Zahajovací koncert II

„Má vlast, My Homeland, Mein Vaterland, Patria mia, Ma Patrie, Rodina… Každý nějakou máme. Ať už ji nazveme jakkoli, vyjadřuje stejné emoce. Ztotožnění se s vlastními kořeny a pocit sounáležitosti. Hrdost, kterou čerpáme z toho nejlepšího, co nám zanechává naše dědictví, a zároveň bolest, že s ním musíme žít a vyrovnávat se i s jeho temnějšími stránkami. Smetana hovoří za svou zemi, za její touhu po nezávislosti, a to v době, kdy potřebovala prosadit svůj národní charakter, svůj jazyk, svůj způsob myšlení. Při pohledu na minulost sní o budoucnosti,“ říká o cyklu symfonických básní Má vlast šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov.

Snad žádný z orchestrů není s tímto dílem, jež vznikalo v letech 1874–1879, spjat tak silně jako Česká filharmonie, a to především zásluhou Václava Talicha, jenž stojí za prvními nahrávkami Mé vlasti pro Československý rozhlas v roce 1925 a pro legendární label His Master’s Voice v roce 1929. Byla to Česká filharmonie, kdo provedl Mou vlast na prvním ročníku Pražského jara, 12. května 1946, pod taktovkou zakladatele festivalu Rafaela Kubelíka. K památným festivalovým uvedením Mé vlasti se řadí i ta další s šéfdirigenty Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem, Zdeňkem Mácalem nebo Jiřím Bělohlávkem, včetně nezapomenutelného návratu Rafaela Kubelíka v rozjitřené porevoluční atmosféře roku 1990. Prvního uvedení Mé vlasti na Pražském jaru pod taktovkou zahraničního dirigenta se rovněž zhostila Česká filharmonie, a to v roce 1984 s Lovro von Matačićem.