Snad žádný soudobý skladatel se tolik nezapsal do povědomí široké veřejnosti jako Arvo Pärt (* 1935). Estonský tvůrce, mezi jehož velké fanoušky patří například slavná Björk, Peter Gabriel, rocker Nick Cave, Rufus Wainwright nebo členové německé skupiny Einstürzende Neubauten, píše téměř výlučně duchovní hudbu v osobitém tonálním slohu zvaném tintinnabuli (volně přeloženo jako zvonečky). „Hledal jsem zvukový ostrůvek – místo ve svém nitru, v němž by se mohl odehrávat, řekněme, dialog s Bohem,“ říká o unikátním světě tintinnabuli sám Arvo Pärt. V roce 2025 oslaví skladatel 90. narozeniny a Pražské jaro při této příležitosti pozvalo k interpretaci jeho hudby soubor nejpovolanější – Estonský filharmonický komorní sbor (EPCC), který za nahrávky právě Pärtovy hudby získal dvě Ceny Grammy a v roce 2020 ho časopis BBC Music Magazine zařadil mezi deset nejlepších pěveckých sborů světa.
„Skladby z programu našeho koncertu na Pražském jaru jsou v repertoáru EPCC již desítky let, některé dokonce už od dob jeho založení,“ říká sbormistr Tõnu Kaljuste, člen Královské švédské hudební akademie, držitel japonské ABC International Music Award a International Classical Music Award 2019, jenž tento sbor v roce 1981 založil a až do roku 2001 vedl. Následně jej v čele EPCC vystřídali špičkoví hudebníci jako Paul Hillier, mj. zakladatel souborů Hilliard Ensemble či Theatre of Voices, německý sbormistr Daniel Reuss nebo Kaspars Putniņš z Lotyšska. V roce 2021 se na pozici uměleckého ředitele a šéfdirigenta sboru vrátil opět Tõnu Kaljuste. Estonský filharmonický komorní sbor se postupně stal nejen jedním z nejuznávanějších souborů Pobaltí, ale i jedním z nejlepších vokálních těles na světě. Časopis The Times popsal jeho zvuk těmito slovy: „Dokonalá intonace, oslnivý tón a jedinečný soulad.“ Soubor hostoval na BBC Proms, na Salcburském a Edinburském festivalu nebo na prestižních pódiích newyorské Carnegie Hall, Opery v Sydney či Walt Disney Concert Hall v Los Angeles. Po boku těch nejlepších orchestrů spolupracoval s hvězdnými dirigenty včetně Claudia Abbada, sira Simona Rattla, Mirgy Gražinytė-Tyly nebo Gustava Dudamela. Jeho repertoár sahá od středověké hudby až po tvorbu současných, především pobaltských autorů, přičemž dílo Arvo Pärta v něm zaujímá výsadní místo. Soubor s ním objel doslova celý svět a jeho nahrávky Pärtových děl, vydané u vydavatelství harmonia mundi či Virgin Classics, dnes slouží jako referenční.
Pražskojarní koncert přinese mnohovrstevný průřez Pärtovou tvorbou. Jak říká Kaljuste, „lze výběr označit za to nejlepší, co Pärt složil pro sbor a cappella či sbor s doprovodem varhan“. Program přináší hudbu napsanou pro různá vyznání. Zazní mimo jiné slavné latinské Magnificat, kantáta na italský text Dopo la vittoria věnovaná městu Milán k připomenutí 1600 let od úmrtí svatého Ambrože, skladba Summa se zakódovaným poselstvím latinského Creda nebo části z Berlínské mše a z rozsáhlé mystické kompozice Kanon Pokajanen na staroslověnské pravoslavné texty. Inspiraci afroamerickým gospelem i skladatelův osobitý humor prozradí v angličtině zpívaná skladba Which Was the Son of…, zhudebňující úryvek z Lukášova evangelia, který uvádí pořadí Ježíšova rodu až k Abrahamovi, Adamovi a k samotnému Bohu. Závěrečný sbor Vater unser z roku 2024 pak nabídne aktuální Pärtovu tvorbu. „Vyváženost hlasů byla nadpozemská, stejně jako smysl pro frázování a prostor; načasování bylo dokonalé, takže zvuk přirozeně naplnil akustiku sálu, aby v ní pak opět mizel,“ napsal po jednom z koncertů EPCC deník The Guardian. Na Pražském jaru se můžete na stejně skvělý zvukový zážitek těšit ve Dvořákově síni Rudolfina, kde se Pärtova „zvonečková“, kontemplativní hudba rozezní 19. května.