Závěrečný koncert Závěrečný koncert Závěrečný koncert
zpět na program

Závěrečný koncert

Závěrečný koncert

Datum konání

Čtvrtek, 4. 6. 2020 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 22.10

Cena

950 - 3 100
Poslední vstupenky

Program

  • Wolfgang Rihm: Verwandlung 6
  • Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 9 d moll op. 125

Interpreti

  • Česká filharmonie
  • Cornelius Meister - dirigent
  • Miah Persson - soprán
  • Lucie Hilscherová - mezzosoprán
  • Norbert Ernst - tenor
  • Franz-Josef Selig - bas
  • Pražský filharmonický sbor
  • Lukáš Vasilek - sbormistr

Partner koncertu

Letošním ročníkem Pražského jara významně prostupuje linka oslav 250 let od narození Ludwiga van Beethovena (1770–1827). V samotném závěru se festival mimořádně vrátí k tradici, podle které jej zakončovala Beethovenova monumentální Symfonie č. 9 s „Ódou na radost“. Pěveckých partů se zhostí hvězdy světových operních scén. Jejímu provedení bude předcházet provedení skladby Verwandlung 6 patrně nejvýznamnějšího německého skladatele současnosti Wolfganga Rihma.

V čele České filharmonie stane Cornelius Meister – zářný německý dirigentský talent, jehož hvězda strmě stoupá. Ve věku pouhých jedenadvaceti let debutoval v hamburské Staatsoper, následná angažmá jej zavedla do mnichovské Bayerische Staatsoper (od 2004) a Vídeňské státní opery (od 2012), od roku 2015 spolupracuje se slavným Teatro alla Scala v Miláně. V roce 2018 se stal hudebním ředitelem Staatsoper und Staatsorchester Stuttgart. Vedle toho má za sebou účinkování s Royal Concertgebouw Orchestra, BBC Philharmonic, Orchestre de Paris či slavným Orchestra dell′Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Roma. V sezóně 2019/2020 se kromě jiného vrátí do proslulé Metropolitní opery v New Yorku, kde uvede Mozartovu Figarovu svatbu.

„S českou hudbou, muzikantstvím i kulturou cítím blízký vztah,“ vyznává se Cornelius Meister. „Na koncertech pravidelně uvádím nejenom díla Antonína Dvořáka, ale také všechny symfonie Bohuslava Martinů a několik současných skladeb z pera Miroslava Srnky. Ačkoliv poprvé stanu v čele České filharmonie a bude se jednat o můj pražskojarní debut, cítím se s jejich tradicemi hluboce spjat.“ Dramaturgie koncertu posluchačům umožní fascinující srovnání, povšimnout si, co tito dva výjimeční skladatelé, jež dělí více než dvě století, mají společného i rozdílného. „Beethovenovou hudbou nyní intenzivně žiji – v této sezóně mě čekají provedení v sále Berlínské filharmonie, Francii a nyní i Praze. Hudba naštěstí nezná hranice,“ uzavírá Meister.

Symfonie č. 9 d moll op. 125 s „Ódou na radost“, rozsáhlé čtyřvěté dílo, v němž v rámci symfonického žánru autor vůbec poprvé v historii použil sólové a sborové pěvecké party, dodnes ohromuje svou velkolepostí, vznešeností a výmluvností svého sdělení, vyzývajícího k přátelství mezi lidmi a národy. Jeho triumfální premiéra, která se konala v květnu roku 1824, byla vskutku slavnostní událostí, při níž na pódiu Císařského a královského divadla ve Vídni musely spojit své síly hned dva orchestry, kterým navíc vypomáhali i zdatní amatérští hudebníci. To vše ve snaze splnit skladatelovy nemalé požadavky na orchestrální aparát, jenž si nárokoval mnohem větší počet hudebníků, než v té době bylo zvykem. Rozsáhlé finále čtvrté věty navíc po mírně nepřehledném úvodu přináší nejprve barytonové sólo přednášející slova psaná samotným skladatelem („Ach, přátelé, ne tyto tóny! Nalaďme si raději hlasy příjemněji a radostněji.“), po nichž následuje první strofa Schillerovy básně, jíž následně opakuje sbor. Do té doby věc naprosto nevídaná. Není divu, že se právě Beethovenova „Devátá“ stala inspirací a vzorem bez výjimky všem velkým skladatelům, kteří přišli po něm, přičemž žádný z nich až do počátku 20. století nenapsal během svého života více než devět symfonií. Jako kdyby pomyslná laťka byla nasazena příliš vysoko. Slavná „Óda na radost“, která se v roce 1985 stala hymnou Evropského společenství (a později Evropské unie), se v průběhu času navíc osamostatnila a dnes patří mezi nejznámější melodie vůbec.

Slavnostní večer však nejprve otevře Verwandlung 6 skladatele Wolfganga Rihma (*1952), jednoho z čelních představitelů současné německé hudební scény. Skladba z roku 2014 prozatím završuje skladatelův cyklus Verwandlung, který autor započal číslem jedna v roce 2002.

Původem švédská sopranistka Miah Persson během své bohaté hudební kariéry vystoupila v celé řadě předních operních domů v čele s Metropolitní operou v New Yorku, Royal Opera House v Londýně, Vídeňskou státní operou, Bavorskou státní operou, Théâtre des Champs-Élysées či Gran Teatre del Liceu. Je rovněž vyhledávanou koncertní pěvkyní. Její bohatá diskografie zahrnuje Mahlerovu Čtvrtou symfonii pod taktovkou Ivána Fischera s jeho Budapest Festival Orchestra nebo recitál s tvorbou Schuberta, Sibelia a Griega, natočený živě v londýnské Wigmore Hall. Vedle zpěvu studovala také hru na klavír, dirigování a muzikologii.

Lucie Hilscherová je laureátkou pěveckých soutěží Cantilena Bayreuth, Musica Sacra Competition v Římě ad. Své pěvecké vzdělání završila studiem u Ursuly Schönhals na univerzitě v Chemnitz a na pěveckých kurzech u Helen Donath, Gabriely Beňačkové nebo Dagmar Peckové. Hostuje na scéně Národního divadla v Praze, Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Divadle J. K. Tyla v Plzni či Nationaltheater Mannheim. Jako koncertní pěvkyně spolupracovala například s BBC Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony, Collegiem 1704 či Janáčkovou filharmonií Ostrava. Na Pražském jaru 2019 si získala publikum i odbornou kritiku strhujícím ztvárněním sólového partu v Prokofjevově kantátě Alexandr Něvský.

Vídeňský rodák Norbert Ernst je mezinárodně uznávaným interpretem Wagnerova díla. Vedle role Davida (Mistři pěvci norimberští), Erika (Bludný Holanďan) či Lohengrina se proslavil především rolí Logeho (Zlato Rýna), s níž se představil jak v Metropolitní opeře v New Yorku, tak ve Vídeňské státní opeře, Deutsche Oper am Rhein nebo slavné Opéra national de Paris. V roce 2015 debutoval v londýnské Covent Garden (Ariadna na Naxu). Jeho pěvecké umění jej zavedlo na řadu prestižních hudebních festivalů v čele s operním festivalem v Bayreuthu, Cincinnati, Ohiu či Salzburgu. Jako koncertní pěvec vystoupil ve vídeňském Musikvereinu či Concertgebouw Amsterdam pod taktovkou osobností jako Kirill Petrenko, Ingo Metzmacher, Adam Fischer a řady dalších.

Německý basista Franz-Josef Selig v současnosti patří mezi nejvýraznější osobnosti svého hlasového oboru. „Mimořádný pěvecký výkon předvedl Selig v roli krále Marka. Jeho naléhavé ztvárnění dlouhého monologu bylo emocionálním vrcholem celého představení,“ popsal kritik britského deníku Guardian. Zazářil také jako Sarastro (Kouzelná flétna), Rocco (Fidelio), Osmin (Únos ze serailu), Daland (Bludný Holanďan) či Fiesco (Simon Boccanegra) v nejslavnějších operních dómech (Vídeňská státní opera, Bavorská státní opera, Metropolitní opera, Teatro alla Scala, Pařížská opera). V sezóně 2019/2020 jej mimo jiné čeká účinkování v novém nastudování Wagnerova Bludného Holanďana v newyorské Met pod taktovkou Valerije Gergijeva.