Klavírista Jan Čmejla ohromuje svým talentem již od útlého dětství. Vedle vítězství v mnoha tuzemských i mezinárodních soutěžích – za všechny jmenujme nedávné vítězství v Soutěži J. S. Bacha v Lipsku a slavný Concours International de Piano d’Epinal – obě soutěže vyhrál jako nejmladší účastník v historii – byl ve dvanácti letech vybrán mezi deset klavíristů z celého světa pro Allianz Junior Music Camp ve Vídni, který organizuje a vede Lang Lang. Je mu jednadvacet, a již má za sebou debuty v National Bohemian Hall v New Yorku, Kennedyho Centru ve Washingtonu, v Chicagu, Barceloně či kanadské Ottawě. Pro svůj první sólový recitál na Pražském jaru vybral skladby mimořádné technické obtížnosti a náladové rozmanitosti, v nichž vzdávají světoví autoři hold lyrice a strhující virtuozitě Fryderyka Chopina. Mezi jinými zazní Variace na Chopinovo téma op. 22 Sergeje Rachmaninova nebo výběr z Etud György Ligetiho. „Bohatost Chopinova díla okouzluje nejen mnoho posluchačů, ale i skladatelů. Je však vůbec možné jeho hudební jazyk ještě nějak rozšířit, přepracovat či obohatit?” zamýšlí se nad programem mladý klavírista.
Z dlouhého výčtu úspěchů Jana Čmejly zmiňme dále vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži Santa Cecilia v portugalském Portu, v soutěži Mezinárodního hudebního festivalu v Paříži (IMF Paris), v soutěžích pro mladé klavíristy Jeune Chopin v Luganu a Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem nebo Concertino Praga, kde v roce 2019 získal titul absolutního vítěze. Je též držitelem prestižního ocenění Zlatý oříšek, udělovaného nejtalentovanějším dětem České republiky, a Ceny Nadace Olgy Kern. V současné době studuje u profesora Wolframa Schmitt-Leonardyho na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst v německém Mannheimu. V roce 2024 vydal u vydavatelství Radioservis své první profilové album nazvané PřeSkoumáno / Reviewed. Část repertoáru nahrávky zazní také v rámci jeho pražskojarního vystoupení, včetně Berceuse Adama Skoumala (*1969), o kterém Čmejla hovoří jako o „Chopinovi 21. století“.
Etudy Gÿorgy Ligetiho (1923–2006) lze bez nadsázky nazvat nejvýznamnějším přírůstkem do světového klavírního repertoáru za poslední půl století. „Položím deset prstů na klávesnici a představuji si hudbu. Když zmáčknu klávesy, mé prsty kopírují tuto mentální představu, ale jen velmi nepřesně: vzniká zpětná vazba mezi představami a hmatovým/pohybovým provedením a tato ‚zpětnovazební‘ smyčka se mnohokrát opakuje, obohacena o dočasné náčrty… Výsledek zní úplně jinak než mé původní představy: anatomická realita mých rukou a uspořádání klávesnice proměnily mé smyšlené konstrukty,“ popsal Ligeti vznik svých skladeb pro klavír. Výsledek dalece přesahuje nároky na technickou vybavenost nutnou pro zvládnutí Chopinových, či dokonce Lisztových děl, neboť nejde jen o prstovou akrobacii, ale přímo o schopnost „rozdělit mozek“ na dvě zcela nezávislé poloviny. Etudy se takřka okamžitě staly „novou klasikou“, kterou mají v repertoáru mnohé hvězdy včetně Yuji Wang nebo Pierra-Laurenta Aimarda.
Závěr programu pak bude patřit Variacím na Chopinovo téma op. 22 Sergeje Rachmaninova (1873–1943), jejichž výchozím tématem se stalo Chopinovo temné largo Preludium c moll op. 28 o třinácti taktech, které Rachmaninov zkrátil na devět a uspořádal do dvaadvaceti částí. „Tuto skladbu poslouchám od svých patnácti let. Když jsem ji slyšel poprvé, byla to láska na první poslech,“ dodává Jan Čmejla. Jeho matiné 17. května v Anežském klášteře nabízí program mimořádných kvalit a zajímavých příběhů.