Prostor pro fantazii
Mnichovská rodačka Alma Naidu (*1995) vyvolává od útlého mládí údiv neobyčejnou všestranností. Na Pražském jaru, a současně vůbec poprvé na českém pódiu, vystoupí s repertoárem ze svého prvního alba nazvaného Alma, které vydala letos v únoru. Zařadila na něj deset vlastních originálů, její text k jedenácté písni Wondering zhudebnil Wolfgang Haffner, a výběr doplnila o baladu And So It Goes, jejímž autorem je Billy Joel.
Zpěvačka svým lyrickým debutem neatakuje sluchová ústrojí expresivním projevem, ale ovládanými emocemi s tlumenou dynamikou vyvolává krásné napětí a poskytuje dostatečný prostor posluchačově fantazii. Skvěle přitom využívá krásného hlasového fondu. O tom, že právě ten je její velmi silnou stránkou, svědčí nadšené recenze, které při chvále jejího hlasu oplývají adjektivy jako líbezný, něžný, sametový, suverénní, čistý, jasný, elastický, dechberoucí, emocemi nabitý, plný něhy a bezchybné intonace. Zdobí ji nejen hlas, ale také oduševnělost, která je ostatně obsažena v křestním jméně Alma.
V atmosféře Gärtnerplatztheater
Alma Naidu by se díky různorodosti talentů velmi dobře prosadila v mnoha oborech, ale její vášní se stala hudba. S ohledem na rodinné zázemí to ale není překvapivé. Otec je dirigent a maminka operní pěvkyně. Díky ní Alma vyrůstala v atmosféře mnichovského divadla Gärtnerplatztheater. Toto prostředí ji významně zformovalo a do značné míry předznamenalo její uměleckou budoucnost. Naidu začala hrát v pěti letech na klavír, který je dodnes nejoblíbenější součást jejího instrumentáře. Brzy k tomu přidala hodiny houslí, ale když se zhruba ve čtrnácti letech stala zanícenou fanynkou kapely Metallica, vyměnila housle za kytaru. Po čase z ní ale vyprchala jak heavymetalová vášeň, tak myšlenky na hudební kariéru. Nakonec ale u ní přece jen zvítězila hudba. Lekce klasického zpěvu a řádné základní studium si doplnila na přednáškách z oboru kompozice filmové hudby na Mnichovské hudební akademii. Sama říká, že byla vždycky teoretický maniak a že už v deseti letech, kdy ještě neměla o odborných pojmech ani ponětí, si zapisovala poznámky o tom, co se děje v populárních písničkách.
Rázný vstup
Na koncertním pódiu debutovala jako patnáctiletá zpěvačka populární hudby. Zásadní zlom v jejím vývoji způsobila v roce 2016 návštěva workshopu Jazzového Institutu, kde si pod vedením zpěvačky Sandy Patton zazpívala v jazzovém singspielu Rosaly – das Mädchen aus Glas od Joe Haidera. Probuzený zájem o jazz v ní dále podpořily lektorky Sanni Orasmaa a Anne Czichowsky na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V oboru jazzového vokálu se zdokonalila během jednoho semestru na Royal Academy of Music v Londýně, kde jí zkušenosti předávala jazzová autorita Norma Winstone. Na jazzovou scénu vstoupila poměrně rázně na konci druhé dekády jedenadvacátého století, kdy se stala se členkou big bandu Landesjugendjazzorchester Bayern i vítaným hostem různých jam sessions. V té době také představila koncertní program sestavený z vlastních písní a citlivě aranžovaných standardů s doprovodem skupiny, jejímž leaderem se stal pozoruhodný kytarový talent Philipp Schiepek. S tímto komorním souborem hned napoprvé získala sympatie publika v mnichovském jazzklubu Unterfahrt.
