Legenda jménem Jordi Savall

Jordi Savall

Jordi Savall je v současném hudebním světě výjimečnou osobností. Více než půl století se věnuje znovuobjevování opomíjených klenotů hudební historie; oněch padesát let strávil jejich výzkumem, výkladem a interpretací, buď jako hráč na violu da gamba, nebo jako dirigent. Spolu s Montserrat Figueras založil tři soubory, Hespèrion XXI (1974), La Capella Reial de Catalunya (1987) a Le Concert des Nations (1989), a také label Alia Vox (1998).

Savallova tvůrčí dráha koncertního umělce, pedagoga, badatele a tvůrce nových projektů na poli hudby i kultury v širším slova smyslu z něj činí jednoho z klíčových architektů soudobého procesu přehodnocování přístupu k historické hudbě. Svým zásadním přínosem
k celkovému vyznění filmu Alaina Corneaua Všechna jitra světa (cena César za nejlepší filmovou hudbu), bohatou koncertní činností (přes 140 představení za rok) a nahrávkami (ročně šest titulů) vydává Savall svědectví o tom, že stará hudba nemusí být určena elitnímu publiku, ale že dokáže vzbudit zájem nejširšího okruhu posluchačů. Kritik Allan Kozinn charakterizoval v deníku The New York Times (2005) Savallovy rozsáhlé koncertní a nahrávací aktivity jako „nikoli pouhé obnovené uvádění, nýbrž fantazií prodchnuté znovuoživování.”

Savallova diskografie obsahuje přes 230 kompaktních disků se středověkou, renesanční, barokní a klasickou hudbou, které obdržely Grand Prix de l’Académie du Disque Français, Grand Prix de l’Académie Charles Cros, Midem Classical Awards, Grammy ad. Jordi Savall je nositelem dlouhé řady řadu ocenění a poct včetně francouzského Řádu umění a literatury (1988), katalánského Kříže svatého Jiří (1990), titulu Hudebník roku udělovaného časopisem Le Monde de la Musique (1992), čestných doktorátů univerzit v Lovani (2000), Barceloně (2006), Basileji (2013) a Utrechtu (2016), ceny Léonie Sonning Music Prize (2012), francouzské Čestné legie (2013) a Zlaté medaile Katalánské vlády (2014). V rámci Evropského roku mezikulturního dialogu 2008, vyhlášeného pod hesly „Společně v rozmanitosti“ a „Umělec za mír“ jako součást programu vyslanců dobré vůle organizace UNESCO, byli Jordi Savall a Montserrat Figueras jmenováni mezikulturními vyslanci.

V operní oblasti se Savall významnou měrou podílel na znovuobjevení a uvedení oper Una cosa rara (Vzácná věc, Gran Teatro del Liceo, Barcelona 1991) a Il burbero di buon cuore (Bručoun s dobrým srdcem, Montpellier 1995 a Gran Teatro del Liceo 2012) španělského skladatele Vicenta Martína i Soler. V roce 1993 uvedl poprvé v Gran Teatre del Liceu operu Claudia Monteverdiho L’Orfeo (v roce 2002 vznikla DVD nahrávka pro BBC-Opus Arte). Operu Antonia Vivaldiho Farnace dirigoval v Teatro de la Zarzuela v Madridu (2001), Bordeaux (2003), Vídni (2005) a Paříži (2007), operu Johanna Josepha Fuxe Orfeo ed Euridice ve Štýrském Hradci (2010), Vivaldiho operu Il Teuzzone v Opéra Royal de Versailles (2011) a operu Marina Maraise Alcione v pařížské Komické opeře a v Opéra Royal de Versailles (2017) a v Théâtre de Caen (2018).

Podobně jako mnozí další hudebníci i Jordi Savall se hudbě začal věnovat velice záhy, jako zpěvák dětského sboru ve svém rodišti, katalánském městě Igualada. Následovalo studium hry na violoncello, jež zakončil v roce 1964 absolvováním barcelonské konzervatoře. Zprvu jako samouk se posléze v roce 1965 seznamoval s hrou na violu da gamba. V roce 1968 pak zahájil studia ve Švýcarsku (Schola Cantorum Basilensis), kde v roce 1973 nastoupil na místo svého učitele Augusta Wenzingera a řadu let zde přednášel a vedl mistrovské kurzy. Jordi Savall hraje na sedmistrunnou violu da gamba, Barak Norman, Londýn, 1697. Na Pražském jaru vystoupil v roce 2004 a 2007 se svým souborem Hespèrion XXI a v roce 2009
s Nederlands Blazers Ensemble a na samostatném recitálu (viola da gamba).