ZÁVĚREČNÝ KONCERT
Partner festivalu a partner koncertu
Závěrečný koncert Pražského jara v roce, kdy si připomínáme dvojí výročí Bedřicha Smetany a současně slavíme Rok české hudby, patří tvorbě českých skladatelů. Můžeme se těšit na klasiky Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Leoše Janáčka. Ovšem nebudeme se obracet jen k minulosti. O to se postará evropská premiéra skladby Superorganisms, kterou Miroslav Srnka napsal na objednávku hned pětice světových orchestrů. Sólistou večera bude Josef Špaček, historicky nejmladší koncertní mistr České filharmonie s oslnivou sólovou kariérou. První český orchestr bude řídit přední dirigent David Robertson, jehož pražské koncerty jsou vždy zárukou mimořádných zážitků.
Program
- Miroslav Srnka: Superorganisms (evropská premiéra)
- Leoš Janáček: Putování dušičky pro housle a orchestr
- Antonín Dvořák: Mazurek pro housle a orchestr op. 49
- Josef Suk: Praga, symfonická báseň op. 26
Interpreti
- Česká filharmonie
- David Robertson - dirigent
- Josef Špaček - housle
„Koncert České filharmonie byl jak z jiného časoprostoru,“ napsal pro portál Opera PLUS Jan Průša, když v nastudování Davida Robertsona v Rudolfinu zazněla symfonie Turangalîla Oliviera Messiaena. „Pěvecké i orchestrální provedení bylo prvotřídní a zanechalo hluboký dojem,“ chválil zase v Právu Jan Říha Robertsonovo provedení Bartókovy opery Modrovousův hrad na Pražském jaru. Americký umělec je skutečný fenomén. Jako šéfdirigent vedl Sydney Symphony Orchestra a St. Louis Symphony Orchestra, působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra, a coby chráněnec Pierra Bouleze se stal prvním americkým hudebním ředitelem Ensemble Intercontemporain. Pohybuje stejně dobře v klasicko-romantickém repertoáru jako v soudobé hudbě. Od debutu v roce 1996 patří mezi klíčové dirigenty newyorské Metropolitní opery, kde mimořádně úspěšnou produkcí Gershwinovy opery Porgy a Bess zahajoval sezónu 2019–20, a následně za její nahrávku získal cenu Grammy. Řídí nejlepší světové orchestry včetně Concertgebow Amsterdam a Newyorské filharmonie, ke které se vrací i v letošní sezoně.
„Umění se už dlouho obrací hlavně dovnitř, k individuálnímu pocitu. Superorganisms se snaží mířit do vrstvy nad individuem,“ říká Miroslav Srnka. Od roku 2016, kdy Kirill Petrenko v Bavorské státní opeře premiéroval jeho operu South Pole s Rolandem Villazónem a Thomasem Hampsonem v hlavních rolích, patří mezi nejostřeji sledované skladatele současnosti. „Včely nebo mravenci jsou společenstva individuí jednoho druhu, která přežívají jen v synergii a sebeorganizaci. Orchestr může být dokonalým příkladem podobné lidské sebeorganizace, s fascinující precizností, disciplínou, koordinací,“ říká Srnka o skladbě, kterou napsal na společnou objednávku Berlínských filharmoniků, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Los Angeles Philharmonic, Orchestre de Paris a České filharmonie. „Superorganisms jsou sestaveny téměř výhradně z virtuózních sólových hlasů zcela individuálně rozděleného orchestru, ale přesto v celé skladbě nejsou žádná sóla a jednotlivé hlasy lze jen těžko od sebe rozpoznat. Hudba v nich vzniká až z vlnění společné energie. Jako hejno ryb nebo ptáků, kde nedokážeme sledovat jednu bytost, ale přesto dokážeme hodiny pozorovat pohyb celku. Superorganisms jsou čtyřmi různými druhy ke sluchovému pozorování. Vznikly v době, která svoje problémy bez semknutí lidského superorganismu nebude moct vyřešit.“
Josef Špaček se na mezinárodní scéně etabloval jako špičkový interpret české hudby. „S nadhledem hrající Špaček skloubil čistý tón a směle znějící spodní rejstřík s bezchybnou techniku s jemností výrazu,“ napsal v roce 2015 britský Guardian o jeho nahrávce českých houslových koncertů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Na nahrávce nechybní ani Putování dušičky Leoše Janáčka. Rodák z Hukvald je psal ve 20. letech minulého století, dílo ovšem nikdy nedokončil a materiál využil v opeře Z mrtvého domu. Z původních skic koncert rekonstruovali skladatelé Leoš Faltus a Miloš Štědroň a dílo vrátili do původní podoby. Mazurek pro housle a orchestr patří mezi nejpopulárnější skladby Antonína Dvořáka. Skladba postavená na nezaměnitelném melodickém nápadu vznikla na přání autorova německé nakladatele Simrocka, který si přál navázat na úspěch Slovanských tanců.
Slavnostní večer a současně celý festival uzavře symfonická báseň Praga. Josef Suk, žák a zeť Antonína Dvořáka, v ní vzdal hold „královské Praze“, jak vepsal do partitury. Tajuplný úvod vybízí k představě mlhy nad Vltavou, pohledu na Vyšehrad, v náhlém rozjasnění zase můžeme spatřovat panorama s Pražským hradem. S Mou vlastí Bedřicha Smetany, erbovním dílem Pražského jara, Sukovo mistrovské dílo spojuje také husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, který prostupuje celým dílem. V monumentálním závěru zazní chorál v celém orchestru, k němuž se přidají i varhany Smetanovy síně Obecního domu.
