Ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu.
Jednoznačný vítěz 72. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru smyčcové kvarteto Arete String Quartet svými obdivuhodnými výkony uchvátil porotu od prvního kola. „Jejich Janáček měl tah od úvodních taktů, bylo to nádherné hudební převyprávění Tolstého Kreutzerovy sonáty,“ uvedl pro server Opera Plus jeden z porotců soutěže, houslista Leoš Čepický. „Jako jediní z finalistů si vybrali Druhý kvartet e moll z opusu 59 Ludwiga van Beethovena. Hudba krásně plynula a mě trochu mrzelo, že má kvartet jen čtyři věty,“ svěřil se. Toto korejské kvarteto navíc obdrželo také řadu dalších speciálních cen, a to Cenu Nadace Český hudební fond za nejlepší provedení povinné skladby Slavomíra Hořínky Four, Cenu Nadace Bohuslava Martinů, Cenu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, Cenu firmy Gewa Music, Cenu hl. města Prahy a Cenu Českého rozhlasu.
Jen těžko lze uvěřit, že Arete String Quartet, hrající ve složení Chae-Ann Jeon a Dong-Hwi Kim (housle), Yoon-sun Jang (viola) a Seong-hyeon Park (violoncello), vznikl teprve v září roku 2019. Jen o rok později debutoval ve známé Kumho Art Hall Yonsei v Soulu, odkud jejich vystoupení živě přenášel prestižní Korea Broadcasting System. Od té doby soubor koncertoval mimo jiné v sále PRAUM Musical Instrument Museum, na festivalech Seocho Chamber Music Festival či Guro Classic Festival a představil se v rámci projektu The House Concert nebo koncertní série prestižní korejské Kukje Art Hall. Z nedávných úspěchů dále jmenujme zvláštní cenu na mezinárodní soutěži pro smyčcová kvarteta Premio Paolo Borciani (nejlepší provedení kompozice UTA-ORI. Weaving Song for string quartet japonského skladatele Toshia Hosokawy), kde bylo kvartetu uděleno také stipendium organizace Jeunesses Musicales Deutschland. V minulosti soubor spolupracoval s Jae-young Kimem (Novus Quartet) a v současné době jeho členové studují na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově pod vedením dirigenta a houslisty Christopha Poppena.
Smyčcový kvartet č. 4 Viktora Kalabise z let 1983–84 nese podtitul „Ad honorem J. S. Bach“. Ačkoliv hudebně vychází ze známého kryptogramu barokního velikána, mimohudební inspiraci našla skladba v díle Williama Shakespeara. Sám autor se oficiálně odkázal na proslulý Hamletův monolog o bytí a nebytí, dle vzpomínek jeho manželky, legendární cembalistky Zuzany Růžičkové, však ve skutečnosti skrytě čerpal z básníkova „hamletovského“ sonetu č. 66, který se řadí mezi nejznámější sonety vůbec.
Oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka (1854–1928) reprezentují linii tvorby pro komorní obsazení čtyř smyčcových nástrojů, která se od pozdního období tvorby Ludwiga van Beethovena stala prostředkem k tlumočení dějů skladatelova intimního světa.
Závěr programu bude patřit Césaru Franckovi a jeho Smyčcovému kvartetu D dur. Dílo z přelomu let 1889 a 1890 slavilo při svém prvním provedení dne 19. dubna 1890 v pařížské La Société Nationale de Musique velký úspěch, což z něj spolu se Sonátou pro housle a klavír (ve verzi pro violoncello a klavír ji v rámci Pražského jara 16. 5. uvede rezidenční umělec festivalu Gautier Capuçon) činí jednu z mála kompozic, za něž skladatel sklidil uznání ještě během svého života.