Simon Rattle & BRSO
Romantická symfonie Roberta Schumanna v kontrastu s ohňostrojem barev hudby Igora Stravinského k baletu Pták Ohnivák
Program
- Robert Schumann: Symfonie č. 2 C dur op. 61
- Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, hudba k baletu
Interpreti
- Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
- Sir Simon Rattle – dirigent
V dramaturgii druhého pražskojarního koncertu Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu (BRSO), jenž je v mezinárodních žebříčcích považován za jeden ze tří nejlepších orchestrů světa, proti sobě postavil jeho šéfdirigent sir Simon Rattle niternou, neklidnou Druhou symfonii německého romantika Roberta Schumanna a výpravnou, barvami hýřící hudbu Igora Stravinského k baletu na motivy ruské lidové pohádky o ptáku Ohnivákovi. Posluchač tak dostává jedinečnou příležitost vychutnat si mimořádnou technickou vyspělost, krásu zvuku a stylovou flexibilitu mnichovského orchestru, na jehož kvalitách má nemalé zásluhy také český dirigent a zakladatel Pražského jara Rafael Kubelík.
„Schumannova Druhá symfonie je jedním z děl, která se dotýkají existenciálních otázek. Napsal ji po vážném duševním zhroucení a je pravděpodobně nejniternější z jeho čtyř symfonií,“ přibližuje první dílo programu Simon Rattle. Skladba je skutečně výsledkem hlubokého vnitřního nepokoje, o kterém sám Robert Schumann (1810–1856) referoval svému příteli Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu v září 1845 v jednom ze svých dopisů: „Nějakou dobu mi zní v hlavě troubení a bubnování. Nevím, co z toho vzejde.“ Práce na symfonii byla přerušována skladatelovými opakovanými záchvaty deprese, úzkostnými stavy, bolestmi hlavy a potížemi se sluchem. A tak, přestože celé dílo bylo načrtnuto za pouhé dva týdny v prosinci roku 1845, symfonie byla dokončena až krátce před premiérou, jež se konala 5. listopadu 1846 v lipském Gewandhausu. Skladba, silně ovlivněná skladatelovým vášnivým studiem kontrapunktu (sám Schumann nazval toto období „Fugenpassion“) a jeho nadšením z Velké symfonie C dur Franze Schuberta, byla ve své době kritiky přirovnávána k Beethovenově Páté a Mozartovu Jupiterovi.
Hudbu k baletu Pták Ohnivák na motivy ruských lidových pohádek napsal tehdy sedmadvacetiletý, neznámý skladatel Igor Stravinskij (1882–1971) na objednávku proslulého Ruského baletu Sergeje Ďagileva. Ďagilev snil o vytvoření ohromujícího díla, které by bylo svěží, a zároveň bytostně ruské. Proto si vybral příběh ptáka Ohniváka, který symbolizoval znovuzrození, krásu a magii. Stravinskij na baletu pracoval v úzké symbióze s choreografem Michailem Fokinem a vytvořil dílo pro velký orchestr nesmírně barvité instrumentace, ve které nechybí xylofon, tři harfy, celesta a klavír. Pohádka, ve které carevič Ivan porazí s pomocí kouzelného pírka ptáka Ohniváka zlého čaroděje Kostěje Nesmrtelného a vysvobodí třináct princezen včetně krásné carevny, vyvolala při své premiéře 25. června 1910 v Paříži naprostou senzaci a katapultovala Stravinského mezi světovou skladatelskou elitu. BRSO tentokrát nezahraje pouze známější suitu, ale uvede toto jedinečné Stravinského dílo v celé své kráse.
Sir Simon Rattle poprvé zazářil na Pražském jaru v roce 1994 jako šéfdirigent City of Birmingham Symphony Orchestra, který svými inovativními programy a strhujícími výkony dovedl ke světovému věhlasu. Když se v roce 2011 na festival vrátil s Berlínskými filharmoniky a dirigoval Mahlerovu Šestou symfonii, ovace nadšeného publika nebraly konce. Petr Veber tehdy pro časopis Harmonie napsal: „Koncert předčil vše, co bylo a je možné v Praze slyšet.“ Coby šéfdirigent stál v čele Berlínských filharmoniků plných šestnáct let. Po Berlínu přišlo šestileté angažmá u Londýnského symfonického orchestru a od sezony 2023–2024 stojí v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. „Prohlubovat spojení mezi hudební Prahou a BRSO mi dělá velkou radost,“ svěřuje se liverpoolský rodák. „V letech 1961–1979 vedl BRSO český dirigent Rafael Kubelík a jeho odkaz je dodnes hluboce zakořeněn v DNA orchestru,“ dodává dirigent, který na počátku roku 2025 oslavil sedmdesáté narozeniny.
Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu se stal již krátce po svém založení v roce 1949 mezinárodně uznávaným symfonickým tělesem. Za široký repertoár, který sahá od klasických symfonií až k soudobé hudbě, vděčí obrovské flexibilitě svých hráčů i osobností, které jej formovaly z pozice šéfdirigenta. Po Eugenu Jochumovi to byli Rafael Kubelík, sir Colin Davis, Lorin Maazel a Mariss Jansons. BRSO byl také jediným německým orchestrem, se kterým pravidelně spolupracoval Leonard Bernstein. Na mladého Simona Rattla měl rozhodující vliv Rafael Kubelík. Když orchestr v roce 1970 vystoupil pod Kubelíkovým vedením v Anglii, byl mladý Simon v publiku. „Návštěva tohoto koncertu mi změnila život,“ vzpomínal později už jako světoznámý dirigent. „Coby Kubelíkův fanoušek jsem znal BRSO z mnoha nahrávek. Živé vystoupení orchestru v Liverpoolu ale udělalo na teenagera, který toužil stát se dirigentem, hluboký dojem. Zažil jsem neuvěřitelnou symbiózu mezi dirigentem a hráči. Jednota v pojetí a filozofii byla tak zřejmá, jako čirá radost, kterou hudebníci vyzařovali. Tento koncert se pro mě stal měřítkem, cílem, ke kterému by měli hudebníci směřovat.“
Čtěte exkluzivní rozhovor se sirem Simonem Rattlem na operaplus.cz
