Jiří Habart: Koncert na Pražském jaru je nejhezčím dárkem
Děkujeme autorovi Janu Průšovi za článek, který si můžete přečíst na portálu Klasikaplus
„Bez dobré agentury nemáte moc šanci se dostat do zahraničí.“
„Absolvovaným soutěžím vděčím za mnohé.“
„Snažil jsem se vybrat věci, které všichni dobře znají, ale možná nikdy neměli možnost je slyšet naživo.“
Dirigentu Jiřímu Habartovi se v posledních měsících dařilo. Mezi nejvýznamnější úspěchy patří účast na prestižní anglické soutěži Donatella Flick LSO Conducting Competition, kde se umístil v první trojce. Nejen o tom, jak mu tato zkušenost otevírá dveře nebo kde se vidí za pár let, ale především o svém blížícím se debutu na Pražském jaru povídal v prostorech Rudolfina, kde se v úterý 21. května představí společně s Prague Philharmonia a violistou Sào Soulezem Larivièrem.
Jirko, nemůžeme začít jinak než otázkou, jak oslavuješ Rok české hudby?
Bedřichem Smetanou! A to díky Národnímu divadlu moravskoslezskému, kde jsme se pustili do velkého smetanovského cyklu. Postupně jsme uvedli všech osm jeho dokončených oper a já měl možnost dirigoval hned čtyři.
Nad kterou jsi strávil nejvíc času?
Nad Daliborem. Je to pro mne nejhranější titul, dirigoval jsem ho asi desetkrát. Tato opera má opravdu nádherné plochy, árie i krásná sóla pro housle i violoncello. Někdo ji považuje za nejlepší Smetanovu operu. Já osobně si to nemyslím, ale určitě má jedinečné kouzlo a velmi dobře se diriguje.
Nedávno ses podílel i na nastudování oper Dvě vdovy a Braniboři v Čechách, pokud se nepletu…
Ano. Braniboři, to je úplně jiný Smetana! Ačkoliv je to jeho prvotina, tak je to podle mě dílo velmi sebevědomé. Smetana zde nasává Beethovena, Verdiho i francouzskou operu. Ve sborech tam úplně slyším první dějství Nabucca. Je to takový Verdi v češtině. (smích)
Pamatuji si, jak jsi v minulém roce dirigoval na Smetanově Litomyšli Prodanou nevěstu a mělo to velký úspěch.
To pro mě bylo velmi milé a vzrušující setkání dirigovat Prodanku ve městě, odkud z části pocházím. Tehdy jsem si to opravdu užil; ke Smetanově nejhranější opeře jsem se v této sezóně v ostravské opeře opět vrátil.
A která z těch čtyř Smetanových oper, co jsi doposud dělal, ti k srdci přirostla nejvíce?
To je těžké říci, v každé mám svá oblíbená místa, ale jako celek asi nejraději diriguji Prodanou nevěstu.
Jaké jsou v Ostravě na celý cyklus reakce?
Velmi dobré. Mělo to vynikající návštěvnost a existuje tam dokonce i fanklub a spousta diváků navštívilo oba cykly. Smetana očividně táhle, a to nejen tituly jako Prodanka, ale i třeba Dvě vdovy, ze kterých byli posluchači nadšení. Myslím, že každá Smetanova opera se dočkala skvělého přijetí a bylo nesmírně zajímavé všechny jeho opery slyšet, protože jsou velmi kontrastní jak po stránce hudební, tak námětové.
Vypadá to, že má Smetana stále co říct. Myslíš, že tomu tak je?
Určitě ano, vždyť se jedná o počátek české národní opery. Byl první, kdo se snažil vyzdvihnout český naturel, krásu lidové hudby, historické etapy a problémy národa, oslavoval naši zem a lidi v něm. V tom nepřestává být Smetanova hudba dojemná a silná. A to nejen v operní literatuře ale i hudbě komorní. Vrcholem pro mě zůstává cyklus symfonických básní Má vlast.
V minulém roce jsi skončil mezi třemi finalisty v dirigentské soutěži Donatella Flick LSO Conducting Competition. Měl tento úspěch vliv na tvoji kariéru?
Nepochybně ano. Začali se o mě více zajímat orchestry v zahraničí i doma v Česku. Třeba nedávno jsem měl debut se Slovenskou filharmonií, což byl určitě efekt londýnské soutěže. Dnes je ale také důležité mít v tomhle řemesle dobrou agenturu, která o vás pečuje a snaží se o rozvoj kariéry. Vlastně bez dobré agentury nemáte moc šanci se dostat do zahraničí. Nehledě na to, že hudební svět je obrovsky konkurenční.
Rozhoduje u mladého dirigenta o úspěchu získat kvalitní agenturu opravdu jen úspěch v soutěži?
Určitě nejen ten. Někomu se podaří prosadit díky dobrým konexím a kontaktům, ale nakonec každý orchestr stejně pozná, zdali spolupráce má smysl nebo ne. Aby si vás někdo všiml poctivou cestou, musíte vyzkoušet soutěže, účastnit se masterclass, být někde asistentem a v mnoha případech mít prostě jen štěstí. Já osobně absolvovaným soutěžím vděčím za mnohé.
Celý článek si můžete přečíst zde.
