Trojitý debut Ádáma Fischera, v němž se potká temperament skladeb Ludwiga van Beethovena s elegantní hudbou Josepha Haydna. Se vstupenkou získáte i zážitkový Beethoven pass.
#MeetBeethovenLive
1810 | Egmont
Byl jsem sice značně zaneprázdněn úpravami Fidelia, když mi ale roku 1809 přišla nabídka na scénickou hudbu k Egmontovi, neváhal jsem ani vteřinu. Goetheho jazyk mě totiž vždy uvedl do správné nálady a podněcoval mě k psaní. A také se mě hluboce dotkl Egmontův příběh, který jsem prožíval o to víc, že se odehrává ve Flandrech – v zemi mých předků. V předehře jsem nastínil hlavní dějové momenty. Začíná obžalobou španělských soudců v hlubokých smyčcích, do nichž vstupuje tklivá prosba Klärchen o milost pro svého milence. Nejdříve v hoboji a fagotu, pak ve flétnách a klarinetech. Egmontovo hrdinství v posledních chvílích života jsem pak vykreslil v závěrečném ohlušujícím fortissimu. Hrdinství, jež dalo signál k boji proti útlaku a tyranii.
1803 | Klavírní koncert č. 3
Na premiéru svého třetího klavírního koncertu 5. dubna 1803 v Divadle na Vídeňce vzpomínám s úsměvem. Na celý program jsme měli pouze jedinou zkoušku a nejlepší vídeňské hudebníky si navíc najala konkurence, která ve stejný večer uváděla Haydnovo Stvoření. Začali jsme v osm ráno a v půl třetí odpoledne už byli všichni tak vyčerpaní, že kníže Lichnovský nechal narychlo přinést velké koše s chlebem, uzeninami a vínem a pozval všechny hudebníky ke stolu. Najedli se a hned byla obnovena tvůrčí a přátelská atmosféra! Nový ředitel divadla Ignaz von Seyfried souhlasil, že mi bude na koncertě obracet. (Rozesměje se.) Ale ať vám to raději popíše sám. „Viděl jsem jen prázdné stránky, na nichž byly tu a tam načmárané znaky připomínající egyptské hieroglyfy. Beethoven hrál většinu klavírního partu zpaměti a kdykoliv došel na konec nějaké takové neviditelné pasáže, potají na mě kývl a já jsem obrátil. Jaká byla moje úzkost, abych to kývnutí nezmeškal! Ještě při naší přátelské večeři po koncertě ho to rozesmálo k slzám.“ No vidíte. A pak že jsem byl mrzout a nebyla se mnou žádná legrace!
Zajímavosti
Mše k poctě admirála Nelsona
Zatímco Beethoven obdivoval myšlenky Velké francouzské revoluce šířící se jako lavina Evropou, jeho učitel Haydn na ně pohlížel s nedůvěrou. Na klidu mu v roce 1798 nepřidávala ani politická a finanční nestabilita habsburské monarchie. I proto své nové dílo – Mši d moll – nazval nejprve Missa in angustiis (Mše v časech úzkosti). Šlo o zakázku pro knížete Mikuláše II., vnuka dlouholetého Haydnova chlebodárce z rodu Esterházyů Mikuláše Velikého. Podtitul Nelsonova mše vznikl zcela spontánně z Haydnova nadšeného obdivu k anglickému admirálu Horatiu Nelsonovi, který začátkem srpna 1798, v době, kdy Haydn pracoval na Mši d moll, porazil Napoleonovo loďstvo u Abúkíru. V kolekci třinácti mší, které Haydn během svého života zkomponoval, představuje Mše d moll spolu se Stvořením a Ročními dobami vrchol jeho vokálně-instrumentální tvorby. Bude zážitkem slyšet ji v interpretaci jednoho z největších znalců Haydnovy hudby, zakladatele Austrian-Hungarian Haydn Philharmonie a Haydnova festivalu v Eisenstadtu, maďarského dirigenta Ádáma Fischera. Za svůj celoživotní přínos klasické hudbě, jenž čítá bezpočet projektů s institucemi jako Bayreuthský či Salcburský festival, Metropolitní opera v New Yorku, milánské Teatro alla Scala nebo Berlínští a Vídeňští filharmonici, obdržel Ádám Fischer v roce 2022 prestižní International Classical Music Award.
Igor Levit – rezidenční umělec Pražského jara 2027
The New York Times ho titulují jako „nejdůležitějšího pianistu své generace“, Berliner Morgen Post zase jako „mistra krásného, poetického zvuku a jemného cantabile“. Rodáka z Nižného Novgorodu, jehož rodina emigrovala do Německa, když mu bylo osm, katapultoval na světová koncertní pódia úspěch v Mezinárodní soutěži Arthura Rubinsteina v roce 2005, kdy se jako její nejmladší účastník v historii stal nejen jejím laureátem, ale posbíral i několik dalších cen, včetně Ceny diváků. Mnoho prestižních ocenění získal také za své nahrávky: Opus Klassik, „Umělec roku“ časopisu Gramophone, „Recording Artist“ Musical America nebo „Nahrávka roku“ BBC Music Magazine.
Ve svých třiatřiceti letech ještě posílil své světové renomé streamovanými „domácími“ koncerty během koronavirové krize. Hned ten první přilákal 350 000 posluchačů, k nimž se během padesáti tří večerů připojily další statisíce fanoušků z celého světa. Vedle klasiky jim Levit servíroval také soul, jazz, rock, dvacetihodinovou skladbu Erika Satieho Vexations nebo hudbu amerického avantgardisty Mortona Feldmana. Série se stala tak populární, že jeden z koncertů byl dokonce přenášen z paláce Bellevue, sídla německého prezidenta. Za tento projev občanské angažovanosti, stejně jako za své nasazení v boji proti antisemitismu, byl Levit na podzim roku 2020 vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Občan. Evropan. Klavírista.
Pořádá koncerty pro uprchlíky, angažuje se v otázkách ochrany životního prostředí, otevřeně se vyslovuje proti antisemitismu a xenofobii. V roce 2018 vrátil cenu ECHO Klassik na protest proti ocenění raperů Kollegaha a Farida Banga, kteří na svém albu zhudebnili antisemitské texty, a když v roce 2019 spáchal neonacista Stephan Balliet smrtící útok před synagogou v Halle, využil Levit své účasti na předávání prestižní Beethovenovy ceny a vyslovil se proti pravicovému extremismu. Sám pak musel čelit výhrůžkám smrtí a vystupoval s ozbrojenou policejní ochranou. „Nechci být jen člověk, co hraje na klávesy,“ uvedl v jednom z rozhovorů. Nemá řidičák, jezdí na kole a miluje tištěné noviny a časopisy. Když se ho v jednom rozhovoru zeptali, jakými písněmi by charakterizoval sám sebe, odpověděl: Blackstar od Davida Bowieho, Treaty od Leonarda Cohena a The Way I Am od Eminema. V té se mimo jiné zpívá: „Jsem takový, jaký jsem. Jinak to prostě nedokážu.“ Levit je jednoduše svůj a dokládá to v každém vystoupení. Jeho specifický přístup k hudbě a nevyčerpatelná chuť objevovat něco nového jsou až nakažlivé. „Když vidím zavřené nebo jen trochu pootevřené dveře, chci jimi projít. Nechci zůstat tam, kde jsem. Nemyslím v rámci hranic, myslím v procesech.“
Igor Levit a Ludwig van Beethoven
Do hudby Ludwiga van Beethovena (1770–1827) se zamiloval jako teenager díky Misse solemnis a jako interpret se tímto skladatelem zabývá více než dvacet let. V roce 2019 vydal na labelu Sony Classical nahrávku všech Beethovenových dvaatřiceti klavírních sonát, nominovanou na cenu Grammy. Cyklus následně uvedl na Salcburském festivalu a v Labské filharmonii. V následujících dvou koncertních sezonách se jej chystá provést v New Yorku (Carnegie Hall), Londýně, Vídni (Musikverein), Berlíně, Mnichově, Hamburku a Severním Porýní-Vestfálsku. „Beethovenova hudba je pro mě svým způsobem útočištěm. Nejen mně, ale i posluchačům dává pocit účasti. Určitým způsobem prostě máte pocit, že ‚tohle je o vás‘,“ říká Levit. Pražské jaro 2027 nabídne příležitost poznat Levitovo výjimečné pojetí Beethovenovy hudby v sólovém recitálu, večeru komorní hudby v triu s Julií Hagen a Renaudem Capuçonem a s Českou filharmonií a dirigentem Ádámem Fischerem. Fanoušci velmi tiché, klidné, meditativní hudby si pak budou moci v jeho podání vyslechnout výjimečnou skladbu Palais de Mari amerického skladatele Mortona Feldmana (1926–1987), inspirovanou nedokonalými symetriemi zříceniny starověkého babylonského paláce v Mari.
Beethovenova a Brahmsova klavírní tria ve špičkovém provedení Igora Levita, Renauda Capuçona a Julie Hagen a Beethoven pass plný zážitků k tomu!
Meditativní atmosféra nokturna a rezidenční umělec Igor Levit s hudbou Brahmse a Mortona Feldmana, inspirovanou perskými koberci a zříceninou starověkého paláce v Mari
Výběr z 32 klavírních sonát Ludwiga van Beethovena, za jejichž nahrávku byl Igor Levit nominován na cenu Grammy. Slavná Bouře, strhující Valdštejnská a zážitkový Beethoven pass k tomu!