Peterem Sellarsem, rozvíjenou poté v dalších scénických dílech.

Adamsova Harmonielehre (Nauka o harmonii) z roku 1985 odkazuje svým názvem ke stejnojmenné knižní publikaci Arnolda Schönberga – zčásti učebnici, zčásti filozofické úvaze – vydané v roce 1911, tedy nedlouho předtím, než pozdější vůdčí představitel tzv. Druhé vídeňské školy definitivně opustil tonální harmonii a propracoval dvanáctitónový systém, jímž zásadně ovlivnil vývoj hudby 20. století. Adams, který na Harvardově univerzitě prošel studiem u Schönbergova žáka a (částečného) stoupence Leona Kirchnera, avšak k dodekafonii si udržel výrazný odstup, ve své rozsáhlé třívěté skladbě se Schönbergem nepolemizuje, ale hledá svou vlastní „harmonii a nauku o ní“, podobně jako Schönberg ve své Harmonielehre, tj. v hudebním i filozofickém smyslu. Nalézá ji v propojení repetitivních technik minimalismu s harmoniemi a orchestrálními barvami fin de siècle a pozdního romantismu: „Odstíny hudby Mahlerovy, Sibeliovy, Debussyho i rané Schönbergovy jsou v této skladbě doslova všude“, poznamenává skladatel. A jestliže minimalismus záměrně zjednodušil rytmický, melodický a harmonický slovník, pak v Adamsově pojetí dochází ke znovuobjevení harmonického pohybu a pestrosti orchestrálního zvuku.

Dennis Russel Davies And Philip Glass Rehearsals New York © Andreas H. Bitesnich

Dlouholeté přátelství a tvůrčí spolupráce

Tradiční žánr symfonie Philip Glass (*1937) dlouho opomíjel; poprvé se v tomto oboru realizoval teprve jako pětapadesátiletý. Dnes je autorem dvanácti svébytných symfonií, z nichž zatím poslední, Symfonií č. 12 „Lodger“, završil svou trilogii inspirovanou slavnými „berlínskými“ alby, která v 70. letech natočila rocková ikona David Bowie v tehdejším Západním Berlíně ve spolupráci s britským hudebníkem Brianem Enem a americkým producentem Tonym Viscontim. „Byl jsem s Davidem dlouhá léta v kontaktu, o mém plánu dokončit trilogii věděl,“ řekl Philip Glass. „V porovnání s předchozími dvěma symfoniemi je hlavní rozdíl v tom, že tato skladba se opírá o význam textů písní.“ A Dennis Russell Davies Glassova slova rozvádí. Symfonie č. 12 ,Lodgerʻ je třetí velké dílo Philipa Glasse ‚ve spojení‘  s Davidem Bowiem a Brianem Enem. Jestliže Symfonie č. 1 ,Lowʻ (1992) a Symfonie č. 4 ,Heroesʻ (1996) využívají hudbu z legendárních nahrávek jako základ pro Glassovu symfonickou – čistě instrumentální – výpověď, z alba Lodger si skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil do podoby původní vokální symfonie,“ vysvětluje dirigent, který ve světové premiéře uvedl téměř všechny Glassovy symfonie a některá další významná díla a opery. „První provedení Dvanácté symfonie ovšem dirigoval další skladatel, jehož dílo na Pražském jaru představíme, a sice John Adams,“ upozorňuje. Adams premiéroval řadu důležitých děl Philipa Glasse a jiných tvůrců, včetně svých vlastních skladeb. „S Philipem a Johnem mne pojí dlouholeté přátelství a tvůrčí spolupráce, která trvá již od počátku 80. let,“ dodává Davies. „Po premiéře Dvanácté symfonie jsme s Philipem v rámci příprav na moje evropská provedení využili příležitosti znovu pečlivě projít partituru, a tak i česká premiéra na Pražském jaru bude zahrnovat četné revize, v některých případech i nové hudební nápady a textové úpravy, které se staly součástí finální partitury. Philip Glass je skladatel, který si jasně uvědomuje, pro koho píše; důležitou roli při tvorbě této symfonie tak sehrály osobnost a poetický zpěv Angélique Kidjo,“ uzavírá dirigent.

Angélique Kidjo

Angélique Kidjo, trojnásobnou držitelku Grammy, označil týdeník Time za „africkou divu číslo jedna“, BBC ji zahrnulo mezi 50 nejvýraznějších osobností afrického kontinentu a list The Guardian mezi 100 nejinspirativnějších žen na světě. Kidjo zaujala svým pěveckým projevem využívajícím tradičního zpěvu jejího rodného Beninu, vlivů R&B, funku, jazzu, evropské a latinskoamerické hudby. Symfonie č. 12 „Lodger“ není první skladbou, kterou pro ni Philip Glass složil; už dříve jí věnoval orchestrální písňový cyklus na texty v jorubštině (jejím mateřském jazyce) nazvaný Ifé: Three Yorùbá Songs (2013). Vedle bohaté nahrávací a koncertní činnosti je Kidjo pověstná i svými charitativními aktivitami, mj. podporou afrických dívek ve vzdělávání v rámci vlastní nadace Batonga. Kidjo se představí ještě následujícího dne v profilovém koncertu se svou kapelou ve Foru Karlín.

Christian Schmitt

Christian Schmitt je jedním z mezinárodně nejžádanějších koncertních varhanních virtuosů. Ke spolupráci si jej zvou světoznámí dirigenti, sólisté a orchestry, vystupuje na významných festivalech. Natočil kompletní varhanní díla Charlese Koechlina, Sofie Gubajduliny a Charlese-Marieho Widora, podílel se na albu Prayer Magdaleny Kožené, dvěma alby přispěl k projektu Bach 333 – The Complete New Edition. Schmittovou vášní je romantický repertoár, avšak jeho umělecký záběr je mnohem širší: provozuje starou hudbu na historických nástrojích po celé Evropě a věnuje se i soudobé hudbě.

Filharmonie Brno

Kořeny brněnské filharmonie sahají do 70. let 19. století, kdy v Brně mladý Leoš Janáček usiloval o vznik českého symfonického orchestru. Dílo slavného skladatele 20. století je ostatně významnou programovou položkou tělesa, které je považováno dodnes za jeho autentického interpreta. Dnešní Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a od té doby patří svou velikostí i významem k české orchestrální špičce. Je nejen silným hráčem na poli symfonické hudby doma i v zahraničí, ale i předním organizátorem hudební sezóny druhého českého města, aktivním festivalovým pořadatelem (mj. Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby, Expozice nové hudby) a kreativním lídrem orchestrální dramaturgie.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dennis Russell Davies

Dennis Russell Davies proslul nejen nebývalou šíří svého repertoáru, ale také trvalou spoluprací a osobními vztahy s význačnými soudobými tvůrci, mezi něž patří (nebo patřili) Luciano Berio, William Bolcom, John Cage, Manfred Trojahn, Philip Glass, Heinz Winbeck, Laurie Andersonová, Philippe Manoury, Aaron Copland, Hans Werner Henze, Michael Nyman či Kurt Schwertsik. Vedl The Saint Paul Chamber Orchestra v Minnesotě, newyorský American Composers Orchestra, Brooklynskou filharmonii. Od roku 1980 trvale žije v Evropě, kde stál v čele Stuttgartské státní opery, orchestrů Beethovenhalle, Bonnské opery a Beethovenova festivalu. Následně působil v Rakousku jako šéfdirigent Symfonického orchestru Vídeňského rozhlasu, roku 2002 se stal šéfdirigentem Brucknerova orchestru a ředitelem opery Zemského divadla v Linci. Od sezóny 2018/2019 je šéfdirigentem Filharmonie Brno a od podzimu 2020 také šéfdirigentem rozhlasového orchestru MDR v Lipsku. V roce 2009 byl zvolen za člena Americké akademie umění a věd, v roce 2014 byl jmenován komandérem Řádu umění a literatury a v roce 2017 obdržel Rakouský čestný kříž za vědu a umění I. stupně. Na Pražském jaru vystoupil poprvé v roce 1984, kdy stanul před BBC Symphony Orchestra.